Diagnostika chorob v polních podmínkách může být někdy oříškem i pro zkušeného odborníka. Tím spíše, pokud se musí korektně rozhodnout pod časovým a ekonomickým tlakem. Existují sice také přesné laboratorní metody, ty ale dávají výsledek s časovým zpožděním, v době, kdy ošetření nemusí být již aktuální. O tom, na co se při určování onemocnění zaměřit, se hovořilo na semináři o listových a klasových chorobách pšenice ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni (VÚRV).
Při polní diagnostice by hodnotitel neměl rozhodovat jen na základě zjištění jediného příznaku, může totiž snadno dojít k záměně, upozornila doc. Ing. Evženie Prokinová, CSc., z České zemědělské univerzity v Praze. V úvahu je třeba vzít celý komplex příznaků, vliv podmínek prostředí na jeho projev a samozřejmě biologii patogenu. „Při praktické ochraně omyly při zběžném pohledu příliš nevadí, protože se používají širokospektrální přípravky, někdy ovšem i v případě, kdy by ošetření nebylo nutné,“ dodala s tím, že někdy může nesprávná diagnóza vést k finančním ztrátám.
Obtížná diagnostika
Jako příklad uvedla doc. Prokinová listové skvrnitosti obilnin, při jejichž určování jsou omyly dost časté. Konkrétně braničnatky tvoří nepravidelné, většinou mírně protáhlé, žluté a rychle zasychající skvrny, na kterých se tvoří tmavé pyknidy (b. plevová je ale na listech příliš často netvoří). U prvotních příznaky napadení (diskolorace listů), nelze ale se stoprocentní jistotou určit, jaký patogen je způsobil, a pro přesné určení je potřeba laboratorní kultivace. Chybovat lze i v pozdějších fázích. Objevují se záměny s houbami rodu Ascochyta, DTR či fuzárii. Podobné příznaky má také Alternaria triticina, která způsobuje listové skvrnitosti na pšenici v jižních státech. U nás se sice zatím zřejmě nevyskytuje, s růstem teplot je ale možné její nástup očekávat. Odlišně zbarvená skvrna může být také reakcí tolerantní odrůdy na napadení rzí.
Obtížné je také odlišení obou druhů braničnatek (především na klasu vypadají stejně), které lze spolehlivě provést pouze mikroskopickým vyhodnocením tvaru spór (kromě laboratorní metody). Přitom například u semenářských porostů může mít záměna velký finanční dopad, protože platná vyhláška stanovuje limitní množství zrn napadených Septoria nodorum na 10 zrn s příznaky na 300 zrn, S. tritici se nesleduje, upozornila doc. Prokinová. Situace je o to složitější, že v polních podmínkách téměř neexistuje napadení pouze jedním původcem choroby, příznaky se navzájem překrývají a nebývá snadné určit, který patogen převládá.
Přestože jsou diagnostické metody uvedených chorob dobře rozpracované a k dispozici jsou i postupy molekulárně biologické, jsou zpravidla použitelné pouze v laboratoři a pěstitelům bezprostředně mnoho nepomáhají, konstatovala doc. Prokinová. Kromě toho je v republice nedostatek servisních laboratoří, které mohou dělat diagnostiku za úplatu. Postup od odběru vzorku přes například kultivaci a konečné určení patogena je zpravidla dlouhý, přičemž rozhodnutí má být rychlé. Nejvýhodnější je proto plošná chemická ochrana při projevu prvního příznaku.
Komplexní ochrana je nejspolehlivější
Jestliže běžné listové skvrnitosti hrají roli především z pohledu výnosu, napadení klasu fuzárii může významně ovlivnit kvalitu produkce, především kvůli produkci mykotoxinů. Jak připomněla Ing. Jana Chrpová, CSc., z VÚRV, většina registrovaných odrůd je k fuzariózám v klase v odlišné míře náchylná. Výraznější odolnost vykazuje ale například jedna z novinek, ozimá pšenice Simila.
Výzkumný ústav rostlinné výroby sleduje již několik let napadení obilovin fuzárii v souvislosti s agrotechnikou. Dosavadní výsledky potvrdily, že mezi nejrizikovější znaky patří kukuřice jako předplodina, dále pícnina, ostatní znaky hrají jen menší roli. Horší výsledky se také projevují u minimalizace, otázkou je, zda byla správně provedena, protože některé prameny naopak uvádějí, že tato technologie výskyt snižuje. Pozitivně se projevuje cílená ochrana přípravky na bázi tebuconazole, eventuálně metconazole a bromuconazole.
Zároveň se ale podle Ing. Chrpové ukazuje, že účinnost fungicidů je silně variabilní, ovlivněná odrůdou, izolátem (druhem) patogenu, jeho agresivitou a podmínkami prostředí. Zjistilo se, že relativně nízké teploty a vysoká vlhkost krátce po odkvětu vytvářejí vhodné podmínky pro rozvoj choroby a produkci sledovaného deoxynivalenolu. Za těchto okolností je účinnost fungicidní ochrany problematická. „Z našich pokusů je zřejmé, že odrůdy s vyšší rezistencí jsou v kombinaci s aplikací fungicidní ochrany lépe chráněny před rozvojem napadení i akumulací mykotoxinů. Mírná rezistence sama o sobě však ochranu před klasovými fuzariózami za všech okolností nezaručuje,“ konstatuje ing. Chrpová s tím, že významnou roli hraje i prevence, především kvalitní zapravení posklizňových zbytků do půdy a osevní postup.
Monitoring výskytu deoxynivalenolu provádí VÚRV u pšenice, ječmene a dříve také žita již od roku 2000. Od poslední jmenované plodiny se ustoupilo kvůli setrvale nízkému obsahu sledovaných látek. Odebírají se vzorky již podezřelé z napadení, takže se hodnoty toxinu v ojedinělých případech vyšplhaly i nad 20 mg/kg. Jak uvedla Mgr. Světlana Sýkorová, CSc., z VÚRV, analýzy se provádějí pomocí ELISA testu, který dává stejně spolehlivé výsledky jako plynová chromatografie. Cena za analýzu jednoho vzorku se přitom pohybuje kolem 500 Kč, u druhé metody je to asi 2000 Kč. Mgr. Sýkorová připomněla, že výskytu patogenu v naprosté většině případů odpovídá výskyt mykotoxinu. Nicméně objevují se i výjimky, kdy se sledovaná látka může v produktu objevit, aniž by rostlina vykazovala známky napadení a naopak. V úvahu je třeba také vzít, že se v posledních letech mění druhové spektrum fuzárií, a možná by se měl začít sledovat také výskyt mnohem toxičtějšího nivalenolu.
Rezistence chrání
Jedním z významných způsobů ochrany je využívání rezistentních odrůd. Efektivní je například u braničnatky pšeničné, konstatoval Ing. Lubomír Věchet, CSc., v VÚRV. „I přesto, že je známo přinejmenším sedm major genů pro rezistenci vůči této chorobě, je šlechtění komplikováno dlouhou latentní periodou choroby a nedostatkem definovaných genotypů pšenice k testování izolátů a k přenosu genů rezistence do komerčních odrůd,“ dodává, ale s tím, že populace choroby je vysoce geneticky variabilní a může se sexuálně reprodukovat několikrát za vegetaci. To zvyšuje riziko zhroucení rezistence, ke kterému došlo například u odrůdy Gene v USA pět let po jejím uvedení do praxe. Jiné odrůdy si ji ale zachovaly po mnoho let.
K dispozici jsou také odrůdy s rezistencí k mazlavým snětem, a ke sněti zakrslé. Jak uvedla RNDr. Veronika Dumalasová, Ph.D., z VÚRV, v Evropě jsou k dispozici odrůdy s vysokou či zvýšenou odolností od několika firem, konkrétně jde například o Tjevar, Stava, Magnifik, Tommi, Tambor, Tarso či Cardos. Mezi odolné odrůdy se řadí také Bill a Globus, které RNDr. Dumalasová považuje v našich podmínkách za nejperspektivnější. Z dalších odrůd, registrovaných v České republice, se v infekčně slabším roce 2005 prokázalo v ruzyňských pokusech nižší napadení snětí mazlavou například u odrůd Niagara, Grandios Apache a Complet, o rok dříve však byly tyto odrůdy s výjimkou první jmenované napadeny nadprůměrně.
