Listová výživa může mít na stav porostu a kvalitu produkce významný vliv. Pokud se ale nepoužije po důkladném zvážení, její efekt se nemusí projevit. O mimokořenové výživě rostlin se hovořilo na konferenci Racionální použití hnojiv, která proběhla na České zemědělské univerzitě v Praze.
Kdy je vhodné v obilninách použít listová hnojiva? Podle Ing. Pavla Růžka, CSc., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i., v Praze-Ruzyni (VÚRV) v několika následujících případech. Například pokud je nutné řešit nedostatek stopových prvků v půdě nebo nevhodné podmínky pro jejich příjem rostlinou. Největší efekt se pak dostavuje u půd v sušších podmínkách, s vyšším pH nebo při dlouhodobé absenci statkových hnojiv. Další možností je řešení dočasných problémů s příjmem makroprvků, zvláště na podzim nebo na jaře při regeneraci rostlin s poškozenými kořeny. Posledním významným způsobem je aplikace na klas, která může ovlivnit tvorbu zrna a jeho kvalitu. Pěstitel by se měl soustředit především na deficitní prvky (B, Mg, S, Ca), doporučil Ing. Růžek. Mezi hlavní pravidla podle něj také patří nepoužívat složité tank-mixy a za nepříznivých podmínek by se nemělo aplikovat vůbec.
Používat s rozmyslem
Použití listových hnojiv má i další úskalí. Přihnojení dusíkem v nevhodném termínu může u obilnin způsobit udržení méně produktivních odnoží s negativním vlivem na kvalitu zrna. Jak ukázaly pokusy prováděné ve VÚRV na ozimé pšenici, aplikace listových hnojiv (N + Mg ve fázi na začátku sloupkování; N + P ve fázi metání) měla pozitivní vliv na zvýšení počtu klasů na jednotku plochy (ve dvou ze čtyř let statisticky průkazně). Ostatní ukazatele (výnos zrna, HTS, obsah lepku, dusíkatých látek a další) sice také ukázaly pozitivní reakci, ale ve většině let z pohledu statistiky neprůkaznou. Ke zhoršení kvality zrna naopak došlo tehdy, když se listová hnojiva používala při nízké intenzitě dusíkatého hnojené (50 kg N/ha).
Pozitivní vliv mělo podle Ing. Růžka použití močoviny spolu s lihovarnickými výpalky. Tak připravená kapalina ulpívá delší dobu na listech, hnojivo nekrystalizuje, ani se nesmývá po mírných srážkách. Na druhou stranu je pokryta menší plocha listu, může docházet k nekrózám na listech a příjem živin rostlinou je pozvolnější. Aplikace spolu s výpalky měla pozitivní vliv především na zvýšení obsahu dusíkatých látek v zrnu ozimé pšenice, přičemž dosažené výnosy se pohybovaly v rozmezí 7,6 až 7,8 t/ha. Zjištěné výnosové rozdíly ale byly nevýznamné.
Průduchy hrají omezenou roli
Princip příjmu živin listy je podobný jako u kořenů, nicméně na rozdíl od nich je povrch listu pokryt kutikulou a vrstvou vosků, vysvětlil prof. Ing. Jiří Balík, CSc., z České zemědělské univerzity (ČZU). Jejich hlavními funkcemi je ochrana před ztrátou vody a vymýváním organických a anorganických látek z pletiva při dešti. Kutikula dále ovlivňuje teplotu pletiv, světelné parametry listu a hraje významnou roli v ochraně proti škůdcům a chorobám. Jak tato vrstva, tak i vosky mají rozdílné složení v závislosti na rostlinném druhu, odrůdě ale i vnějších podmínkách. Například následkem sucha se vrstva vosků zvětšuje. U mladších listů je kutikula slabší, proto jimi hnojiva snáze pronikají, a naopak během stárnutí schopnost příjmu živin významně klesá. Podle posledních výzkumů je také rychlost příjmu živin z roztoků vyšší v noci.
Dříve se předpokládalo, že hnojiva do listu procházejí průduchy, upozornil prof. Balík. Ukázalo se ale, že je tomu jinak – v kutikule jsou hydrofilní póry (především kolem průduchů), jejichž průměr je menší než jeden nanometr a hustota se pohybuje kolem 1010 na cm2. Dobře jimi prostupují látky s malou molekulou, například močovina (0,44 nm) a kationty, popřípadě molekuly bez náboje. Platí to však jen pro nízké koncentrace roztoku. Pokud jsou živiny aplikovány ve vyšších koncentracích, jsou například rozdíly mezi příjmem dusíku ve formě močoviny, amonného nebo nitrátového iontu malé, uvedl prof. Balík.
Jak dodal, průduchy sice mají pro foliární výživu zanedbatelný význam, nicméně se kolem nich vytváří vodní film a hnojivo zůstává déle v roztoku, což zlepšuje jeho využití.
Nedostatek stimuluje
Pro ekonomiku listového hnojení je také důležité vědět, že rychlost, kterou list přijímá a využívá živiny z foliárního roztoku je ovlivněna výživným stavem rostliny. Prof. Balík citoval studii, podle které byla rychlost příjmu fosforu dvakrát vyšší u rostlin trpících deficitem tohoto prvku. Také u nich byla mnohem intenzivnější translokace z listů, především ke kořenům. Také prof. Ing. Václav Vaněk, CSc., z ČZU upozornil, že rostlina prvky výrazně přijímá tehdy, když jich má nedostatek. Pokud jím netrpí, nic ji k příjmu nenutí.
Kromě uvedených faktorů záleží i na mnoha dalších. U úspěšnosti aplikace rozhoduje množství a pokryvnost roztoku na listu, termín a intenzita dešťových srážek, relativní vlhkost vzduchu a rychlost vysychání roztoku, translokovatelnost živiny, dodané množství a nebezpečí poškození.
Jak prof. Balík zdůraznil, poškození rostlin při foliární aplikaci je z větší části důsledkem nevyváženého poměru živin v místě vstupu do listu než výsledkem osmotického tlaku. Například nekrózy na špičce listu po aplikaci močoviny nejsou způsobeny amoniakem, jak se původně soudilo, ale přímo močovinou. Pokusy také ukázaly, že rostliny s větší koncentrací niklu v pletivech mají nižší sklony k tvorbě těchto nekróz, protože tento prvek zřejmě podporuje aktivu enzymu ureázy, která hnojivo rozkládá.
Zjednodušené představy o účinnosti hnojiv
Prof. Vaněk upozornil, že některé představy o účinnosti listových hnojiv mohou být dosti zjednodušené. Například využití dusíku aplikovaného na povrch listů se většinou udává v rozmezí 70 až 80 %, tedy zhruba dvojnásobné proti hnojení do půdy. Nicméně je třeba brát v úvahu, že na povrchu rostlin ulpí jen část roztoku, a proto je skutečné využití podstatně nižší. Pokud na příklad na listu zůstane jen 50 % jíchy, je využití dusíku z celé dávky jen 40 %. Zároveň se používají poměrně nízké koncentrace, a proto se jednou aplikací dodá vcelku malé množství živiny.
Podle prof. Vaňka se často uvádějí jen přednosti mimokořenového hnojení, aniž se zároveň sdělují podmínky, za kterých je aplikace účinná a účelná. Mnohdy se proto listové hnojení používá jako pojistka proti možnému nedostatku některé živiny, aniž je znám skutečný stav, případně jako náhražka za klasické hnojení. „Je třeba především pečovat o půdní úrodnost. Mimokořenová výživa ji nenahradí a je ji třeba chápat jako doplněk výživy přijímané rostlinou kořeny,“ zdůraznil. Především makroelementy lze dodávat jen v malém množství, a lze jimi ovlivnit živinný stav rostliny především v krizové fázi. „Také je třeba zvážit skutečnost, že rostlina, která je ve stresu, může podat lepší výkon,“ dodal prof. Vaněk s tím, že mechanismus působení mimokořenové výživy může být odvozen i od toho, že aplikace látek na povrch rostlin působí krátkodobý stres. Vyvolá tím i produkci některých biologicky aktivních látek, které mají vliv na důležité procesy v rostlinách.
Užitečná ochrana
Sekundární metabolity rostlin jsou jejich chemickou zbraní proti biotickému stresu, konstatoval prof. Ing. Stanislav Kužel, CSc., z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Některé jsou také pro člověka přínosné, proto se je snaží získávat – například alfa-hořké kyseliny z chmelu.
Jejich produkci je možné zvýšit elicitory, látkami indukujícími zdánlivý nebo slabý abiotický stres. Rostlina jimi není poškozena, ale zvyšuje produkci sekundárních metabolitů a výnos. Používají se například stresové hormony, komplexní sloučeniny přechodných prků a další. Experimenty na chmelu ukázaly, že postřik celých rostlin těmito látkami zvedl obsah alfa-hořkých kyselin o 20 – 30 % a výnos šištic až o 46 %.
