Rizika spojená s rezidui glyfosátu v zemědělských produktech

Glyfosát je derivát aminokyseliny glycinu a methylfosfonátu. Tato bílá krystalická látka byla objevena v roce 1950 zaměstnancem malé švýcarské farmaceutické firmy Cilag Dr. Henrim Martinem. Produkt však neměl žádné využitelné farmakologické vlastnosti, a tak tehdy nebyl jeho objev patentován ani zveřejněn v odborném časopise.

Historií, hodnocením zdravotních rizik glyfosátu a dalšími tématy se zabývá doc. Ing. Miloslav Pouzar, Ph.D., z Univerzity Pardubice v článku v Úrodě č. 2/2018. Připomíná, že herbicidní vlastnosti glyfosátu popsal až v roce 1970 zaměstnanec Monsanta Dr. John E. Franz, který za daný objev získal celou řadu významných ocenění. Mezi lety 1974 až 2014 bylo v USA aplikováno asi 1,6 miliardy tun glyfosátu, což představovalo asi 19 % jeho světové produkce. Masový příklon k pěstování GM-RR plodin (1996 – sója a řepka; 1997 bavlník; 1998 – kukuřice) a čím dál častější výskyt plevelů odolných vůči glyfosátu (dosud identifikováno 38 druhů takových plevelů ve 37 zemích světa) jsou považovány za hlavní příčiny prudce se zvyšujícího trendu globální spotřeby dané látky.
V závěru doc. Pouzar konstatuje, že glyfosát stejně jako každá jiná chemická látka, může v závislosti na dávce poškozovat lidské zdraví. Dlouhodobá expozice dostatečně vysokým dávkám prokazatelně vede k poškození jater a ledvin. Daný typ účinku má svůj práh, a proto mohl být použit pro výpočet hodnoty bezpečné dávky zvané ADI. Kontaminace zemědělských produktů v zemích EU je zatím tak nízká, že při jejich konzumaci zdaleka nehrozí překročení této limitní hodnoty. Otevření evropského trhu pro GM-RR plodiny by však mohlo danou situaci výrazně zhoršit. Příjem glyfosátu pod úrovní ADI ovšem nemůže chránit spotřebitele před účinky, které nemají práh. Zdá se však, že případné karcinogenní účinky jsou vyvolány spíše epigenetickým než genotoxickým mechanismem, a jsou tudíž spíše doménou dávek výrazně vyšších než ADI. Vliv glyfosátu na činnost hormonů, střevní mikroflóru a rezistenci patogenů vůči antibiotikům je dosud prozkoumán nedostatečně, a vyžaduje proto zvýšenou pozornost.