Z hlediska osevních ploch v České republice je ozimá pšenice nejvýznamnější obilninou a zároveň nejvíce pěstovanou plodinou na orné půdě. Pěstební technologie ozimé pšenice jsou dlouhodobě vnímány jako optimální a z hlediska praxe za plně dostačující. Případný vývoj je dlouhodobě orientován na využívání nových odrůd vykazujících lepší biologické kvalitativní a kvantitativní parametry zejména ve vztahu k výnosu, kvalitativním parametrům zrna pro daný způsob následného využití a k odolnosti vůči škodlivým činitelům.
V rámci systémů zpracování půdy jsou u ozimé pšenice úspěšně uplatňovány rozdílné technologické postupy, od systémů mělkého zpracování půdy až po orbu. Za zásadní prvek stabilizující současné pěstební systémy lze považovat široké spektrum pesticidních přípravků s vysokou mírou účinnosti a zatím širokou možnost aplikace minerálních hnojiv.
Dosavadní technologické postupy začínají vykazovat meze své použitelnosti. Důvodů vedoucích k zamyšlení se nad současným stavem je několik. Primárním faktorem je snižování energetické náročnosti a zároveň zachování produktivnosti systémů. Základem energetické vyváženosti systémů je samozřejmě optimalizace bilance organické hmoty. Současné technologické postupy pěstování obilnin a jejich podíl na orné půdě spíše bilanci organické hmoty narušují. Novými postupy při pěstování pšenice se spolu s dalšími autory zabývá doc. Ing. Václav Brant, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze v článku v Úrodě č. 3/2018.
Autoři připomínají, že důležitou roli z hlediska vývoje pěstebních systémů hrají i ekonomické faktory. Jedním z nich je otázka výkupních cen ozimé pšenice, které za posledních deset let vykazují značné výkyvy. Především se jedná o období, kdy se cena za tunu produkce pohybovala na hladině 4000 Kč a méně. To vede k úvaze, kde je výše úrovně intenzity na daném půdním bloku, která z hlediska dané pěstební technologie zajistí dosažení zisku z jednotky plochy.*
