V dnešní době je půda považována za nejvyužívanější (neobnovitelný) přírodní zdroj. A stejně jako naleziště vzácných rud, tak i půdy mohou být vyčerpány a nadobro zničeny. Možnosti její obnovy jsou značně omezené. Veškerá organická hmota ponechána na půdě nebo do ní zapravena, je a bude využita při různorodých půdních procesech, ale hlavně se podílí na formování půdní úrodnosti, bez které není budoucnosti. Výzkum antropogenního vlivu na zemědělskou půdu má vysoký význam, a to z důvodu zjištění aktuálních rizik a návrhu nápravných a preventivních opatření.
V přirozeném prostředí sehrává biologický rozklad ligninu, celulózy a hemicelulózy důležitou roli v procesu koloběhu hmoty na Zemi. Některé starší teorie uvádějí, že je lignin prekurzorem humusu a humus se z něj tvoří pomocí kondenzace s proteiny. Novější poznatky ukazují, že základem struktury humusu je skelet ligninu. Společně s ostatními látkami organického původu, jako jsou například škroby, tuky, glykogeny, kolagen, keratin, chitin, bílkoviny, tuky a vosky, je lignocelulózový komplex dominující strukturální element v biomase rostlinného původu.
Na strukturu lignocelulózových komplexů lze nahlížet jako na vyztužený betonový pilíř, kde celulózová vlákna představuji železné pruty a lignin cement, tedy pojivo. Celulózová vlákna jsou pevně svázána s ligninem vodíkovými a kovalentními vazbami. Vzájemně propletené struktury celulóz, hemicelulóz a ligninu jsou příčinou různé biologické rozložitelnosti, či právě nerozložitelnosti?
Ing. Antonín Kintl a Ing. Jakub Elbl, Ph.D., ze Zemědělského výzkumu, spol. s r. o., ve svém příspěvku (v ÚRODĚ č. 2/2019, str. 46) mimo jiné uvádějí, že celulóza a hemicelulóza jsou svázány s ligninem chemickými vazbami. Lignin zajišťuje v rostlinách jejich celistvost a chrání je před rozkladnými účinky vody. Doslova se dá říct, že lignin impregnuje buněčnou stěnu a zpevňuje ji. Lignin nepatří mezi sacharidy. Je to fenylpropanový heteropolymer, jeho obsah v rostlině se zvyšuje během stárnutí. Z tohoto důvodu by měl být porost meziplodin ponechán na pozemku co nejdéle právě proto, aby došlo ke stárnutí porostu a k co největší tvorbě látek tvořících lignocelulózové komplexy.*
I
