Ve hnojení cukrové řepy dusíkem je celá řada námětů na zlepšení. Především by to měla být snaha o větší diferenciaci dávkování na jednotlivá pole, podle zásoby, podle charakteru zimy a ročníku. Při znalosti zásoby dusíku v půdě bychom mohli i omezit jisté přehnojování dané hnojením „na jistotu“. Informuje o tom ve svém článku zveřejněném v časopise Úroda Ing. Jaromír Chochola, CSc., z Řepařského institutu, spol. s r. o., Semčice.
U dusíku pro cukrovou řepu místo ekonomiky příliš často podle tohoto odborníka rozhoduje „okometrie“. Vysoký, temně zelený chrást, není vidět do řádků, to jsou atributy pěkné řepy. Velký chrást bývá ovšem často na úkor kořene a cukernatosti a dávka dusíku je vždycky kompromis a hledání rovnováhy. Oporu pro vysoké hnojení cukrové řepy poskytuje bilanční metoda odhadu potřeby hnojení. Potřeba dusíku pro tvorbu výnosu se v ní odvozuje z lineárního vztahu mezi koncentrací dusíku v rostlinách a výnosem (4 kg N na tunu řepy). Dnešní výnosy řepy jsou vysoké, 60–100 t/ha a potřeba dusíku pak vychází často vysoko přes 300 kg N/ha, vysvětluje Ing. Chochola. V posledních 20 letech však podle něj došlo k veliké proměně habitu cukrovky. Výrazně se zmenšil listový aparát (s vyšší koncentrací dusíku) a zvětšil se podíl bulev (s nízkou koncentrací) na celkovém výnosu. Ačkoliv výnosy řepy (bulev) narostly o 30–50 %, odběr dusíku rostlinami se prakticky nezměnil a zůstává, stejně jako před 30 lety, asi 220 kg/ha. V bilančních propočtech bychom dnes měli počítat s potřebou zhruba 3 kg N na tunu výnosu řepy, informuje dále autor článku.
O správné dávce dusíku k cukrovce vedle celkové potřeby rozhoduje především jeho zásoba v půdě. Zásoba dusíku se stanovuje jako součet množství nitrátového a amonného dusíku v předjaří z půdní vrstvy nejméně do 60, lépe do 90 cm. „Tato zásoba je velmi proměnlivá, v našich 90 polních pokusech za 20 let jsme zaznamenali rozpětí 44–341 kg/ha N do 90 cm. Už počáteční zásoba minerálního dusíku v půdě – před hnojením – tak zjevně může pokrývat celou jeho potřebu a hnojit není ani nutné, ani rozumné,“ zdůrazňuje Ing. Chochola. Naopak, jsou pole, kde je potřeba hnojení vysoká a od hnojení je možno očekávat velký efekt. Odběr půdních vzorků a měření půdní zásoby dusíku před řepou se podle odhadu autora provádí jen asi na 20–30 % výměry cukrovky. Na větší části výměry se tedy hnojí podle odhadu, podle zkušenosti a „na jistotu“, tedy raději vyšší dávkou. Z pokusů provedených v letech 2001 až 2019 (průměr z 90 pokusů Řepařského institutu) vyplývá, že nejvyšší výnos je při dávce 80 kg/ha N, změny výnosu v rozpětí 40–120 kg/ha jsou však nepatrné a náklady na vyšší hnojení se ve výnosu nevrací. „Odhaduji, že v Česku se k cukrové řepě v průměru hnojí 100–110 kg/ha N a je to tedy o 30–40 kg N/ha – a o dost peněz – více než průměrná optimální dávka v našich pokusech. Pokud ovšem nemá agronom oporu ve znalosti půdní zásoby, lze hnojení na jistotu jen těžko vyčítat,“ dodává Ing. Chochola.*
Více informací k tomuto tématu přináší článek zveřejněny v říjnovém vydání časopisu Úroda (10/2021).