V pracovní místnosti farmy rodiny Bačinů visí pochvalný diplom panu Bohuslavu Bačinovi, rolníku v Litětinách, za pokusnictví s hnojivy z roku 1923. Ačkoliv rod v současné době hospodaří v Klíčanech u Prahy, tradici zůstal věrný. Stále se věnuje zemědělství a nebojí se nových technologií – již několik let používají systém precizního hospodaření.
Co je k tomu vedlo? Nejprve tedy dejme slovo Ing. Jaroslavu Bačinovi a poté jeho synu Ondřejovi. „Díky tomuto systému nemusíme hnojit pod všechny plodiny zásobně každý rok, půdní rozbory nám ukazují, že zbývá dostatek živin po předplodině. A navíc, protože si hnojíme sami, máme stoprocentní jistotu, že živiny na pole skutečně přišly. Sice se nám to nikdy nestalo, ale máme signály, že pracovníci některých firem, které hnojí formou služeb, poté rozprodávají hnojivo za nižší cenu bez dokladů.“
Syn Ondřej k tomu dodává: „Viděli jsme, že se blíží Evropská unie a v zahraničí jsme získali poznatky a zkušenosti o tom, jak je v Evropě potřeba evidovat například použití hnojiv a jak se chovat k přírodě. Prvním impulsem, který nás k preciznímu zemědělství přivedl, byla nejen ekonomická stránka věci, tedy účelné vynaložení prostředků a návrat investice, ale také snaha udržet zemědělství v trvale udržitelném stavu na rozdíl od minulých dob, kdy se plošně hnojilo velkými dávkami bez rozmyslu.“
Nejprve výnosy
Nad precizním zemědělstvím začali uvažovat v roce 1998, kdy se rozhodovali pro koupi vlastní sklízecí mlátičky. Z trojice značek nakonec zvítězil Claas Lexion 450, který v té době v České republice již provozoval tři funkční systémy. „Bylo možné si je prohlédnout nejen v Agrallu v Banticích. To nám hodně usnadnilo výběr. Software Agrocom byl plně v čestině, perfektně lokalizovaný, a to jak pro obsluhu ve stroji, tak pro zpracování v kanceláři,“ vysvětluji bc. Ondřej Bačina důvody, které vedly k výběru právě této značky. První rok zaznamenávali pouze výnos a vlhkost, protože další techniku způsobilou pro systém precizního zemědělství neměli.
„Výstupy jsme si zpracovali doma a zjistili jsme, že máme některé pozemky diferencované, a začali jsme přemýšlet, jak je ovlivnit.“ Logickým řešením tedy byla koupě vlastního rozmetadla hnojiv. Ani to však nebylo v pionýrských dobách precizního zemědělství jednoduché. Nechme ale dále mluvit Bc. Ondřeje Bačinu: “Chtěli jsme rozmetadlo, které by bylo schopné ve spolupráci s terminálem z Lexionu variabilně dávkovat hnojivo na základě aplikační mapy. Překážkou ale byly nekompatibilní systémy přenosu dat mezi strojem terminálem – dvojice odlišných norem LBS, a ISO, kterou měl navíc každý výrobce mírně upravenou. Dále jsme kvůli zamýšlené aplikaci zásobního hnojení potřebovali vyvážet velké množství materiálu. Jen nesené rozmetadlo by znamenalo potřebu dalšího člověka navíc a tedy zvýšené náklady, a proto jsme chtěli i překládací vůz.“
Při výběru strojů od několika výrobců nakonec zvítězilo jednoduché provedení, tenzometrická váha a přiměřená cena. Bačinovi se rozhodli pro rozmetadlo Bogballe EXV se záběrem 24 m, zásobníkem na tři tisíce litrů v kombinaci s překládacím vozem francouzské výroby Perrain o objemu devět tisíc litrů. Na podzim 2002 tedy již hnojili vlastní technikou, rozmetadlo po jedné sezóně obměnili za novější typ M3V s novým řídicím počítačem. U něj Bc. Bačina oceňuje především příjemné a hlavně jednoduché pracovní prostředí kombinované s velký a přehledným displejem.
Rozhodnutí podle podmínek
Po koupi rozmetadla přišlo na řadu rozhodnutí, jestli výnosově diferencované pozemky homogenizovat, nebo naopak podpořit úrodná místa a utlumit neúrodná. Na farmě se nakonec dali střední cestou, protože hospodaří na půdách sahajících od kvalitních hlinitých až po kamenité a písčité. V dlouhodobém pohledu se pozemek snaží homogenizovat, zvláště tehdy, když má stejnou půdní strukturu a je rozdílně zásobený živinami. Kde je ale například skalnatý podklad blízko povrchu, tam přijde jen minimální dávka hnojiv.
První aplikační mapa vznikla doma „na koleni“ na základě výnosové mapy, další už za spolupráce se společností MJM Litovel a podle výsledků analýz půdních vzorků a dalších informačních vstupů.
„Aplikační mapy nyní máme na mapovém serveru na interneru. Pokud se jede hnojit, ráno je stáhnu do traktoru. Zjistili jsme, že je dobré dát obsluze i vytištěnou mapu. Lépe se orientuje na pozemku a pokud například v určité části nemusí hnojit, zvýší pojezdovou rychlost nebo jede jinam. Tak se zvýší výkonnost aplikační techniky,“ vysvětluje Bc. Bačina. Kvalitu a přesnost hnojení lze samozřejmě kontrolovat díky zpětnému záznamu dat a jak se ukazuje, zkreslení dosahuje nanejvýše několik metrů.
Na farmě nyní plánují další krok, koupi nového postřikovače vybaveného přímou injektáží a uzpůsobeného samozřejmě také pro systém precizního zemědělství. Sedmým rokem používaný Hardi TwinForce o záběru 25 m a s nádrží 2200 l totiž pomalu dosluhuje, ačkoliv je s ním Bc. Ondřej Bačina spokojen: „Podpora vzduchu se nám osvědčila lépe než různé druhy trysek, jsme na rovině a hodně tu fouká. Díky ní můžeme aplikovat 80 % času. Snažíme se preferovat ranní nebo večerní hodiny kvůli odparu, a protože máme kvalitní postřikovač, můžeme dávat nižší dávky vody.“ Ročně s ním nastříkají tři až čtyři tisíce hektarů. Jako jeden z limitujích faktorů vidí nízkou průchodnost taženého stroje. Jestli ale jako jeho nástupce zvolí samojízdnou variantu, není dosud jisté.
Porosty jsou lepší
„Když jsme se rozhodli pro precizní zemědělství, tak jsme úplně přesně nevěděli, co nám to přinese. Hlavní argument pro nás byl, že hnojivo půjde na místo, kde je potřeba a že ho tam nepůjde zbytečně mnoho,“ vysvětluje Bc. Bačina. Zatím se ukazuje, že je tento způsob hnojení přijde přibližně na stejné peníze, rozdíl činí nanejvýše 10 % do obou poloh. Již ale nemají polehlé porosty, se kterými bojovali kvůli nehomogenitě půdy a nekvalitní aplikaci.
Letošní výnosově příznivý rok byl vidět i na jejich polích. Ozimá pšenice „nasypala“ od kombajnu 10,5 tuny z hektaru v potravinářské kvalitě se srážkami na výkupu do tří procent. Ozimá řepka měla v čistém průměr 3,7 tuny z celého podniku. Plodinám ale také dopřávají hnojení mikroprvky ve formě tekutých Campofortů, u kterých nemají problémy s rozpouštěním. Aktuální potřebu hnojení stanovují listovými rozbory.
Rodinná farma má 1000 ha orné půdy, většina je ale pronajatá. Na 400 až 500 ha pěstují ozimou pšenici, částečně přímo krmnou odrůdu do výrobny směsí ve vlastní míchárně. Ječmen zvolili pouze jarní sladovnický přibližně na 200 ha, ozimou řepku na 100 ha. Mimo to pěstují hořčici či slunečnici a na osivo jetel nachový, svazenku vratičolistou a zpravidla do 50 ha obilniny. Snaží se také udržet 100 až 130 ha cukrovky. Bohužel cukrovary v okolí postupně končí a vzdalují se.
„V této oblasti je obrovský tlak na ukončení produkce cukrovky. Cukrovary se špatně chovají k zemědělcům jak z pohledu srážek na obsah nečistot či rostlinných zbytků, tak při stanovení cukernatosti. Není s tím spokojený nikdo, ale mnoho podniků se to bojí říci nahlas. Založili jsme tu odbytové družstvo, abychom mohli v cukrovarech uplatnit svůj hlas a nějak se bránit, momentálně si vzorky z farmy necháváme na cukernatost analyzovat v nezávislé laboratoři,“ stěžuje si Bc. Ondřej Bačina a uvádí příklad: „Teď vozíme cukrovku, která je pouze zaprášená, protože jsme ji sklízeli počátkem září, aby bylo možné spustit kampaň. Cukrovary nám na ni ale píší celých 17 % srážek.“
Kromě rostlinné výroby mají na farmě 300 prasat ve výkrmu a 1200 nosnic v klecových technologiích, s nimiž pokryjí lokální spotřebu. Vše zvládají s jednou účetní, třemi traktoristy ve stálém zaměstnaneckém poměru a třemi Ukrajinci, které přepočítávají jako 1,5 pracovníka trvale v rostlinné výrobě. Jeden se totiž převážně věnuje stavební údržbě a opravám budov, mimo to nejsou na farmě celý rok.
Nebojte se začít
A co by poradil Bc. Ondřej Bačina těm, kteří se chtějí věnovat preciznímu zemědělství? „Aby se ho nebáli. Technika hodně pokročila, výrobci se zlepšili v kompatibilitě a jednoduchosti ovládání a snaží se vyjít vstříc zemědělské praxi. Pokud chceme krajinu a životní prostředí udržet v dobrém stavu, musíme pro to něco udělat. S tím, jak se bude zlepšovat ekonomická situace českého zemědělství díky vstupu do Evropské unie, bude více peněz na hnojení, ale nemá smysl dostat živiny do půdy za každou cenou. Je nutné dát je tam, kde jsou potřeba, a v rozumném množství. To je nejjednodušší krok, který může každý zemědělec udělat.“
