Porosty sóji vypadají v letošním roce velmi slibně, prospělo jim především červencové deštivé počasí. Ukázalo se dokonce, že porosty bez následků přestály pozdní dubnové mrazíky, ačkoli je výrazně poškodily. Hovořilo se o tom na polním dnu v Kosicích, který proběhl na pozemcích Agropodniku Humburky, a. s. Šlo již o druhý ročník pokusů se sójou, který na několika místech republiky založila Česká zemědělská univerzita v Praze.
Plodina patří mezi světově nejrozšířenější olejniny, teprve s několikanásobným odstupem za ní následuje řepka a slunečnice. Největší objemy produkují USA a státy Jižní Ameriky, z velké části jde o GMO materiál. V našich podmínkách sója nepotřebuje téměř žádnou ochranu proti chorobám a škůdcům. Sporadicky se může objevovat sviluška chmelová a babočka bodláková, letos rostliny ojediněle poškodila hlízenka. Nicméně v Americe se začíná objevovat rez sójová, která dělá tamním pěstitelům těžkou hlavu. Hlavní těžiště leží v ochraně proti plevelům, volba a kombinace herbicidů je jedním z hlavních bodů pokusu.
„Sója je zlepšující v osevním postupu a efektivní pro použití v živočišné produkci. Odbytové podmínky u běžných komodit se nelepší, je nutné hledat další možnosti,“ vyjmenoval další důvody pro pěstování této plodiny Ing. Václav Jirka ze spolupořádající společnosti Orin, spol s. r. o., a doporučil sóju především těm podnikům, které ji mohou extrudovat pro vlastní živočišnou výrobu.
Nižší náklady
Ve srovnání s ozimou řepkou potřebuje sója jen 25 % nákladů na chemii a hnojiva, pokud následuje po této plodině pšenice, dává o 0,5 t vyšší výnos, uvedl Ing. Petr Semerád, ředitel a předseda představenstva a. s. Agropodnik Humburky. Podnik v současné době pěstuje sóju na 65 hektarech s výnosem 1,8 až 2,6 t/ha, plánují rozšíření na 200 hektarů. „Seje se a sklízí později, mimo špičky,“ zdůraznil Ing. Semerád další výhodu.
Plocha, na které se v České republice sója pěstuje, dosahuje podle údajů Českého statistického úřadu téměř 10 000 hektarů. Ing. Přemysl Štranc z České zemědělské univerzity v Praze ji ale odhaduje na 13 až 14 tisíc hektarů s tím, že rozdíl tvoří nepřihlášené porosty z přemnoženého osiva.
Aktuální cena v Rotterdamu v polovině srpna byla podle něj 266 dolarů (asi 6400 Kč) za tunu. „Výkupní cena v České republice by neměla klesnout pod 7000 korun,“ zdůraznil s tím, že zemědělci by se měli snažit uplatnit svoji sóju také v potravinářství, zahraniční surovina totiž při cestě přes oceán nabírá vlhkost, což přináší riziko rozvoje chorob.
Potřebuje vodu
Sóju je vhodné sít do časně vlhčí půdy, na vodu je náročná také počátkem květu a při nalévání semen. Vlhkost v porostu by se měla pohybovat v rozmezí 70 až 75 %, usnadní klíčení pylových zrnek a omezí napadení sviluškou. Naopak ke konci dozrávání je vhodný přísušek.
Plodina potřebuje pro klíčení teploty 8 až 10 °C, nicméně jak uvedl Ing. Štranc, pro nabobtnání zrna stačí 6 °C. Snáší mrazíky –3 až –7 °C v době děložních lístků, a to lépe než slunečnice nebo kukuřice. Letošní dubnové mrazy značně poškodily pravý pár listů. Děložní lístky postiženy nebyly a rostlina znovu obrazila. „Porosty se s tím vyrovnaly velmi dobře,“ shrnul Ing. Štranc. Dodal, že o výši výnosu rozhoduje především správná volba odrůdy, pozemku a jeho odplevelení, kvalitní předseťová příprava a správné založení porostu. Plodina vyžaduje úrodné humózní půdy, středně těžké, jílovito-hlinité, s pH 6,5 – 7 a nadmořskou výšku do 390, popřípadě 430 metrů. Vhodná je startovací dávka 15 až 30 kg N a půda by měla být dostatečně zásobena fosforem a draslíkem.
Další výživu dusíkem si plodina zajistí prostřednictvím hlízkových bakterií. Tato symbióza se ale nemusí vždy vyvinout, nebo mohou být hlízky nefunkční. V diskusi závěrem semináře padla zmínka o tom, že k sóje je vhodné hnojit až 60 kg N/ha, což nitrátová směrnice za určitých podmínek znesnadňuje vzhledem k tomu, že je plodina vedena jako luskovina.
Komplexní pokusy
V letošním pesticidním pokusu se na odrůdě Quito porovnávalo osm herbicidů a jejich kombinací: Treflan 48 EC + Trophy, Stomp 400 SC, Escort + Stomp 400 SC, Afalon 45 SC – ve třech kombinacích: + Command 4 EC; + Guardian Safe Max; + Agil, postemergentně Refine ve dvou odlišných dávkách, a dále Sunagreen, Atonik Pro + močovina.
Podle prezentovaných údajů většina přípravků působila v časných fázích retardaci růstu sóji, která však při nalévání lusků již zpravidla nebyla pozorovatelná. Většina hodnocení se v této fázi pohybovala v rozmezí 4 až 5 v pětibodové stupnici, kde 5 znamená neretardováno. Výjimkou byla postemergentní aplikace Refine, provedená podle Ing. Štrance příliš pozdě vzhledem k fázi plevelů, které na ni dostatečně nereagovaly a porost utlačovaly. Jako zajímavost zmínil účinek stimulátoru Sunagreen (aplikace ve fázi prvního až třetího trojlístku). Ten zřejmě díky časnosti ošetření odezněl již do doby větvení. Výsledkem bylo, že silná rostlina vytvořila více větví (což se jinak u přípravku podporujícího apikální dominanci neočekává). Kromě toho nasadila lusky o dva centimetry výše.
Druhou částí pokusu bylo porovnání hlavních znaků odrůd Korada, Rita, Katana, Merlin, Quito a OAC Erin při výsevku zpravidla 65 semen na metr čtvereční. Porovnávala se například výška nasazení lusků (výše apikálního konce nejspodnějšího lusku od povrchu půdy), kde OAC Erin dosáhla 10,8 cm, na druhém konci se umístila nejpěstovanější Korada s 3,5 cm. Odrůdy s nízko nasazenými lusky vyžadují při sklizni perfektně urovnaný pozemek, aby se zamezilo ztrátám.
Dalším znakem byla výška porostu vzhledem k délce rostliny, ze které lze odvodit, jak si která odrůda „přilehla“. Tady se hodnoty pohybovaly od 85,5 cm vysokého porostu při 92 cm dlouhé rostlině u Merlina až po hodnoty 68,6 a 95 u OAC Erin. Ta zároveň vykázala 3,1 větve na rostlinu, na druhém konci spektra se nacházela Rita s 0,8 větve (ale byla seta o 10 rostlin na metr hustěji). Největší nasazení lusků vykázala také OAC Erin, celkem 27,3, zatímco Korada jich nesla 16,9 (počítaly se i jeden centimetr dlouhé lusky, které zřejmě nedojdou). Mezi těmito extrémy se pohybovaly ostatní odrůdy, které často dělila jen malá hodnota od některého z uvedených příkladů. Při hodnocení je ale třeba vzít v úvahu i finální parametr – výnos, který bude samozřejmě znám až po sklizni.
Lupina letos nepotěšila
V České republice se lupina letos pěstuje asi 4,5 až 5,5 tis. hektarů. Podle Ing. Štrance porosty vypadají špatně, projevil se totiž nedostatek zkušeností s biologií rostliny a agrotechnikou. Výnos 4,43 t/ha, který loni vykázaly pokusné plochy, se v tomto roce očekávat nedá. Jednotlivé druhy lupin totiž mají odlišné požadavky na podmínky. Například lupina bílá vyžaduje humóznější, hlinité až hlinitopísčité půdy, nejlépe ze všech snáší vápník v půdě. Na písčité půdy je naopak vhodná lupina úzkolistá. Lupina žlutá vápník v půdě snáší nejhůře ze všech a je vhodná na hlinité až hlinitopísčité půdy. V rámci pokusů si mohli účastníci prohlédnout odrůdu lupiny bílé Amiga.
