Bob je perspektivní plodina. Optimistická odpověď je ale dána významem adjektiva perspektivní. Bob bude perspektivní plodinou i třeba v roce 2030, a to i v případě, že ho nikdo již nebude v ČR pěstovat. Tu otázku si trochu změním: Proč se pěstuje bob (míněno na zrno) tak málo? V posledních letech se výměra bobu v ČR pohybovala kolem 800 ha. Nechci nijak odbíhat od tématu, ale je potřeba říct, že nejde jen o bob. Jde o luskoviny obecně. A nejde jen o ČR, nýbrž o situaci v EU. V současné době se v Evropě vyprodukuje jen asi 30 % z celkového množství proteinů (rostlinných) potřebných pro výrobu krmiv. To je příčinou importu přibližně 40 mil. tun sójových bobů a sójové moučky ročně.
Důvodem této nerovnováhy, toho, proč se v Evropě luskoviny (a tedy i bob) pěstují tak málo, není ale sója samotná. Důvodem je výrazně nižší ekonomický profit z pěstování luskovin než z pěstování obilnin anebo třeba řepky. Z tohoto stavu se neradují zemědělci (jsou si dobře vědomi, jak luskoviny v osevních sledech chybí), zemědělští výzkumníci (znají pozitivní vliv luskovin na půdní vlastnosti a chování vody v půdě, význam biologické fixace dusíku na snížení spotřeby hnojiv, přínos pro zvýšení diverzity agroekosystémů s mnoha pozitivními dopady), poradci a ekonomové (dokážou vyhodnotit pozitivní vliv luskovin v osevním postupu na výnos následných plodin), tvůrci evropské zemědělské politiky (strach z neudržitelnosti a nekonkurenceschopnosti evropského zemědělství) a pochopitelně ani nyní poněkud háklivější nezemědělská veřejnost (proč zemědělci pěstují jen pšenici, kukuřici a řepku?). Avšak bob ani jiné luskoviny tady nebudou zemědělci pěstovat, dokud to pro ně nebude výhodné.
Nejde tady ale jen o lepší nastavení ekonomických a politických nástrojů. Ty jsou samozřejmě důležité, ale nejsou všelék. A je falešné všechno házet jen na ně. Je zde velké manko výzkumné. Chybí zde znalosti, jak bob a jiné luskoviny pěstovat, aby to bylo pro zemědělce výhodné nyní, tedy v současných ekonomických a klimatických podmínkách. Chybí širší na luskoviny zaměřený výzkum pokrývající všechny pěstitelské (způsob zakládání porostů, kombinace plodin, odrůd, ochrana proti škodlivým organismům, hnojení) a navazující zpracovatelské stránky (technologie, ekonomická koncovka) a systém účelného předávání výsledků takového výzkumu zemědělcům. Zemědělský výzkum strašně rychle stárne. V Evropě si z hlediska ochoty vynakládat peníze na zemědělský výzkum dlouhodobě hledí luskovin zejména ve Skandinávii. V posledních několika letech se v tomto smyslu začíná situace měnit i v několika dalších zemích. Konkrétně v případě bobu se jen v posledních třech letech rozběhlo několik velkých národních výzkumných projektů v Norsku, Finsku, Švédsku, Německu, Francii a Španělsku. A všechny mají za cíl to stejné: vrátit bob na pole. Jednotlivé země se tak začínají výrazně lišit svou ochotou platit výzkum zaměřený na luskoviny. Bez něho se luskoviny na pole nevrátí. A nám trochu ujíždí vlak.*
