Polabí je krajem zelinářů a ranobramborářů. Krajina rovná jako stůl, tmavá půda a nerovnoměrně roztroušené nízké kopce jsou charakteristické znaky této oblasti. V Semicích, nedaleko Lysé nad Labem, sídlí společnost Bramko s. r. o ., která se právě těmito směry hospodaření zabývá. Vstup do Evropské unie se ale dotkl i této velké firmy.
„Pěstujeme hodně věcí, které nikdo nechce dělat, protože jedině na tom se dají vydělat peníze. Například ředkvičky, svazkovou mrkev či cibuli,“ prozrazuje majitel společnosti Pavel Pokorný. Kromě zeleniny pěstují také celkem na 550 hektarech brambory, z nich zhruba 200 je určeno pro velmi rané, 150 – 200 rané a na zbytku rostou odrůdy určené k uskladnění.
Sadbu je třeba naklíčit správně
Jako nejdůležitější krok vidí Pavel Pokorný sázení správně naklíčené sadby, které mu poskytne při sklizní náskok před ostatními pěstiteli. Svoje know-how ale příliš prozradit nechce: „Nevymysleli jsme nic nového. Postup je obecně známý, ale většinou se jím nikdo neřídí. V nakličovně se dosvěcuje, je třeba používat nízké bedýnky a je tam fáze, kdy je brambory potřeba chladit,“ naznačuje. Hlízy také putují do země co nejdříve, často do řádků zakrytých netkanou textilií a zpravidla zavlažovaných. „Sázíme hned, jak je to možné. Nejdřív jsme začínali kolem 25. února,“ říká majitel firmy a dodává, že mají jedny z nejranějších polí v celé republice. Hodně ploch se sází ručně, na jednoduchých čtyřřádkových sázečích. „Je to náročné na mzdy, ale vyplatí se to. Máme také sázeč Struktural s šetrným systémem gumových pásků, ale přesto je proti předchozímu způsobu poškození klíčků větší. Když 20 % hlíz vzejde o týden nebo deset dní později, nejsou při první sklizni pod trsy brambory buď žádné, nebo jen malé. A to je problém,“ konstatuje Pavel Pokorný.
S chemickou ochranou se začíná hned od počátku, aplikací Moncerenu do řádku při sázení. Důvodem je výskyt kořenomorky a také to, že společnost prodává svoji produkci pranou. Sklerociové „pihy“, byť jde jen o vadu na kráse, by v takovém případě zákazníka odradily.
Při sklizni ostrá konkurence
Nejčasněji začali v Semicích sklízet 26. května, nicméně rozhoduje především výnos a aktuální cena na trhu. Zpravidla se do porostů vjede tehdy, když dosáhly výnosu 15 až 20 tun z hektaru. „Velmi raných ploch, jaké jsou tady, v Evropě moc není. Výhodou jsou naše lehké půdy, když začne v červnu pršet a Evropa nesklízí, my můžeme,“ prozrazuje další plus Pavel Pokorný.
Ke sklizni používají dva dvouřádkové sklízeče Wühlmaus se zásobníkem, na které navazují překládací vozy na 15 tun. Díky této kombinaci se omezí přejezdy techniky po poli, a tím i utužení půdy. Po sklizni se pak na pole vyseje obilí.
I při nejranějších termínech se ale ranobramboráři přetlačují s konkurencí ze zahraničí. „První dovozy z Egypta nás příliš netrápí. Horší je Itálie či Španělsko, kde oproti nám začnou sklízet dříve a pak musejí uvolnit plochy. Vydělají na začátku května a pak potřebují prodat za jakoukoliv cenu. Brambory mají větší a vyzrálejší a za nižší cenu,“ pokračuje majitel.
Trh ovlivňuje i výběr odrůd. Řetězce se řídí cenou a kvalitou, na rozdíl od německých ale naše požadují spíše větší hlízy. Zákazník pak dává přednost odrůdám se žlutě zbarvenou dužninou. Samozřejmě rozhoduje také výnos. V Semicích proto sázejí hlavně odrůdy Impala, Berber, Solist, Angela a Marabel.
Podmínky nejsou rovné
Společnost s bramborami a zeleninou také obchoduje, a to ve velkém. Zaváží sklady obchodních řetězců nejen u nás, ale také například na Slovensku. Proto má Pavel Pokorný přehled o cenách a nákladech i v okolních státech. A přiznává také, že otevření hranic do Evropské unie a zvláště dovozy z Polska, ale také například Německa jim letos způsobily pokles cen. „Polským dovozům čelíme lepší agrotechnikou, výnosem, kvalitou a službami pro řetězce. Dotýkají se nás ale i německé dovozy. Když je zeleniny hodně, nemají ani vyšší ceny,“ dodává s tím, že podezřívá řetězce, že nutí zahraniční dodavatele k tomu, aby do České republiky dodávali za nižší ceny a pomohli jim tak dobýt trh.
Co se ale majiteli společnosti vůbec nelíbí, jsou nerovné podmínky v zemědělském podnikání v porovnání s Polskem. „V Polsku mají paušální daň na hektar a nižší odvody z mezd. Ty platí za brigádníky jen ve výši 16 %, a to i za zahraniční, u nás je to skoro 90 % z čisté mzdy. Nechápu, proč stát u zahraničních brigádníků vybírá na důchodové pojištění, školné, či podporu v nezaměstnanosti, když nic z toho těmto pracovníkům platit nebude. V létě vyplácíme měsíčně na mzdách skoro deset milionů, a když máte odvést devadesát nebo šestnáct procent tak je to strašný rozdíl.“
Stát by měl být vstřícnější
„Jsem agronom, ale už se nedostanu ani na pole. Loni jsem tu měl 128 kontrol. Buď je to ČZPI, finanční úřad nebo třeba požárníci. Než jsem si v minulém roce při nedostatku sadby vyběhal výjimku na použití u nás neregistrované odrůdy, tak jsem tím strávil přibližně tři týdny. Podobně je to i s brigádníky. Češi motyčku do ruky nechtějí, ale vyřídit povolení zaměstnat Ukrajince trvá čtyři měsíce. Pak se diví, že jich tu pracuje dvě stě tisíc na černo. Loni jsme dělali nábor ze stovky Čechů, které mi sem poslal pracovní úřad. Nakonec zůstal jeden, který tu vydržel tři hodiny,“ stěžuje si podnikatel na nepružnost státních institucí. Jako zemědělce ho navíc trápí jen omezené množství přípravků, povolených u nás do zeleniny, například právě v porovnání s Polskem. Nicméně zároveň dodává, že prostřednictvím Zelinářské unie se budou snažit o registraci přípravků pro minoritní aplikace.
A jak vidí Pavel Pokorný letošní rok z pohledu zelináře a ranobramboráře? „Komodity, které navazují na dosud skladované zboží, budou problematické. U cibule bude začátek sezóny velice špatný, u brambor nejspíše také, u mrkve to jisté není, podobně jako u zelí. U ostatní zeleniny by to mohlo být lepší. Nicméně, u některých plodin budeme redukovat plochy.“
