Pohanka se u nás pěstuje především na plochách obhospodařovaných v systému ekologického zemědělství. Do Evropy přišla z horských oblastí Dálného východu, proto je její produkce spojena s několika zvláštnostmi. O významu této plodiny hovořili účastníci mezinárodního sympozia, které proběhlo na České zemědělské univerzitě v Praze a jednou z jeho sekcí byla právě biopohanka.
Jen na vhodné půdy
Plodina má díky agresivním kořenovým výměškům značnou schopnost získávat živiny i z chudé půdy. Pravděpodobně také díky tomu je ale schopná dobře absorbovat zbytky pesticidů, což by v ekologickém zemědělství neměl být problém, ale také kadmium. „V současnosti se zjišťuje, jestli je to půdou nebo odrůdou,“ konstatoval Andreas Sarg z rakouského svazu Erde & Saat, praktik, který působí jako poradce pro speciální plodiny. „Stačí přivápnit a je po problému. Pohanka potřebuje vápník, jinak kadmium přijímá místo něj, tyto ionty jsou totiž velmi podobné,“ vysvětlil Ing. Josef Škeřík, CSc., z České zemědělské univerzity. Podle některých účastníků se ale problém objevuje i na zásaditých půdách, bude tedy třeba se mu ještě ve výzkumech věnovat. Mimo to pohanka hůře snáší chlór a má vyšší nároky na bór.
Plodina upřednostňuje vlhké polohy a ke svému růstu potřebuje jen velmi málo dusíku, což je další důležitý bod který je nutný dodržet při úspěšném pěstování na semeno. Nadbytek živiny totiž způsobuje pravý opak, nárůst velkého množství hmoty. Pěstování ve vyšších polohách obecně přispívá k většímu obsahu rutinu a antioxidantů, léčivých látek, kvůli kterým si spotřebitelé výrobků z této plodiny tak cení. Neplatí to ale vždy, jak vysvětlil Prof. Ivan Kreft ze slovinské Univerzity v Lublani: „V našich pokusech, založených ve vyšších polohách rostla pohanka kvůli dostatku vlhkosti příliš rychle a neměla rosťatech času na syntézu rutinu.“
Ochrana zatím není nutná
Agrotechnika se prakticky shoduje jak v ekologickém, tak v konvenčním zemědělství. Spektrum herbicidů do této plodiny je značně omezené, proto je potřeba v rámci předseťové přípravy potlačit plevele, ideálně v kombinaci se jejich likvidací je přímo v předplodině nebo s pomocí zeleného hnojení za využití státní podpory. Pohanka naštěstí za optimálních podmínek velmi rychle zakrývá půdu, navíc ji u nás zatím nenapadají žádné choroby ani škůdci. Ing. Škeřík zdůraznil, že vláčení pro likvidaci plevelů je možné použít, ale pouze v odpoledních hodinách, kdy jsou rostliny povadlé a díky tomu pružnější.
Pokud je zařazena v osevním postupu jako hlavní plodina, seje se koncem dubna či v v květnu, nejlépe po jarní orbě, kdy teplota půdy ve třech až čtyřech centimetrech dosáhne 10 °C. Na těžších půdách nejlépe do 4 cm, na lehčích do 6 cm. Z větší hloubky sice déle vzchází, lépe ale odolává suchu. Plodina je ale velmi citlivá na mráz a z toho by se mělo vycházel při volbě vhodného termínu setí. Slušný výnos dá plodina také v tom případě, seje-li se po časné sklizni obiloviny, ovšem pouze tehdy, je-li dostatek vláhy.
Pro výsev je možné volit jak klasické, tak tetraploidní odrůdy, ty mají vyšší HTS. Podle Ing. Škeříka je důležitou vlastností chladuvzdornost, kterou se vyznačuje například odrůda Jana. Další znaky, které je vhodné vzít v úvahu je délka vegetační doby, stejnoměrnost dozrávání a samozřejmě HTS a výnos. Jako zajímavá se jeví například stejnoměrně dozrávající a chutná Pyra nebo polská Kora, která na podzim nezmlazuje a při sklizni měla v pokusech nejmenší vlhkost. Jak ing. Škeřík dodal, pro naše podmínky jsou vhodné odrůdy vyšlechtěné v Polsku více něž ty, vyšlechtěné v jiných zemích.
Posklizňová úprava je důležitá
Jak uvedl Ing. Martin Hutař z obchodní firmy Pro-Bio, s. r. o., která s pohankou obchoduje a také ji zpracovává, připravují na jaro bioosivo odrůd Pyra a Špačinskaja. Pravděpodobně by se již neměla opakovat situace, kdy se v minulosti do České republiky dovážela pohanka například z Číny, která měla mnohem nižší cenu. V současnosti to totiž omezuje ochrana trhu Evropské unie. Nadto zákazníci, především ve starých zemích EU, požadují tzv. jistý původ a často dávají přednost domácímu zboží.
V současné době se v Rakousku pěstuje necelých 600 hektarů této plodiny, přibližně 80 % v kvalitě bio. Česká republika je na tom podobně, podle Ing. Škeříka se u nás pěstuje přibližně na 1000 ha, největší plochy jsou v Rusku, kde se lze také setkat s významným výskytem chorob a škůdců.
Surovina dodávaná zpracovateli by měla mít vhodnou kvalitu, u pohanky to prakticky znamená přečištění a okamžité dosušení na optimální vlhkost 13 %, maximálně 16 %. Při překročení této hodnoty se uskladněné semeno rychle zahřívá, případně plesniví a ztrácí kvalitu.
Jak určit správný okamžik sklizně, vysvětlil Ing. Škeřík. Podle něj platí obecná poučka, že sklizeň je vhodné zahájit tehdy, když jsou zralé dvě třetiny semen. „Pokud ale trvá hezké počasí, je lepší ještě počkat. Vhodné je využít prvních podzimních mrazíků k desikaci,“ vysvětlil. Teoreticky je pohanka schopná dát osm až devět tun semene, prakticky se výnos podle způsobu sklizně pohybuje mezi jednou a třemi tunami.
Pohanku často ke své výživě využívají lidé postižení celiakálií, proto je důležité, aby sklizená surovina neobsahovala žádné, nebo jen velmi nepatrné množství obilovin. Znečištění je ale nutné se vyhnout i během procesu zpracování. Nadto je plodina výrazným zdrojem rutinu, který se používá například k léčení zvýšené lomivosti a propustnosti krevních vlásečnic způsobené různými chorobami či poruch funkce žil dolních končetin. Zachování co nejvyššího obsahu této látky však vyžaduje zachovávat vhodné postupy při zpracování semen, teploty přesahující 80 °C ho totiž poškozují, stejně jako enzymy obsažené přímo v semeni.
