Ječmen (Hordeum vulgare) náleží mezi nejstarší pěstované kulturní rostliny, respektive obilniny. V minulosti se nejčastěji pěstovaly víceřadé ječmeny (conv. vulgare), hlavně pak ječmeny dvouřadé (conv. distichon), a to ve formách s pluchatými obilkami. Nejprve se užíval jako vzácná příměs k obilí, což dokládají neolitické nálezy, ojediněle však i jako samostatná plodina. Jako chlebovina se pěstoval ječmen nahozrnný (var. coeleste, var. nudum), který má kratší vegetační dobu. Zajímavostí je, že někde se pěstuje doposud (například v Beskydech).
První zmínky a nálezy o pěstování této plodiny sahají v naší historii několik tisíc let zpět. Některé prameny dokonce uvádí konkrétní číslo – 10 000 let př. n. l., a to v oblastech Babylonie a Egypta. Mezi další významná území, na kterých byl úspěšně proveden archeologický výzkum, patří Čína, přední Asie, Arménie či Irák. Do Evropy se ječmen poprvé dostává zhruba 7000–4000 let př. n. l. pravděpodobně z oblasti mezi Egyptem a Íránem. I ve střední Evropě má pěstování ječmene velmi bohatou tradici. Údajně byl na území dnešní České republiky poprvé přinesen Kelty.
Historické prameny jsou ve věci původní krajiny, ze které k nám do Evropy ječmen připutoval, nejednotné. Jedny praví, že se příchod ječmene uskutečnil zřejmě v souvislosti s migrací obyvatelstva ze severní Afriky přes Gibraltar do západní Evropy, do střední Evropy pak přes Sicílii a Itálii; jiné pak, že se do střední Evropy dostal z přední Asie. Téměř okamžitě se u nás stal velmi oblíbeným. Již zmiňovaní Keltové z něj připravovali placky, chléb a nechmelené pivo. Další jeho využití bylo jako pícnina v krmení hospodářských zvířat, především však jako krmivo pro koně (zejména v mladší době bronzové). Již v devátém století se uvádí jeho pěstování u nás spolu s prosem a pluchatými pšenicemi, kdy patřil mezi nejvýznamnější pěstované plodiny. Historie ječmene na našem území však sahá mnohem dále – z archeologických nalezišť je zřejmé, že se tu ječmen pěstuje údajně již 5000 let. Naši předkové z něj vyráběli mouku a následně pečivo, též pak různé kaše.
Tyto a další informace se dočtete v srpnovém vydání časopisu Úroda (8/2020) v článku Bc. Antonína Mušky.*
