V minulosti (poslední dvě dekády dvacátého a první dekáda 21. století) byla ochrana řepky proti blýskáčkům v Evropě založena hlavně na postřicích porostů pyretroidními insekticidy. Pyretroidy (esterické) až do období registrace neonikotinoidů (acetamiprid, thiacloprid) neměly prakticky žádnou alternativu k prostřídávání pro aplikace do řepky v ochraně proti škůdcům na jaře.
V minulosti (poslední dvě dekády dvacátého a první dekáda 21. století) byla ochrana řepky proti blýskáčkům v Evropě založena hlavně na postřicích porostů pyretroidními insekticidy. Pyretroidy (esterické) až do období registrace neonikotinoidů (acetamiprid, thiacloprid) neměly prakticky žádnou alternativu k prostřídávání pro aplikace do řepky v ochraně proti škůdcům na jaře. Působily tak jako silný a dlouhodobý selekční faktor na populace blýskáčků. Za první doklad o rezistenci blýskáčků k pyretroidům v Evropě je obvykle považováno jejich selhání v polních podmínkách, ke kterému došlo v regionu Champagne v severovýchodní Francii v roce 1999.
V příspěvku v příloze Řepka časopisu Úroda 4/2017 shrnuje Ing. Marek Seidenglanz, z Agritec Plant Research s. r. o., spolu s dalšími autory výsledky monitoringu citlivosti českých a v menší míře i slovenských populací blýskáčka řepkového, Brassicogethes (Meligethes) aeneus (F.), na neonikotinoid thiacloprid. Sledování probíhalo v letech 2011–2016 (celkem otestováno 416 populací z obou zemí). Četnost populací blýskáčků s nízkou kontaktní citlivostí na thiacloprid se na území ČR zvyšovala do roku 2014. Od roku 2015 se začalo jejich zastoupení opět snižovat. Pro české i slovenské populace je charakteristická vysoká variabilita v kontaktní citlivosti blýskáčka řepkového na thiacloprid. Pozitivní korelace mezi rezistencí blýskáčků k pyretroidům (lambda-cyhalothrin) a jejich nižší citlivostí na thiacloprid byla prokázána v letech 2012, 2014 a 2015. Neonikotinoidy nejsou vhodnou alternativou za pyretroidy v ochraně proti blýskáčku řepkovému.*
