Loni na podzim skončila v Evropské unii po 49 letech éra kvót ve výrobě cukru a současná situace na trhu s cukrem je jedna z nejliberálnějších ve světě. Cukrovary nemusejí nijak omezovat svoji produkci a tuto možnost začaly s předstihem využívat. V kampani 2017/2018 se tak v Evropské unii vyrobilo mnohem více cukru, než se spotřebuje. Přebytečný cukr se musí exportovat.
Jenomže nadprodukce cukru vznikla i na světovém trhu. Prodává se za nízké ceny a cena cukru v EU se blíží cenám přebytečného cukru na světových burzách. Aktuálně se i na evropském trhu bílý cukr prodává hluboko pod 350 eur/t, což je nejnižší cena v historii. Náklady všech výrobců jsou vyšší, všichni jdou do ztráty a týká se to jak cukrovarů, tak pěstitelů surovin – cukrové třtiny a cukrové řepy. Cukrovary doufají, že někdo vypadne z kola ven a ten, kdo to vydrží, bude trvale vyrábět víc. Ani nemají jinou možnost, jak se k tomu postavit, na nic jiného nejsou zařízené. U zemědělců – pěstitelů řepy, je situace jiná, mohou snížit výměru ztrátové plodiny, mohou ji úplně vyřadit. Ale i tady to má dvě strany mince: čím lepším to v osevním postupu nahradit, budou tu nevyužité investice do strojů a bude to znamenat oslabení obchodního partnera – cukrovaru, a to pro něj v krizi může mít i fatální následky. Je to těžké rozhodování. Tyto informace uvádí ve svém příspěvku zařazeném v říjnovém vydání časopisu Úroda Ing. Jaromír Chochola, CSc., z Řepařského institutu, spol. s r. o., Semčice. Podle tohoto autora cukrovku a cukr, má-li se odvětví v liberálním prostředí udržet, se musíme naučit posuzovat z dlouhodobějšího pohledu. „Jsem pevně přesvědčen, že dlouhodobý ekonomický efekt hovoří pro cukrovku, pro udržení její plochy a produkce i v průběhu této krize. Vzhledem k výnosovému trendu, ke kvalitě pěstitelů a cukrovarů je reálná šance profitovat z oživení, které bude krizi následovat,“ uvádí v závěru článku.*
Více informací přináší říjnové vydání časopisu Úroda.
