Každá vize má v sobě odhady, předpoklady a není zcela pravdivá. Ovšem vývoj a změny probíhají. Svět se zásadně mění. První miliarda lidí byla v roce 1804, v roce 1960 již tři miliardy a v roce 2024 na světě bude žít osm miliard. V populačním růstu jdou dopředu všechny kontinenty s výjimkou Evropy a tzv. bílé rasy. Rozsah orné a intenzivně využívané půdy roste zhruba od 1385 mil. ha v roce 1961 na současných asi 1600 mil. ha. Tedy z 9,4 % zemské souše zhruba na 12 %. Zvyšují se výnosy plodin. Například produkce obilí světa včetně nahé rýže vzrostla od roku 1973 asi z 1,24 mld. tun zhruba na 2,37 mld. v současné době. Výnosy obilovin se v tomto období více než zdvojnásobily přibližně na 4 t/ha. Tyto informace uvádí ve svém článku publikovaném v časopisu Úroda prof. Jan Vašák, ze společnosti Agrada, s. r. o.
Podle tohoto odborníka dodnes nejdůležitější obilovina Evropy pšenice byla už před více než deseti lety překonaná daleko výkonnější kukuřicí. Ta je nyní nejvýznamnější plodinou lidstva. A pšenici fakticky překonává i nejdůležitější potravina světa – rýže. Jedničkou v produkci tuků už není sója, ale řadu let palma olejná. Sója ovšem zůstává nejvýznamnějším zdrojem bílkovin. Včetně EU je výchozí surovinou produkce masa, mléka, vajec ... Až na Evropskou unii ji lze skoro všude získat jen jako GMO („glyfosátovou“). Cukru už dávno nevládne cukrová řepa, ale třtina. Len jako surovina pro textil skoro zanikl a „všechno“ je z bavlny či umělých vláken. Z kdysi hladové Číny se stal největší producent a importér potravin na světě. Živočišné zdroje – například tuků, vláken – mají stále menší význam na úkor rostlin.
Ve struktuře plodin ČR i SR se světové změny podle prof. Vašáka promítly zcela zásadně. Obecně se rozšířil podíl ozimů, hlavně pšenice a řepky. Kukuřice, v socialismu určená hlavně pro siláže, z důvodu poklesu živočišné výroby – s tím je spojený pokles víceletých pícnin – výrazně snížila své zastoupení. S nástupem bioplynových stanic (BPS) se její výměra začala rychle zvyšovat. Na Slovensku BPS nemají takové zastoupení jako v ČR. Ale roste rozsah zrnové kukuřice – otepluje se a kukuřice zde dává proti pšenici skoro o 20 % vyšší výnosy zrna. V Česku jejímu zrnovému rozšíření stojí v cestě potřeba sušení.
Slovensko po oteplení a růstu zpracovatelské i spotřebitelské poptávky rozšířilo zastoupení ozimého dvouřadého sladovnického ječmene. Také v Podunají v době setí ozimé pšenice vysévají jarní ječmen. Mimořádné je SR velkou výměrou pšenice tvrdé, převážně ozimé. Semolinová pšenice už v SR představuje z pšenice celkem zhruba 11 % (sklizeň 2019) – v ČR je odhadem 1 %. Česko naopak rozšířilo zastoupení máku, výrobu osiva, bioplynových stanic, bohužel i fotovoltaiky a větrných elektráren. Česká republika zčásti udržela domácí šlechtění plodin a má větší živočišnou produkci. Také české ovocnářství je v lepším stavu, obecně ale velmi nedostatečném. Zelinářství upadlo. Ještě více na Slovensku, které má pro něj v Podunají skvělé podmínky, Španělsko ovšem lepší. Ale jsou tu emise CO2 po vytápění, omezení pesticidů, pracovního úsilí. Láce brambor, cibule, papriky, okurek, brzy i dalšího supermarketového zboží se vytrácí, „koronarová panika“ vede k vykupování trvanlivého zboží, uvádí také prof. Vašák.*
Více informací se dočtete v článku prof. Jana Vašáka v květnovém vydání časopisu Úroda (5/2020).
