Agrolesnictví představuje způsob hospodaření, který kombinuje pěstování dřevin s některou formou zemědělské produkce na jednom pozemku. Podmínkou je, že složky agrolesnického systému poskytují produkci nebo se pěstují s environmentálním záměrem.
Na našem území dosud není agrolesnictví příliš rozšířené, ale to by se mohlo díky nově plánovaným dotacím změnit. Hlavní podmínku pro přiznání podpory představuje nová výsadba sta stromů na hektar. Dřeviny je potřeba vybrat ze schváleného seznamu. Lesní stromy by měly představovat minimálně polovinu výsadby a jeden druh maximálně čtyřicet procent.
Pokud už nějaké dřeviny na pozemku rostou, není potřeba je vykácet, ale dotace se příslušně snižuje. Po výsadbě lze ještě pět let čerpat podporu na péči o vysazené stromky. Po pětiletém období by z vysazených dřevin mělo zbýt alespoň 75 na hektar.
Především na problematiku agrolesnictví byl zaměřen odborný seminář Strom v zemědělské krajině, který proběhl na půdě Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., v Praze-Ruzyni (VÚRV) a zároveň i formou videokonference. Tématem se v Úrodě č. 6/2023 zabývá spolupracovnice redakce Ing. Hana Honsová, Ph.D.
Jak uvádí, možnosti využití agrolesnictví v České republice nastínil prof. Ing. Bohdan Lojka, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze (ČZU). Připomněl, agrolesnictví má v Evropě i na našem území dlouhou tradici. K výhodám agrolesnictví patří, že šetří půdou, protože ke stejně vysoké produkci postačuje menší výměra. Při multifunkčním zemědělství dochází k rozložení rizik hospodaření. Plodiny pěstované v pruzích mezi stromy méně trpí suchem a lépe využívají sluneční energii.
Koruny stromů chrání půdu před přívalovými dešti. Kořeny zabraňují podmáčení a za sucha vytahují vláhu na povrch. Prospěch při smíšeném pěstování mají také stromy, které jsou v polích odolnější než v lesích. Obdělávání půdy kladně ovlivňuje sílu kmenů. Vysázené stromy poskytují i další užitek. Ovocné plodí a z dřevin lze získávat palivo.
Pochopitelně agrolesnictví nepřináší jen výše uvedená pozitiva, ale i některá negativa. Jedná se především o dlouhodobou návratnost investic. Stromy také mohou konkurovat pěstovaným plodinám z hlediska světla, vody i živin.
Nutno připomenout i vyšší pracovní náročnost a ztížené mechanické obdělávání. Rovněž management je náročnější. Problém také představuje skutečnost, že zemědělci nemají dostatek informací.
Potíž představují vlastnické poměry, protože na cizí půdě nelze bez svolení majitele sázet dřeviny. Prof. Lojka připomněl, že zhruba poloviny zemědělské půdy v ČR je propachtovaná. Problémy vyvstávají i z hlediska dosud v této oblasti nedokonalé legislativy.*
