Mezi nejpěstovanější luskoviny ve střední Evropě i v České republice patří bezesporu hrách. V posledních dvou letech se situace v pěstování luskovin a hlavně hrachu poněkud zlepšila, došlo i k navýšení pěstitelských ploch.
Konstatuje to Ing. Radmila Dostálová ze společnosti AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby, s. r. o., v článku v Úrodě č. 3/2017. Dodává, že hrách zůstává dominantní luskovinou a zaujímá kolem 70 % plochy luskovin pěstovaných na zrno. V našich podmínkách jsou z druhu Pisum sativum – hrách setý pěstovány dva poddruhy: hrách setý a peluška. Luskoviny obecně mají vysokou předplodinovou hodnotu, což je důležitým faktorem pro udržování a další zvyšování půdní úrodnosti. Z agronomického hlediska je největším přínosem fixace vzdušného dusíku symbiotickými bakteriemi a jeho exkrece do půdy. Množství dusíku zanechaného v půdě pro následnou plodinu se podle různých autorů liší, ale pohybuje se v průměrných hodnotách: po hrachu setém 40 až 60, po bobu obecném 45 až 70, po sóji až 70 a po lupině bílé v množství 50 až 80 kg č. ž. na 1 ha. Uvádí se prokazatelně, že např. zvýšení výnosu pšenice po hrachu se pohybuje v rozsahu okolo 20 %, tj. asi 1 t/ha.
Výhodná je dále resorpce živin plodinou i z obtížněji přijatelných forem. Nezanedbatelný není ani jeho vliv na zlepšení fyzikálního stavu půdy. Semena hrachu jsou důležitým zdrojem bílkovin pro výživu lidí i zvířat. Obsahují většinou 21–25 % hrubých bílkovin. V krmivářském průmyslu je u nás hrách nicméně nedoceněn a značná část produkce se vyváží. Jako krmivo nalézá uplatnění i ve formě zelené hmoty, jako siláž v čisté kultuře, častěji a lépe ve směsi s obilninami. V krmivářském průmyslu je u nás nicméně vytlačován sójovými pokrutinami, kterých je importováno do ČR kolem 400 tis. t ročně. Ani spotřeba pro lidskou výživu nedosahuje hodnoty, která by byla z dietetických důvodů požadována. Pro lidskou výživu se spotřebuje méně než 10 % produkce. Článek se dále zabývá zakládáním porostů hrachu z pohledu osiva, předseťové přípravy a výživy.*
