Hniloby způsobují rozklad pletiv, snižují výnos kořenů a zvyšují množství látek, které komplikují zpracovatelnost řepy v cukrovarech. Jejich výskyt je možno pozorovat již během vegetace. Kořeny cukrovky porušené hnilobami po sklizni snižují její dobu skladovatelnosti.
Již začátkem června je možno pozorovat mezerovitost porostu cukrovky, na které se však může podílet řada činitelů. Kromě chybně provedené agrotechniky, počínaje hloubkou setí, nevhodně zvolenými kultivačními zásahy, déletrvajícími dešti, způsobujícími zaplavená místa a poškození jarními škůdci, například maločlenci a chorobami vzcházející řepy (spála řepy) můžeme najít poškozené kořeny, jejichž pravou příčinou jsou původci, vyvolávající hniloby.
Na odumírání mladých rostlin se účastní celá řada fytopatogenních hub a bakterií.
V poslední době jeden z hlavních původců kořenových hnilob je kořenomorka bramboru (Rhizoctonia solani), vzácnější jsou výskyty na kořenech houby Rhizoctonia violacea. Rhizoctonia solani je patogenní houba, která má kosmopolitní rozšíření. Vyskytuje se v západní a střední Evropě, v USA i v Japonsku. Ve státech Evropské unie bylo odhadnuto její rozšíření na 70 tis. ha. V Německu v roce 1999 byl zjištěn její výskyt na 2 % plochy cukrovky. K nám lokálně nejbližší výskyty byly zjištěny v Bavorsku. V České republice byla zjištěna tato houba u šlechtitelských materiálů cukrovky v pol. 60 let. Rhizoctonia solani působí škody také na kořenových zeleninách, například na celeru a mrkvi. Značné škody působí i na stoncích kořenů a na hlízách bramboru. První popsal houbu Rhizoctonia solani jako škodlivého činitele cukrovky německý fytopatolog Kühne v roce 1858. V současné době využitím biologických a molekulárních metod (PCR) byla prokázána existence několika kmenů houby s rozdílnou virulencí. Tyto kmeny byly zařazeny do tzv. anatomózních skupin. Od 90. let jsou její škody na cukrovce již výraznější. Hniloby , které působí se vyskytují nejen u kořenů, ale i u listů. Rhizoctonia solani je zařazena do skupiny hub nedokonalých -Fungi imperfecti, je nepohlavní formou plodonosné houby Thanatephorus cucumeris. Bylo popsáno několik izolátů, které později byly označeny v přesných kompatibilních testech jako kmeny proto, že příbuzná mycelia houby srostla a u vzdálených ke srůstu nedošlo. Kmeny mají také rozdílné nároky na teplotu .
Na základě vysokého saprofytického potenciálu Rhizoctionia solani přetrvává v půdě buď trvalými spórami- sklerociemi, nebo myceliem na půdních organických látkách, například rostlinných zbytcích (kořeny a stébla kukuřice). Aktivita houby se zvyšuje v přímé úměrnosti s teplotou. Při 15 C její intenzivní rozvoj způsobuje, že se vytvářejí optimální podmínky pro infekci rostlin. Mycelium se rozrůstá na povrchu řepného kořene , zejména první příznaky jsou patrný na epikotylu kořene a na řapíku. Hyfy pronikají do kořene pomocí vylučovaných enzymů, které rozpouštějí stěny buněk. V rostlinném pletivu se mycelium houby šíří jak mezi jednotlivými buňkami,tak v buňkách samotných. Při napadení mycelium poškozuje vodivé dráhy, je zabráněn příjem živin a vody a rostliny odumírají. Houba napadá i postranní kořínky, do kterých proniká lenticelami.
Výskyt
K nejčastějším výskytům dochází v těžkých půdách s rozrušenou strukturou, nedostatečně drenážovaných. Vysoké teploty na jaře nad 25 C podporují rozvoj infekce. S vysokou hladinou spodní vody se choroba může vyskytnou i na lehčích, hlinitopísčitých půdách.
Příznaky
Poškození řepy je nápadné zejména v pozdějším vývinu cukrovky na přelomu srpna a září. Na listech se zpočátku objevuje chloróza, listy přestávají růst a zavadají. Rostliny řepy jsou zakrslé. Na listech vznikají hnědé, nepravidelně rozložené skvrny, které se spojují a listy jsou horizontálně hvězdicovitě rozloženy na povrchu půdy. Na epikotylu kořene těsně pod povrchem vznikají šedohnědé až šedé skvrny. Povrch kořene praská, vznikají trhliny a dochází je jeho deformaci. Při dalším vývoji choroby se objevuje suchá hniloby (trouchnivění kořene). Pokud se na infekčním procesu sekundárně uplatňují bakterie, dochází ke mokré hnilobě kořenů.
Škodlivost
Závisí na době infekce, rozšíření choroby na dané ploše, na odrůdě a na průběhu počasí. Při silném napadení se může snížit výnos cukrovky až o 50%. Kromě snížení cukernatosti stoupá v kořenech obsah sodíku, draslíku, - aminokyselin a škodlivého dusíku. Tím klesá podstatně její technologická jakost.
Diagnostika původců
Nejprve je zapotřebí vyloučit záměnu původce s jiným patogenním činitelem. Nejprve podle místa napadení. Při infekci houbou Rhizoctonia violacea je na rozdíl od Rhizoctonia solani napadena špička kořene, povrch kořene je načervenalý až tmavě fialový. V České republice na rozdíl od Velké Británie, Francie a Španělska, se vyskytuje na cukrovce sporadicky. Kořeny poškozené Rhizoctonia solani vzhledem ke zvýšené tvorbě kořenového systému vytáhneme většinou s větším půdním balem.
Hniloba působená houbou Phoma betae
Choroba patří mezi suché hniloby, vyskytuje se v horní části bulvy. Napadené pletivo je hnědé až černé, na listech se objevují kulovité koncentrické skvrny. Často jsou houbou napadeny i listy semenice cukrovky.
Hniloba kořenů, působená houbou Phytophtora megaspermum, tzv. mokrá hniloba cukrovky
Příznaky choroby se objevují na špičce kořene, listy žloutnou a vadnou, napadené rostliny hynou.
Na skládkových chorobách řepy může participovat více houbových původců, např. Fusarium, Penicilium, Aspergillus, Botrytis cinerea. Postižen je obvykle epikotyl. Podle původce je i různé zabarvení kořene.
Pásová strupovitost kořene je vyvolána druhy rodu Streptomyces - Actinomycetes. Vyskytuje se často na půdách s porušenou strukturou, vysokým nebo nízkým pH.Oproti napadení Rhizoctonia solani je povrch kořene cukrovky strupovitý, hnědě zbarvený, kořen dostává boulovitý tvar. Výskyt otevřené hniloby nebyl pozorován.
Napadení kořene cukrovky háďátkem zhoubným Ditylenthus dipsaci
Při napadení vznikají patologické změny v pletivech kořenů je omezena cirkulace šťáv, což vede k zániku kořínků. Tvoří se náhradní kořínky, tím se však rostlina značně oslabuje. Epikotyl kořene bývá rozpukán, později je černě zbarvený. Často nabíhají sekundární infekce, způsobené fytopatogenními houbami a bakteriemi, což vede k hnilobám, které pronikají hluboko do kořene cukrovky.
Srdéčková suchá hniloba
Začíná v blízkosti nejmladších srdéčkových listů. Zasažené listy černají a odumírají, na starších listech se objevují trhliny u řapíků, pletivo korkovatí, listy později vadnou a odumírají. Výskyt srdéčkové choroby signalizuje nedostatek bóru v půdě.
Způsoby diagnózy původců hnilob cukrovky
1. Sledování vývoje a intenzity příznaků na listech a kořenech
2. Mikroskopické pozorování patogena
3. Sledování typu mycélií, fruktifikace a tvaru spór
4. Kultivace patogena na umělých půdách
5. Sérologická a molekulárně biologická diagnóza
6. Vyšetření kořenového systému na přítomnost dalších škodlivých činitelů (houby, bakterie a škůdci)
Jak předejít onemocnění houbou Rhizoctonia solani
Při výskytu hnilob cukrovky, působené houbou Rhizoctonia solani je nutno dbát o rozšíření osevního postupu tak, aby došlo k redukci infekčního inokula. Podíl cukrovky by neměl přesáhnout 33%. Na plochách s pravidelným výskytem hniloby nezařazovat do osevního postupu kukuřici, na jejíchž kořenech Rhizoctonia solani přetrvává. Výhodné je zařazování meziplodin jako řepy, hořčice a svazenky.
Kultivace půdy by měla být vedena tak, aby se zvyšovala biologická aktivita půdy a co nejméně porušovala půdní struktura, například vynecháním těžké mechanizace při sklizni. Při silnějším napadení cukrovky houbou Rhizoctonia solani uspíšit její sklizeň.
Chemická opatření
Fungicidními postřiky na list se sníží její napadení a tím se zpomalí její další postup.Je žádoucí vysévat fungicidem mořené osivo, aby se mohly rozmnožovat antagonistické mikroorganizmy v rhizosféře mladých rostlin cukrovky. V oblastech s pravidelným výskytem Rhizoctonia solani zavádět pěstování nově vyšlechtěných odrůd.Pocházejí z fy KWS v Německu a z Francie.
Současný stav výzkumu rezistence vůči Rhizoctonia solani
Výzkum je zaměřen na vyhledávání zdrojů rezistence, který byl zjištěn v USA. Začalo se zpětně křížit s povolenými odrůdami, což vyústilo ve vyšlechtění odolného materiálu vůči kmenu houby, který vyvolává pozdní hnilobu kořenů cukrovky. Současně se podařilo najít zdroje rezistence u Beta maritima a Beta patellaris. Nově vyšlechtěné odolné odrůdy musejí být rezistentní také vůči viru žluté žilkovitosti řepy, který je původcem choroby rhizomanie. Nově vyšlechtěné rezistentní materiály jsou hodnoceny ve víceletých pokusech. Hodnotí se počet napadených rostlin, intenzita napadení, výnos kořene a cukernatost. Testování se provádí za podmínek umělé i přirozené infekce. Doposud se však nepodařilo najít geny rezistence, které by chránily rostliny řepy vůči hnilobě v počátečním růstu. Šlechtění na rezistenci je pracné a finančně nákladné. Bez rezistentních odrůd se však neobejdeme, neboť je z ekologického hlediska je pro současnost a budoucnost nezbytné.
Ing. Jiří Chod, DrSc.,
RNDr. Daniela Chodová, CSc.
Výzkumný ústav rostlinné výroby. Praha – Ruzyně
