Méně známé druhy okopanin, mezi nimi i jakon, přivezl na jihočeský agrosalon Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s. r. o. Tato hlíznatá okopanina, původem z Peru a Bolívie, se k nám dostala až v devadesátých letech minulého století. „Konkrétně Inkové ji používali jako léčivku, v oblasti tradiční medicíny,“ přiblížila Ing. Andrea Svobodová, Ph.D., z Výzkumného ústavu bramborářského, kde se jakonem zabývají od roku 2018.
V současné době mají v pokusech dvě odrůdy – Graciellu s bílou slupkou hlízy a bílou dužninou, a Fiorellu, také s bílou dužninou, ale purpurově červenou slupkou. Velkou předností této okopaniny je podle Ing. Svobodové obsah inulinu v hlízách. „V zahraničních studiích se uváděl obsah zhruba 30 %, ale my jsme u našich odrůd zjistili tuto hodnotu na úrovni 50 % napříč ročníky pěstování,“ upozornila. Jde tedy o jednu z nejvýznamnějších inulinových plodin, překonávající i čekanku, která má v sušině obsah inulinu na úrovni 40 %, navíc výnosnější. Inulin obsažený v hlízách lze pro svoji sladkost využít jako náhradu cukru. Vzhledem k tomu, že jde o nekalorický polysacharid, nabývá významu u pacientů s diabetem.
Pro potenciální zájemce o pěstování této plodiny je jistě nadějnou informací, že ve výzkumném ústavu po celou dobu pěstování jakonu nezaznamenali výskyt chorob, které by ovlivnily výnos, stejně tak i škůdců. Zásady pěstování jsou obdobné jako u brambor – výsadba do hrůbků (na konci dubna při teplotě půdy kolem 5 °C), před založením porostů je vhodné pozemek nahnojit statkovými hnojivy, v jarním období pak dodat minerální hnojiva. Pro optimální kumulaci inulinu v hlízách probíhá sklizeň koncem října po přemrznutí natě (dřívější znamená nižší sladkost hlíz). Skladování je ideální při teplotě 4 °C ve vlhčeném písku.*
