Odpověď je ano i ne, záleží na cíli. Pokud je cílem tzv. dělená sklizeň (silážované zrno, CCM, LKS), pak se kukuřice sklízí při vyšší sušině, tedy až je zrno téměř plně dozrálé (na jeho konci se objeví černá skvrna). Kukuřice na siláž by měla být sklizená v době, kdy je tzv. mléčná linie zrna zhruba v jeho jedné polovině až dvou třetinách (linie se pozná, když v tom místě lze do zrna zarýt nehet), respektive při obsahu sušiny celých sklizených rostlin zhruba 33 %. Když se kukuřice sklízí pro bioplynovou stanici, lze si dovolit počkat, až budou rostliny žluté (až listy zaschnou), ale pak je třeba počítat s horší silážovatelností. Situaci trochu komplikují hybridy typu stay green, u kterých zůstávají listy déle zelené.
Silážovatelnost kukuřice ovlivňuje celý komplex ukazatelů. Mezi nejdůležitější patří druh rostliny a její vegetační fáze (tedy obsah organických látek, především cukrů) a technologie sklizně, konzervace a skladování. Výsledek silážování může velmi významně ovlivnit počasí v průběhu vegetace i při sklizni. V rámci výzkumných projektů každoročně uskutečňujeme několik bilančních a krmných pokusů s porovnáváním hybridů, vhodné vegetační fáze pro sklizeň, účinných technologií, použitím konzervantů i zkrmováním zvířatům.
V loňském roce bylo možné posoudit silážovatelnost kukuřice v důsledku sucha ve vegetačním období. V červenci dosáhly srážky jen 46 % normálu a v jiných měsících nepřesáhly 70 %. Kukuřice byla silážována nejen s vyšším obsahem sušiny (46,7 %), ale i neutrálně detergentní vlákniny (57,5 % v suš.), s podstatně nižším obsahem škrobu (29,5 % v suš.) než v jiných letech (v průměru 33 %). Nepříznivý stav jsme se pokusili zvrátit aplikací silážních přípravků. Biologické i chemické přípravky sice přispěly ve srovnání s kontrolní siláží bez konzervantu ke snížení pH, ale ne příliš. Obdobné to bylo s aerobní stabilitou. Zatímco u siláže bez konzervantu byla v průměru 107 hodin, u siláží s biologickým přípravkem Formasil byla 142 hodin a s chemickým přípravkem Safesil, obsahujícím benzoát sodný, sorbát draselný a dusitan sodný, více než 170 hodin. Opět zlepšení ano, ale pro praxi ne zásadní.
Hlavním problémem kvality siláží je riziko vyššího obsahu zbytkového kyslíku v silážované hmotě. Probíhající biochemické procesy, které při vyšší sušině provází zvýšení teploty, způsobují nejen ztráty energie a výživné hodnoty siláží, ale hlavně riziko tvorby plísní a mykotoxinů. Aby k tomu nedocházelo, kukuřice bývá pořezána na délku asi 10 mm a zrno mechanicky rozmělněno s využitím corn crackeru. Na trh se dostávají i další technologie zpracování řezanky, např. shredlage, které zajistí rozmělnění i při delší řezance (25 mm).
Závěrem je třeba říci, že o kukuřici se sice hovoří jako o lehce silážovatelné, protože ve srovnání s jinými plodinami obsahuje více cukrů, ale to platí jen při příznivých podmínkách a vhodném vegetačním stadiu pro sklizeň. Opožděná sklizeň má za následek zvýšené napadení houbovými chorobami (především Fusarium), sníženou silážovatelnost a zvýšené nároky na technologie.*
