Pěstování lnu prošlo v České republice v posledních letech značnými změnami. Prakticky vymizelo jeho využití pro výrobu příze. Plodinu se ale podařilo vzkřísit a využít příznivé vlastnosti jejího oleje v potravinářství.
Len přadný, jako tradiční zemědělská plodina, se v Českých zemích pěstoval po staletí. Převážně v podhorských oblastech se přadný len také zpracovával. Z máčeného nebo roseného lněného stonku se potěráním získávalo dlouhé vlákno, které se po vyčesání spřádalo. Z takto získaných lněných přízí se tkalo kvalitní plátno. V průběhu dvacátého století se domácký způsob zpracování lnu přeměnil na průmyslové textilní odvětví, svým charakterem naprosto srovnatelné s vyspělým lnářstvím v tradičních západoevropských lnářských zemích. V rozsahu pěstitelských ploch jsme se svými 20–25 tisíci hektary byli druzí až třetí v zemích střední Evropy, po Francii a Belgii. Tradiční bylo též lnářské družstevnictví (pěstitelé lnu jsou vlastníky tíren a přádelen), které v západoevropských zemích existuje dosud. U nás bylo zlikvidováno v padesátých letech.
Změna hospodářských podmínek po roce 1990, a zvláště pak po vstupu České republiky do Evropské unie, postavila český textilní průmysl včetně lnářství na okraj zájmu vládních struktur. Dále otevření evropského textilního trhu neregulovaným levným dovozům z Východu vedlo k uzavírání českých přádelen. Odbyt lněného vlákna, a tím i lněného stonku, produkovaného v zemědělském sektoru, postupně klesal. Přispěl k tomu i nevyvážený systém podpory zemědělské produkce u nás a v západní Evropě, vlivem kterého západoevropské lnářství krizové období přežilo (díky vývozu vlákna do Číny za nízké ceny). Osevní plocha přadného lnu u nás se snižovala a v několika posledních letech přadný len z našich polí prakticky zmizel. Poté byly zlikvidovány i tírenské provozy prvotního zpracování stonků přadného lnu a zanikly i lnářské přádelny. Tím byla likvidace tuzemského pěstování přadného lnu a textilního lnářství prakticky dovršena.
Český lnářský průmysl, který v dobách svého největšího rozkvětu zaměstnával desítky tisíc lidí, dnes reprezentuje jen několik málo desítek pracovníků rozptýlených v malých firmách, jako je např. firma Linmaster s. r. o. Šumperk, která stále ještě dokáže těžit z dlouhé tradice českého lnářství a dodávat na trh textilie, kterými uspokojuje potřeby některých původních zahraničních i tuzemských zákazníků, zvyklých na tradiční českou kvalitu lněného zboží. Bohužel ale základem této produkce není lněné vlákno vypěstované na našich polích, ale jsou to lněné příze z Polska vyrobené z francouzského lněného vlákna. Pěstováním 2–3 hektarů přadného lnu a tírenským zpracováním sklizeného stonku se dnes v ČR zabývá pouze společnost AGRITEC v Šumperku.
Je možná změna, návrat? Nelze říci, že ne. Úvahy o možné renesanci pěstování a tírenském zpracování přadného lnu v ČR se tu a tam objevují. Nové vybavení pěstitelů sklizňovými stroji a zřízení tírenských zpracovatelských kapacit jsou investičně velmi náročné s těžko předvídatelnou ekonomickou návratností vložených peněz. A také s ubíhajícím časem se ztrácí naše know-how jak pěstování, tak zpracování přadného lnu.
Skutečností ovšem je, že přadný len poskytuje jednu z mála domácích textilních surovin, je plně recyklovatelný a je přátelský životnímu prostředí.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobrý den. Jako studentka gymnázia v Rýmařove jsem chodila na brigády, kde jsme pomáhali se slkizní lnu. Stavěli jsme je do tzv kapliček. Nyní po několika letech jsem se tam vrátila, abych svým vnoučkům ukázala, ta krásná pole. Avsak prišlo zklamání. Žádné pole a už vůbec nikde len. Ráda bych věděla, zda jsou ještě v některých obcích zdužszva, co se pěstováním lnu zabývají . S přáním hezkého dne Iva Faltynkova