Synantropní hlodavci jsou spojeni s lidskou společností od nepaměti. Jejich význam pro lidstvo jako takové není asi ani potřeba příliš představovat. Stačí si vzpomenout na morové rány ve středověké Evropě, kde hlodavci významně přispěli jako přenašeči blechy morové, která byla zdrojem bakteriální nákazy lidského moru. Díky své přizpůsobivosti, nenáročnosti a rychlému rozmnožování jsou hlodavci schopni v krátké době osídlit prakticky každé prostředí s dostatkem potravy a úkrytů.
Tématem se v Úrodě č. 9/2018 zabývá spolu s dalšími autory RNDr. Marcela Fraňková, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i. Připomíná, že i dnes hlodavci působí nemalé škody nejen ve městech, ale zejména na farmách, kde nalézají vhodné úkryty a dostatek potravy. Hlodavci způsobují velké škody přímým žírem komodit, jejich kontaminací trusem a močí obsahující patogenní organizmy, viry a parazity. Kontaminace tak může mít negativní zdravotní či veterinární důsledky. Závažné jsou i mechanické škody vzniklé žírem hlodavců na struktuře staveb a technologiích. Mezi nejvýznamnější druhy synantropních hlodavců u nás patří myš domácí (Mus musculus), potkan obecný (Rattus norvegicus) a v neposlední řadě také krysa obecná (R. rattus). Přestože krysy byly u nás donedávna vzácné – s areálem rozšíření převážně v severozápadních Čechách – tak v posledních letech se jejich areál opět pomalu rozšiřuje a zaznamenáváme stále častější zprávy o jejich rozšíření v silech a provozech zemědělské prvovýroby. Autoři upozorňují, že prvním krokem každého úspěšného boje s hlodavci je zavedení kvalitního monitorovacího systému, který nám odhalí riziková místa, na která je nutné se zaměřit. Poté by nemělo být problematické zavést také účinný deratizační systém. Důležité je si uvědomit, že deratizace není pouze položení “otrávené” nástrahy (rodenticidu), ale také řada dalších opatření, která mají v některých případech větší význam než samotná aplikace nástrah.*
