Rod Dysphania, česky také označovaný jako merlík, zahrnuje skupinu asi čtyřiceti druhů, většina těchto druhů byla v minulosti součástí rodu merlík (Chenopodium). Z tohoto rodu patří asi deset druhů k australským endemitům a pět druhů můžeme nalézt i v podmínkách České republiky.
Mezi tyto druhy patří merlík citrónový (Dysphania schraderianum) považovaný za neofyt původem z Afriky, merlík hroznový (Dysphania botrys) – archeofyt v České republice zdomácnělý, merlík kýlnatý (Dysphania melanocarpa) – neofyt původem z Austrálie, merlík vonný (Dysphania ambrosioides) – neofyt původem ze Střední a Jižní Ameriky, a merlík trpasličí (Dysphania pumilio), který patří mezi neofyty. Původní domovinou merlíku trpasličího je Tasmánie a západní Austrálie. V České republice je znám již z konce 19. století, kam byl zavlečen dovozem surové ovčí vlny.
Původním areálem rozšíření je tedy západ Austrálie a Tasmánie. Druhotně se rozšířil do Evropy a Asie, kde se vyskytuje od Velké Británie a Pyrenejského poloostrova přes střední Evropu a celé Rusko až po Dálný východ. Zdomácněl také v Severní a Jižní Americe, ve střední a jižní Africe, na Novém Zélandu i na mnoha Tichomořských ostrovech. V České republice byl zaznamenán jako jeden z prvních v Evropě již v roce 1890 v Nosislavi v okrese Brno-venkov.
Merlík trpasličí patří mezi pozdně jarní plevele. Povrch rostliny je pokrytý bílými článkovitými chlupy (vytvářejí dojmem ojínění) a žlázkami s lepivým sekretem. Při rozemnutí jsou rostliny aromatické. Na stanovištích můžeme nalézt rostliny merlíku trpasličího ve dvou formách. První forma se vyznačuje sklopenými stonky a téměř kruhovými listy, 3–8 mm dlouhými, s mělkými zaoblenými laloky nebo téměř bez laloků. Druhý typ se vyznačuje vztyčenými, statnějšími, hodně rozvětvenými stonky a vejčitými až podlouhlými listy s délkou 5–20 mm, s tupými špičatými laloky, které jsou poměrně hluboce vykrojené.
V místech svého původního výskytu se jedná o významný plevel, který zapleveluje jak ornou půdu, tak trvalé travní porosty, především pastviny. Na pastvinách při významném rozšíření může být toxický (kyanogenní) pro ovce a způsobovat silnou otravu končící rychlou smrtí zvířete, především v období sucha při nedostatku jiné potravy. Při silném zaplevelení orné půdy díky svému alelopatickému působení může omezovat růst polních plodin v následující sezóně.
Velká generativní reprodukční schopnost a nenáročnost na půdní podmínky umožnila tomuto druhu zdomácnět v teplých oblastech České republiky. I přesto, že nárůst lokalit s tímto druhem je pouze pozvolný, dlouhodobý, v chladnějších oblastech přechodný, můžeme v tomto druhu nalézt určitý potenciál méně významného plevele. Prozatím se ale jedná o konkurenčně slabý druh, který se stal neškodnou součástí naší flóry.
Merlíkem trpasličím se podrobně v listopadovém vydání časopisu Úroda (11/2021) zabývají autoři Ing. Jan Štrobach, Ph.D., a doc. Ing. Jan Mikulka, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně.*
