Článek autorů z Mendelovy univerzity v Brně, Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., Brno a Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně v čele s prof. Ing. Zdeňkem Žaludem, Ph.D., zveřejněný v časopise Úroda, shrnuje několik zásadních agrometeorologických extrémů, které plošně, ale i bodově ovlivnily prvních šest měsíců tohoto roku:
Ve výčtu chybí měsíc květen, který je například z pohledu sucha měsícem kritickým prakticky pro všechny plodiny, ať již s dobou sklizně v prázdninovém (např. obilniny, řepka) nebo podzimním období (např. kukuřice, cukrovka, ovoce). Právě absence významnějších meteorologických výkyvů v tomto měsíci a poměrně příznivé rozložení srážek byla předpokladem, že úroda obilnin, ale i dalších plodin přes všechny ostatní extrémy bude alespoň průměrná. To ale neplatí po celém našem území. Rýsuje se situace, kdy budeme mít lokality velmi úspěšné a regiony poznamenané tvrdými dopady počasí, které nešlo eliminovat žádným agronomickým umem.
Autoři také připomínají, že jejich první práce publikované na konci devadesátých let, které se zabývaly dopady vývoje klimatu a s ním spojeného počasí na zemědělskou produkci, měly následující společné shrnutí. Kolem roku 2030 bude typické střídání výnosově velmi dobrých roků a roků špatných, poznamenaných meteorologickými extrémy. Zemědělec postupně ztratí možnosti adaptace na tyto extrémy, nebo budou jen částečně úspěšné (např. nové odrůdy), velmi drahé (např. závlahy a zajištění vody pro ně, protikroupové sítě). Očekávali intenzivnější, četnější a delší epizody sucha. I přes nezbytnou transformaci krajiny (půdní bloky, navrácení přírodních prvků jako mezí a remízků) nebude schopna naše krajina plně odolávat suchu. To jsou projevy postupující změny klimatu a zemědělec je jednou z jejich prvních obětí, i když on sám drží jako hospodář v krajině některé nástroje na jeho zmírnění, rozhodně ale ne na zastavení. Některé plodiny (např. jarní ječmen, kukuřice) se stanou v nižších polohách plodinami výnosově rizikovými. Celkově se vyšší nadmořské výšky (např. Kraj Vysočina) stanou produkčnější a hlavně výnosově stabilnější.
Ohlédneme-li se zpět na posledních deset let, je podle autorů článku vidět, že situaci nedocenili. Představený scénář vývoje nenastal v roce 2030, ale začal se naplňovat o deset let dříve. Bez ohledu na regionální rozdíly lze konstatovat, že v roce 2021 a 2020 byly roky s relativně příznivým množstvím a rozložením srážek, a dokonce i trochu více sněhovými zimami, které vodou doplnily půdní profil a zemědělství zůstalo poměrně vysoce v kladných číslech. Ponechme prosím stranou, jak by ekonomika našeho sektoru vypadala bez dotačních titulů. Období 2015 až 2019 bylo poznamenáno dlouhodobou epizodou sucha, kdy hnědá jarní i letní krajina otevřela oči i klimaskeptikům a nejen procházka po smrkových lesích, ale hlavně propad v produkci potravin, krmiv a nedostatek vody pro zvířata vystrašila snad každého pěstitele, chovatele, ale i spotřebitele.
Rozsáhlá debata a realizace adaptačních opatření v zemědělství a jejich realizace nesmí být podle autorů článku ani v kontextu poměrně klidnějších let 2021 a 2020 přerušena. Naopak je nutné využít roky vlhčí a normálnější k přípravě na ty suché a extrémnější, neboť z klimatického vývoje je zřejmé, že je jen otázka času, kdy se vyšší intenzita negativních jevů, a hlavně sucha opět významněji projeví.
Více informací přináší srpnové vydání časopisu Úroda (8/2022).*
