Pampeliška (Taraxacum officinale agg.) je vytrvalá bylina s přízemní růžicí, která se vyskytuje v Evropě na nejrůznějších stanovištích a expanzivně se šíří. Roste zejména na loukách a pastvinách, ale často se objevuje i na orné půdě, zejména v blízkosti větších ploch travních porostů. Vyskytuje se v různých ekotypech a vytváří skupiny jedinců, které jsou přizpůsobené určitým životním podmínkám a následně je tak schopna lépe využívat místně specifické zdroje.
Pampeliška má schopnost vysoké produkce semen a dobře se rozšiřuje do okolí z místa svého rozšíření. Obvykle je považována za plevelný druh na orné půdě, ale zařazení mezi plevele v travních porostech není jednoznačné. Škodlivost pampelišky v travních porostech je dána nízkým produkčním potencionálem a nízkým obsahem sušiny, který způsobuje vysoké ztráty odrolem při sušení. Na druhou stranu vysokou stravitelností a velkými koncentracemi dusíku a hořčíku zvyšuje kvalitu píce. Může být proto považována i za hodnotnou bylinu z hlediska produkce kvalitní pastevní píce a může zvyšovat kvalitu biomasy pastvin. Je rostlinou s malou konkurenční schopností, která má vyšší nároky na světlo. V travních porostech je proto často vytlačována vysokými, konkurenčně zdatnými travinami. K jejímu ústupu přispívá také aplikace hnojiv s vyšším obsahem dusíku a draslíku, jež růst trav podporuje. Výskyt pampelišky je na pastvinách podporován pravidelným sešlapáváním, po němž se vytvářejí narušené plochy drnu, kde jsou ideální podmínky pro klíčení semen pampelišky. Její výskyt je větší v nedopascích, které vznikly na místech výkalů.
Další informace a výsledky dlouhodobého experimentu dynamiky výskytu pampelišky přináší dubnové vydání časopisu Úroda v článku autorů Ing. Jan Titěra z České zemědělské univerzity v Praze, Laboratoř studia agroekosystémů Liberec, prof. Dr. Ing. Vilém Pavlů, Ing. Jan Gaisler, Ph.D., Ing. Lenka Pavlů, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., Výzkumná stanice Liberec.*
