Při základním hnojení obilnin je podle Ing. Evy Kunzové, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby nutné zohlednit agrochemické vlastnosti půdy a respektovat specifické požadavky jednotlivých odrůd na výživu. Ozimou pšenici řadíme mezi plodiny se střední potřebou živin. Významnou úlohu pro zajištění optimálního růstu a vývoje pšenice v podzimním období má obsah přístupných živin v půdě. Při nedostatku živin jsou špatně odnožené rostliny při silnějších zimách často poškozené.
V podzimním období přijímají rostliny ozimé pšenice relativně málo živin a přes zimu se jejich příjem úplně zastavuje. Osvojovat si živiny z půdní zásoby z důvodu mohutnějšího kořenového systému patří k přednostem ozimého žita. Jak publikuje Ing. Kunzová v červencovém vydání časopisu Úroda, dusíkem na podzim obyčejně nehnojíme, pokud se obsah dusíku minerálního (Nmin) stanovený před setím pohybuje kolem 10 až 15 mg/kg zeminy. U hnojem hnojených předplodin, případně následují-li obilniny po jetelovinách, můžeme dávku N rovněž vypustit. Pouze při suchém průběhu podzimu a opožděném vývoji lze přihnojit porosty dusíkem (dávka 20 kg N/ha). Aplikace fosforečných hnojiv bývá realizována zpravidla současně s hnojivy draselnými. Dávku podle Ing. Kunzové volíme podle předpokládaného výnosu a obsahu přístupného fosforu v půdě. Při hodnocení obsahu přístupného draslíku v půdě je podle autorky článku nutné respektovat mimo jiné i půdní druh. Při výpočtu skutečné dávky K musíme zohlednit nejen jeho obsah v půdě, ale také případnou zaorávku posklizňových zbytků, které bývají na draslík zpravidla poměrně bohaté.*
Více informací přináší červencové vydání časopisu Úroda.
