Nechceme dávat do přímé souvislosti současný i předpokládaný vývoj klimatických poměrů v našich podmínkách s odolností této relativně suchomilné plodiny, ale zajímavé vlastnosti se nabízejí. Cizrna je ve světě po sóji a fazolu třetí nejrozšířenější luskovinou, která se za určitých okolností může s úspěchem pěstovat i ve vybraných oblastech ČR.
Tématem se v Úrodě č. 10/2018 zabývá Ing. Miroslav Houba, CSc. Dodává, že rod cizrna zahrnuje přes 40 druhů. Pochází pravděpodobně z oblasti Středního východu, resp. přední Asie, z Indie a Etiopie. Jako potravina ve formě luštěniny byla pěstována už asi před sedmi tisíci lety, využívat lze i celé rostliny pro účely krmné.
Cizrna jako luštěnina vyniká mnoha příznivými vlastnostmi, ale její rozšíření je závislé nejen na specifických nárocích, ale také dostatku osiva, které zatím není k dispozici. Jde o plodinu vhodnou pro menší a intenzivně obhospodařované plochy, zejména by nalezla uplatnění v ekologickém zemědělství, příp. u drobných pěstitelů. Její potřeba pro účely potravinářské je zatím kryta dovozem.
Vyhovují jí lehké půdy dobře zásobené živinami včetně vápníku; ideální je hnojení NPK s mikroelementy. Více vláhy vyžaduje ve fázi klíčení a tvorby lusků, jinak snáší sucho, resp. minimální srážky. Vhodný je výsev inokulovaného osiva co nejdříve na jaře (využití zimní vláhy), nejpozději do poloviny dubna.
Během vegetace prakticky nevyžaduje žádné zvláštní zásahy, výskyt chorob a škůdců je minimální. Sklízí se obvykle po 100 až 120 dnech, díky nepukavosti lusků, běžnou sklízecí mlátičkou, ošetřování po sklizni (čistění, dosoušení) je běžné, obdobné hrachu.*
