V zemědělské praxi se uplatňují při zpracování půdy a zakládání porostů hlavních polních plodin takové agrotechnické zásahy a postupy, které jsou charakteristické zejména redukcí hloubky a intenzity zpracování půdy, ve spojování pracovních operací včetně setí, ponecháním zbytků rostlin na povrchu nebo ve svrchní vrstvě půdy, či zakládáním meziplodin po sklizni hlavní plodiny. Takto charakterizované technologické postupy zpracování půdy a setí se obecně považují za technologie minimalizační a současně za půdoochranné – protierozní. Zpracování půdy ovlivňuje její odolnost vůči vodní i větrné erozi.
V rámci pokusu, který popisuje Ing. Barbora Badalíková ze Zemědělského výzkumu, spol. s r. o., Troubsko v časopise Úroda, došli k závěru, že pracování půdy v rámci protierozní technologie významně přispívá ke snížení rizika vodní eroze, a tím smyvu kvalitní ornice. Sice může dojít ke snížení zisku vlivem změny kultur nebo snížením ploch výnosnějších plodin, ale podstatnou měrou se přispěje k ochraně krajiny, zadržení vody v krajině, a tím k omezení degradace půdy.
Testovaná vhodnost využití meziplodin jako půdoochranného systému se osvědčila pro svůj ochranný efekt pokrytí půdy listovou plochou a během zimy vymrzlými rostlinnými zbytky. Současně se díky rostlinným zbytkům a kořenům předplodiny a meziplodin dostává do půdy určité množství organické hmoty, což významně ovlivňuje vsakovací schopnost půdy znamenající velký přínos z hlediska protierozní ochrany.*
Více informací se dočtete v lednovém vydání časopisu Úroda (1/2020).
