Když jsme se v Otaslavicích, vesnici nedaleko Prostějova, ptali na cestu k zahradnictví Miroslava Nedělníka, odpověď byla stručná. „Tady doprava a pořád rovně. Pak už to určitě poznáte.“ A skutečně. Pořádek, rovně střižený trávník, okrasné keře a udržované budovy výrazně odlišovaly firmu od okolí. Nebylo pochyb, že jsme na místě.
Nicméně, majitele jsme nenašli v příliš optimistické náladě. V podniku totiž právě vrcholí sklizeň květáku. A bohužel i v Polsku. „Loni jsme se v hlavní fázi sklizně setkali s polskou špičkou a letos se opět střetáváme,“ říká se zklamáním Miroslav Nedělník. Znamená to pro něj výrazný pokles ceny zboží, zhruba na deset korun za kus, protože se musí přizpůsobit dovozu. Výrobní náklady se pak sice ještě zaplatí, ale zisku moc nezbývá. „Pokud sklizeň vůbec prodáme, tak to bude ještě dobré. Polsko nám zabírá trh. Když sem někdo se zbožím přijede, raději ho prodá za nižší cenu, než aby ho vezl zpátky. A toho obchodníci využívají,“ popisuje praxi zelinář a mě napadá, jestli by přece jen nebylo vhodnější použít slovo zneužívají.
Odbyt pomalu klesá
Firma dosud prodávala svoje zboží samostatně, především do velkoobchodu, ale teď již Nedělníkovi zvažují vstup do některého odbytového družstva. Zatím je odrazuje malé zastoupení zelinářů v oblasti střední Moravy. „Jsou tu tři pěstitelé cibule, jeden dělá košťáloviny. S tím bychom si snad nekonkurovali, spíše se doplnili v termínech. Jinak jen za posledních deset let se počet zelinářů s plochami nad deset hektarů tady na okrese zredukoval z šestnácti na dva,“ konstatuje Nedělník. Také jeho firma prošla mnohými úskalími při odbytu zeleniny. Dodávky do mrazíren zastavila kvůli nevyhovujícím nákupním cenám a především polovičatým smlouvám, které byl odběratel sice ochoten uzavřít na množství, ale ne na cenu. Rozvoz přímo do maloobchodní sítě skončil jednak z časových důvodů, ale hlavně kvůli omezenému sortimentu. „Obchodníci čekají na jižní ovoce, které my samozřejmě nedodáváme. To jim nabídne jiný dodavatel a jeho odběr podmíní i nákupem běžné zeleniny. Kdysi jsme jí tady ve vesnici prodali 150 až 200 beden, teď bych tu prodal nanejvýš dvacet,“ porovnal pěstitel. Samozřejmě se mu nelíbí, že odbyt zeleniny spíše klesá, podobně jako ceny. „Nenechte se ale mýlit naším pesimistickým tónem. Za celou dobu, co fungujeme, jsme byli vždycky ziskoví. Hodně jsme investovali do budov a strojů, máme vlastní chladírnu a kompletní výrobní linku. Když to bude nutné, investice omezíme a nějak přežijeme,“ věří. Pokud by odbyt zůstal alespoň na té úrovni co je, má smysl pokračovat, říká narovinu.
Tahounem jsou košťáloviny
Firma rodiny Nedělníkových pěstuje polní kultury na 40 hektarech a specializuje se především na košťáloviny. Jedenáct hektarů zabírá květák, dalších deset zelí. Spíše okrajově tu pěstují kapustu, protože její přímá spotřeba klesá a prodává se spíše zmražená. Kořenová zelenina roste na pěti hektarech, na zbytku jsou kedlubny, čínské zelí nebo pórek. „Držíme se jen kvůli tomu, že máme široký záběr, děláme i balkónové květiny, například pelargónie. Celý sortiment obsahuje asi 30 druhů. Květiny prodáváme přímo v podniku, lidé si pro ně dojedou z okruhu asi deseti kilometrů,“ doplňuje manželka Marie Nedělníková.
Mimoto ve 22 fóliovnících na ploše kolem dvou hektarů pěstují papriky, rajčata a okurky. Prim hrají izraelské technologie, například kvalitní fólie, samočisticí filtr na vodu a samozřejmě kapková závlaha, která omezuje rozvoj plísní. Opylování zajišťují české včely a belgičtí čmeláci. Kvůli nim používá proti mšicím biologická ochrana parazit Aphidius colemani. Pokud je nutná chemická ochrana proti ostatním škůdcům, svilušce a třásněnce, což je ovšem zhruba dvakrát za sezónu, úly se přenesou. „Množíme také okurky a veškerou sadbu si děláme sami ve sklenících vytápěných plynem. Je lepší než dovezená. Otužíme si ji podle potřeby a vyhneme se záměně odrůd. A navíc je to jedna z možností, jak mimo sezónu zaměstnat naše lidi,“ vysvětluje Miroslav Nedělník.
Není člověk jako člověk
V zahradnictví je nastálo zaměstnaných asi 15 lidí, v sezóně rodina přijímá další. „Je to hodně, ale když chcete kvalitního, zapracovaného člověka, musíte si ho podržet. Kdysi jsme brali pracovníky z Ukrajiny, což nám hodně pomohlo, ale postupem času to úřady znemožnily,“ posteskl si Miroslav Nedělník. A přidává poslední „žertík“ prostějovského úřadu práce. „Měli jsme Ukrajinku, velice šikovnou, jednu z nejlepších pracovnic. Byla tu osm let a měla na starosti věci, které vyžadovaly zodpovědnost. Letos jí ale úřad nedal povolení. Jako „kompenzaci“ jsme museli zaměstnat problematičtější lidi, přitom ani jeden z nich nesplňoval základní požadavek, tedy praxi v oboru. To ale úřad práce nezajímalo a povolení ženě z Ukrajiny neobnovil. Odvolali jsme se na ministerstvo práce a sociálních věcí. Jeho odpověď obsahovala tři hustě popsané strany s vyjmenováním, co všechno prostějovský „pracák“ porušil. Zkrátka rozhodl v rozporu se zákonem a navíc nekompetentně. Mezitím se naše osvědčená pracovnice z Ukrajiny vdala, ale zase jí prostějovská cizinecká policie nechtěla dát povolení k trvalému pobytu. Přišel sem od nich nějaký člověk a sbalil ji. Pak jí vyhrožovali, že ještě večer bude na Ukrajině, jestli se nepřizná, že k nám chodí pracovat. To už byla naše bývalá zaměstnankyně měsíc a půl vdaná a mimo jiné také těhotná. Samozřejmě u nás nepracovala. Hned druhý den tady ovšem byla pokuta 4000 korun od městského úřadu. Říkáte si, že to snad ani není možné,“ povzdechl si Miroslav Nedělník.