Na sklizeň kukuřice na siláž je už nyní pozdě. Tato věta se prolínala celým Dnem kukuřice, který uspořádala firma KWS Semena již po šesté na pozemku akciové společnosti Agro Záblatí v Jabloňově u Velkého Meziříčí. Pro vysvětlení situace je třeba zdůraznit, že to bylo 6. září v nadmořské výšce téměř 500 metrů, tedy žádná učebnicová kukuřičná oblast. Přesto musel tamní agronom upravit zaběhnutý harmonogram konzervace kukuřice silážováním a zároveň si uvědomil, že i na vysočině může pěstovat kukuřici na zrno.
Pro volbu hybridu jsou nutné informace
Konstatování, že výběr vhodné odrůdy je jedním z hlavních kroků k úspěchu při sklizni, se zdá být už téměř frází. Přesto mnozí pěstitelé navzdory všem upozorněním při tomto rozhodování stále chybují. A u kukuřice, jejíž hybridy jsou velmi specializované svou délkou vegetačního období a s ní souvisejícího dosažení optimální zralosti pro určitý směr využití, to platí dvojnásob.
Projděme se nyní společně po demonstračních parcelkách firmy KWS a podívejme se alespoň na část ze široké nabídky hybridů. Jsou mezi nimi pochopitelně novinky. Do nich jsou vkládány naděje, i když také stálice mohou být úspěšné, zvláště pro zkušenostech, které agronom za dobu jejich pěstování získal buď sám, nebo třeba právě na některém z polních dnů.
V roce 2002 bylo registrováno šest nových hybridů kukuřice vyšlechtěných firmou KWS – Tassilo, Turini, Sabre, Romario, Mesnil a Chambord. Pořadí, ve kterém jsou uvedeny, kopíruje číslo FAO, charakterizující délku vegetační doby, od nejranějšího po pozdní. Nabídka byla obohacena v celé šíři – od FAO 200 až po 300. Tassilo a Turini jsou velmi rané hybridy vhodné především pro pěstování na siláž. Jejich významnou předností je dobrá stravitelnost zbytku rostliny. Sabre (FAO 230) je možné pěstovat také na zrno. Romario je raný perspektivní hybrid pro všechny tři způsoby použití (na siláž, LKS i na zrno). Mesnil a Chambord jsou pozdnější, takže je využijí především pěstitelé v teplejších oblastech. Tam dozrají i na zrno.
Společnými vlastnostmi hybridů KWS – nových i těch dříve registrovaných – jsou chladuvzdornost a rychlý počáteční vývoj, rychlé zrání, pevné stéblo, odolnost vůči chorobám, kombinovaná možnost využití a v neposlední řadě vysoká kvalita osiva. To je dodáváno po 50 000 zrnech v jednom balení, tedy ve výsevních jednotkách.
Hnojení nelze ošidit
Jedině intenzivní pěstování je ekonomické. Tuto myšlenku prosazují odborníci u všech plodin. Důležitá je i u kukuřice, která jako netržní, ale krmná plodina, bývá někdy odsunována stranou. Spotřeba živin klesla v posledních letech snad ve všech našich zemědělských podnicích. Na výsledcích se to sice neprojeví okamžitě, zásoba živin v půdě ovšem klesá.
U kukuřice se zdálo, že hnojení fosforem vyřeší lokální přihnojení při setí – tzv. pod patu. Přímo na demonstračním poli je prezentoval prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc., z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, který se již několik let podílí na pokusech firmy KWS s touto formou hnojení, takže jeho poznatky nejsou pouze teoretické, ale i praktické. Cílem je zjistit, zda hnojení pod patu má z ekonomického hlediska své opodstatnění, zda je možné snížit dávky fosforu - nejdražší živiny.
Výsledky pokusů prokázaly, že hnojení fosforem pod patu zvyšuje v počátečních fázích vývoje, tj. čtvrtý až šestý list a osmý až jedenáctý list, koncentraci fosforu v rostlinách a také jejich sušinu. Později se rozdíly mezi přihnojovanou a kontrolní variantou smazávají a při sklizni už nejsou téměř žádné. Podle prof. Richtera je hnojení pod patu účelné opatření, které kukuřici pomáhá překonat jarní stresy, při nichž mnohdy zastavuje růst. Nemůže ale dlouhodobě a z hlediska zachování úrodnosti půdy nahradit systematické a vyvážené hnojení všemi živinami.
Výhody následují nevýhody
Kukuřice bývá nazývána královnou plodin především pro nezastupitelnost svého použití. Dříve ale bylo její pěstování výsadou teplých oblastí. Nyní s příchodem nových plastičtějších hybridů i nových poznatků v agrotechnice se z ní mohou těšit i ti, kteří hospodaří ve vyšších polohách a zeměpisných šířkách blíže k severu. Jistým faktorem je také globální oteplování planety, jehož jsme nepochybně svědky.
Příroda je ale mocná a člověkem ovlivnitelná jenom z malé části, a tak se proti kladům většinou objeví také zápory. U kukuřice je současnou brzdou pěstování stále větší výskyt zavíječe kukuřičného, nebezpečného škůdce, který rok od roku postupuje od jihu k severu a z níže položených oblastí do těch vyšších. Ing. Janu Bosákovi z odborně-poradenské služby KWS nedalo velkou práci najít v porostu napadené rostliny a účastníkům akce ukázat housenky zavíječe ve stonku i v palicích.
Ochrana proti tomuto škůdci může být biologická i chemická. Záleží na rozhodnutí agronoma, kterou cestu zvolí. Vždy je ale nutné zmapovat výskyt škůdce. S tím je třeba začít již na podzim, protože přezimujícím stadiem jsou larvy (housenky). Podle jejich podzimní četnosti lze odhadnout, jak velký bude nálet motýlů v příštím roce. Pozor ale, v teplejších lokalitách má zavíječ i dvě generace do roka! Dalšími faktory jsou průběh počasí a také agrotechnické zásahy, především kvalita odstranění posklizňových zbytků, v nichž se larvy ukrývají přes zimu.
