Ačkoliv se nás bude nitrátová směrnice týkat až po vstupu do Unie, již nyní je třeba s jejími ustanoveními harmonizovat stávající zákony. Záleží ovšem na nás, nakolik tvrdé bude jejich znění.
Nejprve je třeba identifikovat postižené vodní útvary – toky, nádrže, podzemní vody a na tomto základě vymezit zranitelné oblasti. Jde o plochy se zemědělským hospodařením, které ovlivňují identifikované body. „Pokud zjistíme v takovýchto vodách vysoké koncentrace dusičnanů a prokazatelně zjistíme, že nepocházejí z jiného zdroje než ze zemědělského, tak bychom měli vymezit odpovídající oblast. Větší váha je dána oblastem, kde je vyšší čerpání vody, tj. větší výměna vody a větší riziko průniku znečištění do vody. Dosavadní výsledky se ale budou dále zpracovávat a výsledné oblasti se od nich mohou lišit, což závisí na politickém tlaku jak uvnitř České republiky, tak na tlaku Evropské unie, “ uvedl Mgr. Pavel Rosendorf z Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G.M na nedávném semináři o nitrátové směrnici.
Tento výzkumný ústav již přibližně tři roky na základě dostupných informací zranitelné oblasti vyhodnocuje. Jako podkladů využívá bilance dusíku na půdách v různých ekosystémech, založených na datech shromažďovaných Českým statistickým úřadem. „Na základě těchto dat se stanovovala únosnost systému a předpokládali jsme, že stanovíme mezní koncentraci úniku dusičnanů z půd. Pokud bude tato hodnota překročena, je toto území kriticky zatížené. K odhadu průniku dusičnanů do podzemních vod jsme vyhodnotili zranitelnost horninového prostředí a sekundárně i koncentrace dusičnanů v povrchových vodách,“ uvedl Rosendorf.
Pro povrchové vody se použil výpočet bilance dusíku na půdách a určil se přebytek, který odtéká mimo dosah rostlin spolu s koncentrací dusičnanů v tocích. Ten se ale nemusí v závislosti na horninovém prostředí projevit. Z těchto podkladů se pak určily problémové oblasti. „Vstupní data mají nedostatky,“ přiznává Rosendorf, „vstupy do bilance nemusí být přesné, protože vycházely z okresních dat.“ Stávající monitorovací sítě nevyhovují požadavkům nitrátové směrnice a bude je třeba upravit. Nová varianta by měla mít 1400 profilů a provozovat by ji měla Zemědělská vodohospodářská správa na drobných zemědělských tocích. Sloužila by jako podklad pro revize, které probíhají jednou za 4 roky, a jako indikátor účinnosti provedených opatření. Pro podzemní vody bude sloužit standardní síť Českého hydrometeorologického ústavu a zřejmě i odběry vodárenských společností.
Rozsah zranitelných oblastí a na ně vázané akční programy by mělo stanovit nařízení vlády. Publikovány by měly být zásady správné hospodářské praxe pro nitráty, které by se před uveřejněním měly prodiskutovat s širokou zemědělskou veřejností.
Akční programy a praxe
Pro zranitelnou oblast se stanoví akční program – soubor opatření, která by měla snížit zatížení vod ze zemědělských půd. Dalším nástrojem jsou zásady správné zemědělské praxe. Ty by měly zajistit preventivní ochranu celého území. Zásady jsou povinné ve zranitelných oblastech, ale na ostatním území státu jsou dobrovolné. „Uplatňování zásad správné zemědělské praxe ovlivní technologie v rostlinné i živočišné výrobě,“ uvedl Ing. Pavel Růžek, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby. Podle přílohy nitrátové směrnice bude nutné v zásadách správné zemědělské praxe a tedy i v akčních programech především vymezit období, kdy se nesmí aplikovat hnojiva na půdu, musí být upraveno hnojení na svažitých, podmáčených, zmrzlých či zasněžených pozemcích atd. Důležité jsou kapacity skladů stájových hnojiv či dalších materiálů (siláže) s takovým cílem, aby se zamezilo únikům znečišťujících látek. Akční program stanovuje, že skladovací kapacita musí být větší, než je nutná pro skladování v období, kdy nelze aplikovat.
Po čtyřech letech se tyto programy vyhodnotí především z pohledu čistoty vody a rozhodne se o jejich případné změně. Stejně tak je možné měnit, rušit či zřizovat ohrožené oblasti.
Státy EU mají tyto zásady správné zemědělské praxe již vypracovány, v České republice je řada požadavků nitrátové směrnice zakotvena a vyžadována v současné legislativě, především v zákonu o hnojivech a jeho vyhláškách. Ten zakazuje například hnojení na půdu, která je přesycená vodou, promrzlá do hloubky více než 8 cm, nebo je na ní více než 5 cm sněhu. Stanovuje povinnost vést evidenci o používání hnojiv, která musí být uchována více než 8 let a musí být k dispozici kontrolním orgánům. Nutné kapacity pro skladování statkových hnojiv stanovuje na 6 měsíců u hnoje, což se ale nevztahuje na hnůj uložený na kraji pole před aplikací, 5 měsíců u kejdy a čtyřměsíční produkci u močůvky nebo hnojůvky. Kejda nebo močůvka se musí do půdy bezprostředně po aplikaci zapravovat, výjimkou je hnojení vlečnými hadicemi do porostu. Na podzim lze podle zákona použít kejdu do dávky 80 kg celkového dusíku na rozklad slámy. „Opatření pro nitrátovou směrnici by měla jít nad tento zákon a budou se daleko více kontrolovat, protože vody jsou dusíkem stále znečištěné,“ uvedl Růžek.
Ve vztahu k aplikovanému dusíku stanovuje směrnice konkrétně pouze jedinou hodnotu, a to maximální dávku 170 kg dusíku, kterou je možné aplikovat ve statkových hnojivech na hektar za rok. Dávku však členský stát může za určitých podmínek měnit, pokud tento krok komisi zdůvodní. „Problém by to mohl být hlavně u větších chovů. Stanovené množství lze překročit dávkou 40 t hnoje, 30 t kejdy prasat, nad 50 t kejdy skotu,“varoval Klír. Do této dávky se započítává celkový dusík z organických hnojiv, ať to jsou komposty, nebo kaly z čistíren odpadních vod.
Nitrátová směrnice neomezuje hnojení minerálními hnojivy. „Když má někdo desetitunové výnosy, může hnojit 220 kilo. Rozhodující je, aby byly vody čisté. Nelze však najít vztah mezi čistotou vody a tím, co zemědělec hnojil na konkrétním pozemku. Pokud ale voda v oblasti znečištěná je a spadne do zranitelné oblasti, budou se muset přijmout opatření,“ řekl Klír. Nepříznivý vliv mohou mít například hnojiva, která dusík uvolňují postupně, protože část dusíku se začne uvolňovat až na podzim, když už rostliny na poli nejsou. Z tohoto pohledu přináší riziko právě statková hnojiva. „U nich nedokážeme předpovídat rozklad, protože je řízen povětrností, ani ho nedokážeme regulovat. Například ekologické zemědělství má také větší podíl plodin, které fixují dusík. Pokud se tyto zaořou nevhodně nebo příliš brzo, uvolní se velké množství dusíku, který se může ztratit. „Systémy, které tyto zdroje dusíku využívají, by mohly více znečišťovat, což některá měření potvrzují,“ tvrdí Klír.
Více orné půdy, méně skotu
Při srovnání České republiky se zeměmi EU uvedl Klír jako naše hlavní negativa vysoké zornění, které dosahuje přibližně 73 procent oproti EU, která má 50% zornění a vyšší podíl půd ohrožených erozí. „Máme sice nižší průměrné stavy dobytka, který je ale v některých místech značně koncentrován bez patřičného zázemí. Kapacita jímek je nedostatečná a jsou ve špatném stavu. Největším problémem by mohly být chybějící zpevněné plochy pro manipulaci a skladování hnoje. Aplikační technika je často zastaralá. Investice zemědělcům znesnadňuje horší ekonomická situace a ve srovnání s unií skromnější dotace,“ uvedl Klír.
Za pozitivní z pohledu směrnice považuje méně časté přehnojování, pokles stavů hospodářských zvířat, větší rozlohu zemědělských podniků, která usnadňuje investice a lepší věkový průměr a vyšší odbornou úroveň českých zemědělců.
Unie kontra zemědělci
Dodržování požadavků nitrátové směrnice bude kontrolovat jak stát, tak komisaři EU, kteří vyžadují podrobné výsledky monitoringu. „Zkušenosti například z Francie ale ukazují, že stát, který si chrání své zemědělce, v jejich hospodaření příliš nepátrá a spíše je před komisaři z unie chrání,“ řekl Klír. „Což si ovšem Brusel nenechá často líbit a příslušný stát pokutuje,“ dodal.
