Na řepce se vyvíjí nejméně devět druhů mšic (Holman 2009). Nejvýznamnějšími druhy jsou mšice zelná a mšice broskvoňová. Přibyla k nim také mšice trýzelová, která se lokálně začala objevovat ve větším počtu. V posledních několika po sobě následujících letech došlo na podzim k rozsáhlým přemnožením mšic způsobeným s největší pravděpodobností díky vhodným povětrnostním podmínkám a současně vyřazením mořidel s insekticidní účinností z registru přípravků na ochranu rostlin.
Tématem se zabývají Ing. David Fryč a Ing. Svatopluk Rychlý z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského v Úrodě č. 6/2020. Autoři pripomínají, že v té době docházelo taktéž k masivnímu šíření rostlinných virů v porostech řepky, a to nejčastěji viru žloutenky vodnice (TuYV), mnohdy s celoplošným infektem. Další významné rostlinné viry přenášené mšicemi jsou virus mozaiky vodnice (TuMV) a virus mozaiky květáku (CaMV).
Výskyt mšic v podmínkách ČR je limitován průběhem povětrnostních podmínek během roku. Ten ovlivňuje jejich přezimování, rychlost rozmnožování a také pohyblivost. Mšice zelná je pro porosty řepky nebezpečná v době dokvétání a začátku tvorby šešulí, z toho důvodu je vhodné sledovat sílu přeletu v období 22.–25. týdne. Naopak u nově založených porostů řepky hraje důležitou roli mšice broskvoňová, která se hlavní měrou podílí na přenosu virů, a to v období od 35. týdne do konce aktivity vektorů rostlinných virů. Vlivem zhoršení povětrnostních podmínek, a hlavně mrazu, zpravidla dochází k redukci jejich počtů. Ovšem při absenci mrazivých dnů, mohou anholocyklické kmeny dále přežívat v porostech a nadále být vektorem virů.*
