Státy Evropské unie se v minulosti zavázaly, že sníží emise oxidu uhličitého, který pochází ze spalování fosilních zdrojů. Stejně tak si většina vlád do zákonů zakotvila alespoň snahu zvýšit podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných energetických zdrojů. Jaké možnosti se v této oblasti nabízejí si mohli poslechnout účastníci již desáté konference Energetické a průmyslové rostliny, která proběhla v chomutovské stanici Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni.
Pro tuzemský vývoj je podstatné, že vláda stanovila za ne nutně závazný cíl, aby podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny dosáhl v roce 2010 celkem osmi procent. Koncem září také do druhého čtení v Poslanecké sněmovně půjde klíčový zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, který upravuje většinu povinností a vztahů spojených s produkcí energie z těchto surovin. Jak připomněl předseda Asociace pro obnovitelné energie a ředitel Dolnolabských elektráren, s. r. o., Jan Motlík, vznik zákona doprovázel velký počet pozměňovacích návrhů a boj zájmových skupin ve sněmovně.
Podstatnou roli hrají dotace určené na pěstování rostlin pro energetické využití. Jejich struktura se po vstupu do Evropské unie výrazně změnila, a to směrem k horšímu především u energetických bylin, kde přestal platit dotační titul z minulých let. Sdružení CZ Biom se sice na poslední chvíli podařilo dojednat dotaci na letošní rok, ale částka byla nižší a informace o tom, že ministerstvo zemědělství titul skutečně vypíše, přišla pro mnoho pěstitelů příliš pozdě. Přitom rozsah ploch je přímým odrazem poskytovaných dotací.
Jaké byliny je tedy možné pěstovat, na to odpověděly například pokusné plochy ústavu. Spektrum je široké a sahá od běžných trav, například kostřava rákosovitá, ovsík vyvýšený či sveřepy, konopí, katrán a jiné plodiny. Patří k nim dále exotické rostliny, jako jsou topolovka růžová, mužák prorostlý či šťovík „Uteuša“.
U šťovíku se někdy vyskytují pochybnosti o tom, jestli není možné její samovolné šíření. Tento názor však Ing. Vlasta Petříková DrSc. z CZ Biom popírá. Podle ní to potvrdil případ, kdy na plochu s Uteušou nový majitel pozemku vysázel sazeničky lesních stromků. „Šťovík za dva roky téměř vymizel, nesnáší konkurenci ostatních rostlin,“ uvedla Ing. Petříková. Stejně tak nepovažuje za reálné křížení s ostatními druhy šťovíků především proto, že rostlina je samosprašná.
Více kontroverzní je křídlatka, považovaná za invazní plodinu, která poskytuje neobyčejně veliké množství biomasy. „Sklízíme ji v lednu nebo únoru, kdy opadají listy, tedy mimo hlavní špičku polních prací, což je výhoda. Lze to jednoduše provést sklízecí řezačkou, stonky se nasekají a materiál se přímo dodá do kotelny. Podle ministerstva životního prostředí je to ale invazní plevel a nepůvodní druh, takže resort pěstování znemožňuje. Přitom poskytuje vůbec nejvyšší výnos ze všech rostlin, které u nás pěstujeme. Pohybuje se od 20 do 35 tun sušiny z hektaru,“ konstatoval Ing. Roman Honzík z chomutovské stanice VÚRV. Jak dodal, rostlina se příliš nerozšířila ani za čtyři roky na pokusné ploše, ani za dvacet let na blízké skládce.
Další skupinou, u nás málo zastoupenou, jsou rychle rostoucí dřeviny. Ty mohou poskytovat hektarové výnosy v rozmezí 7 až 12 tun sušiny za rok, ale náklady na založení výmladkových plantáží jsou zároveň dost vysoké. Podle Ing. Jana Wegera z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví záleží jejich další rozvoj na ekonomických a legislativních podmínkách pro jejich zakládání. V současné době především chybí sadební materiál kvůli malému rozsahu plantáží s matečnicemi a také vhodná mechanizace. Z pohledu zemědělství je ale mnohem větší problém povinnost vyčlenit pozemek ze zemědělské půdy podle zákona 334/1994 Sb. a s tím spojená ztráta plošných dotací.
Pěstované rostliny ale nejdou jediným zdrojem biomasy, použitelné pro výrobu energie. Připravovaný zákon pod tímto pojmem rozumí například i biologicky rozložitelnou část výrobků, odpadů a zbytků z provozování zemědělství. Takovou surovinu lze používat například pro výrobu bioplynu, jak o tom hovořil Ing. Václav Sladký, CSc., z Výzkumného ústavu zemědělské techniky v Praze. Zdůraznil, že například v Německu je v provozu dva tisíce malých bioplynových stanic a v budoucnu by jich mělo být až třikrát více.
