Půda je neobnovitelný přírodní zdroj charakteristický svou pomalou tvorbou, udává se, že jeden centimetr půdy se v našich klimatických podmínkách tvoří v průměru 100 let. Proto je důležitá kontrola látek, které se aplikují do půdy, zejména pokud se u nich předpokládá negativní vliv.
Tématem se v článku v Úrodě č. 11/2019 zabývá Ing. Ladislav Kubík, Ph.D., z Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Připomíná, že jedním ze vstupů do půdy, které podléhají kontrole, jsou sedimenty. Sedimenty bezpochyby patří mezi látky, které mohou půdu negativně ovlivnit, ale na druhou stranu na ni mohou mít i kladný vliv, například dodáním organických látek, protože se jedná o materiál s vysokým obsahem organické hmoty. Proto vyvstává otázka, zda vracet, nebo nevracet sedimenty do půdy.
Jak autor konstatuje, zůstávají-li sedimenty pod hladinou vody v anaerobních podmínkách, představují významný receptor znečištění. Zvýšený záchyt polutantů je u nich podporován především vysokým specifickým povrchem minerálních částic, vysokým obsahem organické hmoty a specifickými mikrobiálními procesy, které v anaerobním prostředí probíhají. Jestliže se sediment nachází v anaerobních podmínkách, akumuluje a pevně fixuje polutanty pomocí výše popsaných mechanismů a nedochází k jejich louhování do vodního prostředí. Jiná situace nastává po odtěžení a provzdušnění sedimentu, kdy dochází k poklesu pH, a to může vést k mobilizaci toxických kationtů kovů.
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) dlouhodobě monitoruje půdu a vstupy do půdy, kam lze zařadit také sedimenty. U vzorků se sleduje jejich „hnojivá hodnota“, tedy zrnitostní složení, procento spalitelných látek (LOI), pH, obsahy živin (Ca, K, Mg a P) v extraktu podle Mehlicha III, obsahy rizikových prvků (As, Be, Cd, Co, Cr, Cu, Ni, Pb, V, Zn stanovené extrakcí lučavkou královskou a Hg stanovená jako celkový obsah) a obsahy rizikových látek (PCB, HCH, HCB, DDT včetně metabolitů, PAH a uhlovodíků C10–C40). Například obsahy (mediánové hodnoty) rizikových prvků v sedimentech jsou vesměs vyšší než v zemědělských půdách ČR. Nejvyšší procento nadlimitních vzorků mají sedimenty vodních toků, po nich následují sedimenty rybníků návesních, polních a lesních, u vodních nádrží se dosud nenašel žádný vzorek s nadlimitními obsahy rizikových prvků.
I přesto je ale dobré nahlížet na sedimenty jako na materiál s vysokým obsahem organické hmoty a zároveň i zajímavou „hnojivou“ hodnotou. Pokud sediment vyhoví všem podmínkám na obsahy rizikových prvků a látek, pak se jedná o ideální zúrodňovací materiál pro orné půdy, uzavírá autor.*
