Velká část krmiv ze sóji či kukuřice může obsahovat alespoň příměs transgenní DNA, nicméně tak nízkou (pod 0,9 %), že se produkt nemusí značit. I přesto je ale ekologický zemědělec nesmí používat. Zároveň ale může nakoupit určitou část krmiv z konvenční produkce a nevědomě tak GMO zkrmovat. Jaké sankce ho v takovém případě čekají a jak se vyhnout omylům jsme se ptali Ing. Martina Leibla, PhD., z odboru rozvoje venkova a ekologie Ministerstva zemědělství ČR.
V minulém roce se objevily čtyři případy, kdy ekologicky hospodařící zemědělci nevědomě použili krmiva s obsahem GMO. Řešilo se to zatím menší pokutou, co je ale může čekat v budoucnu?
Hranice pokuty vyplývá ze zákona o ekologickém zemědělství, kde je maximální výše stanovena na 50 tisíc korun. Při opakovaném porušení může dojít až ke zrušení registrace ekologického zemědělce. To by mimo jiné znamenalo, že by přišel i o státní dotaci, protože se na pět let zavazuje, že bude hospodařit ekologicky. Zatím jsme výskyt GMO v krmivu našli loni poprvé, uložili jsme vždy stejnou pokutu ve výši 5000 korun.
Kolik kontrol na obsah GMO se provádí?
Vzorky z rizikových plodin, jako je sója a kukuřice, se odebírají vždy, když na ně kontrola narazí. Vzorků bude hodně, protože se sója vyskytuje poměrně často.
Nebylo by v duchu ekologického zemědělství, kdyby se u nás materiálem dováženým z Ameriky vůbec nekrmilo?
To je otázka, která se teď hodně řeší i na úrovni Evropské unie, protože v současné době je v ekologickém zemědělství povoleno určité množství krmiv, které z tohoto směru hospodaření nepocházejí. U přežvýkavců je to 10 % z celkové roční krmné dávky, u nepřežvýkavců 20 %. Právě vzhledem k problémům s GMO je ze strany unie tlak na snížení těchto hodnot, a to v dohledné době až na nulu. Tedy, aby se v ekologickém zemědělství používala pouze krmiva z něj pocházející, což by riziko snížilo. Konvenční krmiva se používají proto, že není snadné zajistit bílkovinnou složku původem z ekologického zemědělství. V nařízení rady o ekologickém zemědělství tedy existuje seznam krmiv z konvenčního zemědělství, které je možné použít. Nyní se ale řeší jeho redukce, vyřadit by se měly ty položky, které jsou běžně dostupné v kvalitě bio.
V České republice již lze pěstovat GM kukuřici, je tedy teoreticky možné, že se objeví krmivo z tuzemska s transgenní složkou. Jak se mu ekologický zemědělec může vyhnou?
Musí zvážit, kde krmivo bude kupovat. Někteří zemědělci si nechávají krmiva míchat v klasických míchárnách, které produkují i konvenční krmiva. Tam je riziko větší. Možné by bylo mít takové provozy, kde by se používaly pouze biosuroviny a nevstupovaly tam konvenční krmiva. Jejich vyloučení je nejspolehlivější cestou.
To by bylo optimální, v dohledné době to ale zřejmě nebude fungovat. Jsou další možnosti?
Ekozemědělec má možnost vyžádat si od dodavatele prohlášení, že krmivo nemá žádnou GM složku. Pokud mu ho odmítne vystavit, může jít k jinému výrobci. Když přijde kontrola a zemědělec takové potvrzení předloží, že zřejmé, že přijal aktivní opatření. Pokud by se tam modifikovaná DNA přesto našla, znamená to, že mu dodavatel dal špatné potvrzení, nicméně ekozemědělec se vyhne sankci, protože to není jeho chyba. Když ale vezmeme, jaká je opora v zákoně, tak mu pak nezbývá, než se o případnou náhradu škody soudit. Certifikát na produkci v takovém případě nedostane. Žádný takový soudní spor u nás podle mých informací ale zatím neproběhl.
Ochota výrobců krmiv vystavovat certifikát nebude velká, protože je spojena s poplatkem za analýzu vzorku, který je vysoký…
Rozbory jsou hlavní problém. Vysoké riziko existuje především tehdy, když některá složka pochází dovozu. Tomu je dobré se vyhnout, což by mohlo podpořit pěstování sóji nebo bobu u nás. Při použití nemodifikovaného osiva by garance čistoty byla.
Takže by se měl ekologický zemědělec zaměřit především na krmivo z tuzemska?
Určitě ano, a nejlepší by bylo, kdyby si ho vypěstoval on, nebo třeba soused, se kterým se dohodne. Je dobré, aby věděl, odkud krmivo pochází a že není modifikované.
Jsou možné nějaké další náhrady bílkovinných krmiv původem ze zahraničí?
Obecně vhodné jsou všechny luskoviny vyprodukované v tuzemsku. Váží dusík, což je příznivé pro osevní postup. Například u bobu již existují odrůdy které neobsahují antinutriční látky, podobné je to například u lupiny. Více pozornosti by se mohlo věnovat hrachu, jehož plocha klesá. Poptávku po tuzemských krmivech ale musí vyvolat sami zemědělci, angažovat by se také měly příslušné svazy.
Pravidla koexistence již mají určitou formu, co o nich soudíte?
Mají ambici řešit problémy, které by mohly vzniknout mezi ekologickým a klasickým zemědělstvím. Překvapivý byl ale rychlý postup Evropské unie. V září jsme se dozvěděli, že zařadila transgenní odrůdy do společného evropského katalogu a šlo o to, jak se k tomu postavit. Některé státy, Maďarsko, Polsko vydaly zákaz pěstování. My jsme se snažili nějakou normu připravit. Problém byl, že pravidla koexistence nebylo možné udělat formou zákona, protože příslušný legislativní proces je mnohem delší než čas, který jsme měli k dispozici. To znamená, že koexistence není dnes právně závazná pro všechny, ale stihli jsme hlavní pravidla zabudovat do nařízení vlády k platbám top-up. Jejich dodržování je pro pěstitele GM kukuřice závazné od 19. dubna, kdy nařízení vyšlo ve sbírce zákonů. Problém je samozřejmě v tom, že se tato pravidla nevztahují na všechny pěstitele, ale jen na ty, kteří se přihlásí k uvedenému dotačnímu titulu. Na druhou stranu ale musím říci, že to bude většina pěstitelů. Je reálné, že od příštího roku budou pravidla obsažena v zákonu o zemědělství.
Jaká byla loni plocha biokukuřice v EZ?
Je to asi tak 400 až 500 ha. Úplně přesně to nemám zmapované, jedna farma u Jihlavy ale například dělá kukuřici na zrno. Plochy ale budou i na jižní Moravě, kde se předpokládá pěstování GM kukuřice.
