Kulturní plodiny rodu Lupinus doposud v naší zemědělské výrobě nenašly takové uplatnění, jaké by si právem zasloužily. Patří v rámci zemědělské produkce k opomíjeným a méně atraktivním kulturním plodinám. Zájem o jejich pěstování byl potlačen především levným dovozem sójových bobů a sójových produktů (sójových extrahovaných šrotů), které se staly dominantním zdrojem proteinů pro výživu hospodářských zvířat, který byl navíc umocněn zákazem zkrmování masokostních mouček pro potravinová zvířata.
Tématem pěstování lupiny na zeleno se zabývá kolektiv autorů pod vedením prof. MVDr. Ing. Pavla Suchého, CSc., z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, v článku, který vychází v Úrodě č. 10/2017. Autoři připomínají, že celosvětový trend zvyšování cen sóji a sójových produktů vyvolal v posledních letech zájem o pěstování tuzemských proteinových zdrojů, zejména luskovin, kam patří i lupiny. Výhoda pěstování lupin spočívá v tom, že jsou vhodnou plodinou pro pěstování v podmínkách ČR. Přestože naším primárním zájmem byla produkce lupinových semen, naše dosavadní výzkumná činnost ukazuje na vhodnost využít lupiny i k produkci zelené hmoty, především pro konzervaci (silážování), a tím i k produkci velmi kvalitních objemných krmiv pro výživu přežvýkavců. Pokus, který autoři popisují, ukázal, že v 15. týdnu stáří porostů, při průměrné výšce porostu Amiga 71,2 cm, Dieta 72,3 cm a Zulika 68,1 cm byla produkce zelené hmoty v čerstvém (sušině) stavu u odrůdy Amiga 50,12 t/ha (6,58 t/ha), Dieta 60,75 t/ha (9,98 t/ha) a Zulika 49,32 t/ha (6,67 t/ha). Autoři se dále podrobně zabývají nutričními parametry. Konstatují krmě jiného, že z obsahu především NL vyplývá, že zelená hmota lupin představuje velmi hodnotné objemné proteinové krmivo.*
