Hlodavci patří mezi nejpočetnější řád savců (přes 2200 druhů), tvoří téměř polovinu všech druhů. Pouze 7 % druhů ze všech hlodavců můžeme považovat za škůdce – představují zdravotní riziko nebo působí škody v zemědělství.
Tématem se v Úrodě č. 11/2020 zabývá spolu s dalšími autory RNDr. Marcela Fraňková, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i. Připomíná že mezi tři dominantní škůdce ve skladech patří potkan obecný (Rattus norvegicus), krysa obecná (R. rattus) a myš domácí (Mus musculus), kteří přešli k synantropnímu způsobu života (život v blízkosti lidských sídel a využití změn prostředí způsobených člověkem), což vedlo k jejich celosvětovému rozšíření. Tito hlodavci jsou schopni žít téměř v jakýchkoliv podmínkách, kde mají dostatek potravy, vody/vlhkosti a úkrytů.
Hlodavci denně zkonzumují přibližně 10 % své hmotnosti, což u myši představuje 2–3 g a u potkana 20 g. Další poškození se kvantifikuje obtížně, uvádí se, že hlodavci poškodí (kontaminací a okusem) 3–10krát více potravy, než zkonzumují. Významné je i jejich zdravotní riziko, neboť jsou rezervoáry a/nebo přenašeči více než 60 druhů patogenů (parazité, viry, bakterie) zdravotně významných pro člověka a hospodářská zvířata. Mezi závažné zoonózy přenášené hlodavci patří např. salmonelóza, kampylobakterióza, tularemie a leptospiróza (Weilova žloutenka); poslední jmenovaná může způsobit i smrt. K přenosu patogenů dochází buď při kousnutí, manipulaci s živým/mrtvým hlodavcem nebo po požití surovin/vody znečištěných kontaminanty (trus, moč).
Právě potravní chování hlodavců předurčilo, jaké rodenticidní přípravky mohou být dlouhodobě úspěšné při hubení hlodavců. Používané rodenticidy je možné rozdělit podle rychlosti účinku na akutní (působící rychle, během minut až hodin) nebo chronické (s opožděným účinkem, působící za několik dnů). V případě akutních rodenticidů si hlodavec spojí počínající příznaky otravy s nedávno zkonzumovanou potravou (v případě pozření menší než letální dávky a následného zotavení nebo pozorování intoxikovaného jedince), což následně vede k omezené až nulové konzumaci v populaci.
Problém asociace příznaků se zkonzumovanou potravou odpadá u chronických nástrah, mezi které patří nejúspěšnější a nejpoužívanější nástrahy na bázi antikoagulantů. Antikoagulantní účinné látky používané v rodenticidech však zároveň vykazují nežádoucí rizika zejména pro necílové organismy z důvodu rizika primárních (přímá konzumace nástrahy) a sekundárních (konzumace intoxikovaného hlodavce nebo jeho kadaveru) otrav.*
