Teplárenské dny, které proběhly koncem dubna v Hradci Králové, jsou místem, kde se setkávají producenti a odběratelé energií, mimo jiné také z biomasy. Mohou si tak přímo vyjasnit, co která strana může nabídnout a kde jsou třecí plochy.
Spalování biomasy, především ve velkém, přináší specifické problémy, které ale nejsou na první pohled zřejmé. Jako ilustrační příklad lze použít například slámu, o které se často uvažuje jako možném palivu. Jak vyplynulo z konference Obnovitelné zdroje energie pro venkov a teplárenství, která byla součástí Teplárenských dnů, není tento materiál pro velké podniky příliš zajímavý, protože má nízkou sypnou hmotnost (což platí pro veškerou nezpracovanou biomasu). Fakticky to znamená, že je ve velkém objemu skryto málo energie, a proto hraje velkou roli vzdálenost, ze které se palivo dováží. Vhodná tedy bude spíše pro lokální, menší spotřebitele. Biomasa má také obecně vyšší vlhkost, což vyžaduje při stejném výkonu větší objem spalovacího prostoru, a kotel je proto dražší – i s touto investicí se musí počítat.
Nová surovina, nové problémy
Prozatím nejčastější způsob využití biomasy – spoluspalování u velkých producentů energie, může v závislosti na konkrétním materiálu přinášet další problémy. Hovořil o nich Ing. Vlastimil Borecký z Plzeňské teplárenské, a. s., která ve fluidním kotli s tepelným výkonem 125 MW od roku 2003 spaluje hnědou štěpku (zhruba v objemu 25 tis. t/rok) spolu s uhlím.
Podnik musel od počátku řešit problémy, spojené s vlastnostmi tohoto materiálu. „Průměrná výhřevnost výrazně kolísá v závislosti na ročním období, negativně ji ovlivňují příměsi sněhu a ledu v zimě,“ konstatoval Ing. Borecký s tím, že hodnoty se pohybují v rozmezí sedm až 11,5 GJ/t. Další provozní problémy se týkaly dodržení správného poměru a homogenity štěpky v palivu, dopravní trasa se ucpávala a v zásobnících se materiál lepil a vytvářely se klenby. Kromě toho poklesl výkon kotle. To vedlo společnost k rozhodnutí vybudovat pro biomasu samostatnou dopravní trasu.
Svoji roli hrála i zmíněná sypná hmotnost na metr krychlový, která je u biomasy 300 kg, zatímco uhlí ji má podstatně vyšší – 900 kg, významná byla také rozdílná vlhkost, která u biomasy přesahovala 50 %, zatímco uhlí vykazuje 20 %. To vše je podle Ing. Boreckého také důvodem, proč lze za současných podmínek spoluspalovat zhruba deset váhových procent hnědé štěpky, kterou je ekonomické dodávat zhruba z padesátikilometrové vzdálenosti.
Podnik se využívání biomasy nebrání, ale z uvedených důvodů například neakceptuje slámu. Naopak peletky by svoje uplatnění jistě našly, dobré zkušenosti mají v současné době s takto zhodnoceným odpadem z čištění obilí. Dodavatel by je ale musel poskytovat v dostatečném množství a pravidelně. Další roli hraje také cena, která naroste kvůli vložené práci a energii. „U dodávky biomasy od zemědělských podniků je velkým problémem sezónost,“ zdůrazňuje Ing. Borecký jednu z dalších překážek.
Cenu určuje výhřevnost
Jak pro dodavatele, tak pro odběratele je zcela určitě důležitá cena paliva. Ta se v tomto segmentu uvádí především v korunách za gigajoule (GJ), které bere v úvahu výhřevnost materiálu. Ceny biomasy se pohybují v širokém rozmezí, jejich přehled prezentoval doc. Ing. Miroslav Hájek Ph.D., ředitel odboru veřejné podpory Ministerstva životního prostředí České republiky. Nejníže se trvale pohybuje palivové dřevo (86 Kč/GJ) a dřevní štěpka (88 Kč/GJ). Následuje sláma a šťovík (97 a 99 Kč/GJ, respektive 1265 a 1190 Kč/t) a na nejvyšší příčce jsou brikety a pelety (200 Kč/GJ, zhruba 3600 Kč/t). Poslední jmenovaná komodita se sice v tuzemsku vyrábí, ale spaluje jen zřídka, protože se prodává do zahraničí.
Česká republika ve využívání obnovitelných zdrojů (OZE) příliš neexceluje (pochopitelně – vyžadují další investice), a není zcela jisté, že se jí podaří do roku 2010 naplnit indikativní cíl, který stanoví (podle jiných výkladů doporučuje) 8 % podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů na její hrubé spotřebě. Se splněním podobných limitů má ostatně problém více zemí Evropské unie, která si jako celek tento indikativní cíl určila na 21 %. Jeho hodnoty mají dále stoupat až téměř ke 100 %, protože se unie obává svojí závislosti na dovozech energie. Kromě toho její spotřeba a cena vytrvale stoupá.
Jak doc. Hájek uvedl, spotřeba elektrické energie brutto u nás v roce 2004 dosáhla celkem 68 616 GWh, obnovitelné zdroje se na ní podílely 2768 GWh, tedy čtyřmi procenty. Pro loňský rok odhaduje podíl na 4,5 %.
Dále také zdůraznil, že příplatek konečného účastníka na pokrytí vícenákladů z povinného výkupu elektřiny vyrobené z OZE dosahuje pro rok 2006 18,68 Kč/MWh, v roce 2010 se odhaduje na 100 Kč/MWh. „Na zvyšování cen elektrické energie se obnovitelné zdroje podílejí jen nepatrně,“ konstatoval.
Podpory zatím přístupné
Z uvedených faktů a také vývoje v okolních zemích lze odvodit, že energie z obnovitelných zdrojů, včetně biomasy, má příznivou budoucnost. V České republice ji rámcově garantuje loni schválený zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.
Kromě cen zaručených zákonem, které umožní návrat investice do patnácti let, existují také různé možnosti podpory ze státní kasy. Jak uvádí sborník ze semináře, prostřednictvím Státního fondu životního prostředí ČR jsou financována jednotlivá opatření z národních programů podle přílohy II, směrnice Ministerstva životního prostředí ČR, o poskytování finančních prostředků z tohoto fondu. Investiční podpora se liší podle konkrétného programu, a to v rozmezí 30 až 90 %, často je ale limitována maximální částkou. Jako příklad je možné uvést program 2. A. Investiční podpora environmentálně šetrných způsobů zásobování energií v obcích a částech obcí, včetně bytových domů, kde výše dotace (určené pro nepodnikatelské subjekty) dosahuje 50 % s maximálním limitem 2,5 milionu korun. Pod tím si lze fakticky představit městkou výtopnu, kde by zemědělec participoval jako dodavatel biomasy.
Jak materiál dále dodává, investiční akce v oblasti OZE mohou být podpořeny i z prostředků EU, konkrétně v rámci operačního programu Infrastruktura. Další možností je podpora v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu ČR v rámci operačního programu Průmysl a podnikání. Kromě výše uvedených úřadů poskytují podrobné informace o možnostech podpor Česká energetická agentura a CzechInvest.
