Dřepčík olejkový (Psylliodes chrysocephala L.) je druh rozšířený po celé Evropě a zde též poškozuje řepku (obr. 1). Skutečně nebezpečný je v oblastech a obdobích charakteristických dlouhými a relativně teplými podzimy přecházejícími do mírných zim.
Vzhledem k přechodnému typu klimatu, které je utvářeno jednak vlivem převládajícího západního proudění vzduchu s častým pronikáním oceánského vzduchu (ovlivňovaného i teplým mořským Severoatlantským proudem), tak kontinentálním vlivem Asie, nepatří Česko v rámci Evropy do zóny, kde by měl být dřepčík olejkový nebezpečným škůdcem dlouhodobě, upozorňuje v Úrodě č. 7/2021 spolu s dalšími autory Ing. Marek Seidenglanz, Ph.D., (Agritec Plant Research s. r. o., Šumperk). Dodává, že v tomto smyslu jsou daleko více postiženi zemědělci francouzští, němečtí, skandinávští a zejména britští. Dřepčík olejkový u nás v posledních několika letech škodí více proto, že populacím přítomným na polích umožňují relativně vysoké teploty v říjnu, listopadu a v prosinci dlouhou dobu ke kladení a vývoji larev. Mírné zimy jsou pak příčinou nízké mortality zimujících jedinců, a to dospělců i larev, což vede k postupnému nárůstu početnosti. Stačí několik „anglických zim“ po sobě.
V době, kdy v Evropě ze seznamů registrovaných látek valem mizí poměrně zásadní skupiny insekticidů, zásadní protože na nich pěstební technologie víceméně závisí, je najednou mnohem důležitější pátrat po tom, co jiného než syntetické insekticidy může významným způsobem zkomplikovat život a vývoj škůdců, nebo předejít škodám, které působí, a omezit jejich negativní dopad na ekonomiku pěstování plodiny. U dřepčíka olejkového jisté možnosti jsou. Někdy stačí se jen trochu více seznámit s jeho bionomií.
Dřepčík olejkový škodí dvakrát, připomíná Ing. Seidenglanz. Jednou jako dospělec, podruhé jako larva. Ve skutečnosti je přesnější říct, že během podstatné části podzimu, je-li teplý, škodí obě vývojová stadia současně. Nebezpečí, které představují dospělci, se lze ale do jisté míry vyhnout. Jde o to, že dospělci dřepčíka olejkového zpravidla po celý srpen nejsou k mání, zachovávají „letní spánek“ (aestivace). Probouzí se a začínají migrovat do nově založených porostů řepky až na počátku září – většinou na konci prvního týdne. Podaří-li se docílit toho, že v této době jsou porosty plně vzešlé a vyrovnané, nejcitlivější fáze růstu (BBCH 09–10) již překonaly, neublíží jim ani velký výskyt dospělců. Dobře se vyvíjející porost je od fáze BBCH 13–14 schopen kompenzovat ztrátu asimilační plochy způsobenou žírem imag i na úrovni 50 % bez jakéhokoliv zásahu.*
