Letošní sedmá Evropská letní akademie ekologického zemědělství (Bioakademie), která proběhla jako tradičně v Lednici na Moravě, se dotkla mnoha aktuálních témat. Úvodní jednání ale bylo věnováno především ekologickému zemědělství a jeho vztahu ke klimatickým změnám.
Účastníci se shodli na tom, že se na nich díky nižším emisím skleníkových plynů podílí méně než konvenční zemědělství. Také je jim schopno lépe vzdorovat, protože klade velký důraz na zdravou a funkční půdu s vysokým obsahem organické hmoty a humusu, což se pozitivně projevuje na kvalitě a odolnosti porostů.
Půda je základ
„Ekologické zemědělství chrání klima mnoha způsoby. Produkuje méně skleníkových plynů, má menší zatížení dobytčími jednotkami na hektar a nepoužívá importovaná krmiva ani syntetická hnojiva a pesticidy. Váže do půdy oxid uhličitý díky pěstování zeleného hnojení, víceletých pícnin a hnojení organickou hmotou,“ shrnul Dr. Wilfried Hartl, zástupce ředitele rakouského ústavu Bio Forschung Austria.
Upozornil také na to, že celosvětově se na zemědělské půdě více humusu rozloží, než přibude, a proto je v současné době zdrojem CO2. „Ročně se mineralizuje jedno až pět procent organické hmoty,“ uvedl. Pro budoucnost je tedy cílem tento stav změnit. Dr. Hartl citoval zprávu klimatického panelu Organizace spojených národů, podle které lze při změně způsobu obhospodařování celosvětově uložit do půdy 400 –800 mil. tun CO2. Dosáhnout by se toho mělo organickým hnojením a pěstováním meziplodin. Významným vedlejším efektem těchto postupů je zlepšení fyzikálních vlastností půdy, stability agregátů, poréznosti či vodní kapacity, což zároveň zvyšuje odolnost vůči erozi.
Vznik slévavých půd, které jsou k tomuto typu poškození náchylné, přičítá Dr. Hartl častým pojezdům těžké techniky, monotónním osevním postupům, používání pesticidů, které poškozují půdní život, špatnému zpracování půdy a nedostatečné reprodukci humusu.
Připomněl pozitivní vliv zeleného hnojení, které aktivuje život v půdě, ukládá do ní živiny a umožňuje je cíleně uvolňovat a také omezuje zaplevelení. Kořeny zpevňují půdu čímž omezují erozi. Jak shrnul, aplikace stabilních organických substancí, optimální zpracování půdy a zelené hnojení tvoří těžiště udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti. Zároveň tato opatření přispívají k ochraně klimatu.
Redukovat oxid uhličitý
Dr. Hartl také citoval prognózy, podle kterých mají v důsledku globálního oteplování v Rakousku v roce 2050 stoupnout letní teploty až o 7 °C, což má být doprovázeno dlouhotrvajícími periodami hezkého počasí s teplotami nad 30 °C a suchem. Dále mají srážky klesnout až o 30 %, při častějších záplavách. „Již v roce 2003 ekologické zemědělství ušetřilo 91 000 tun ekvivalentu CO2,“ naznačil jedno z řešení.
Další možnost uvedl prof. Bernahard Freyer z rakouského Institutu pro ekologické zemědělství ve Vídní. Pokud by poklesla spotřeba masa, vajec, mléka při zvýšení konzumace ovoce a zeleniny, bylo by možné také do určité míry snížit produkci skleníkových plynů. „Ochota k takovému kroku ale není,“ dodal prof. Freyer. Upozornil také, že pokud se nesezónní zelenina pěstuje v Evropě ve vytápěných sklenících, uvolní se při její produkci 16krát více CO2 než pokud by se dovezla. „S výjimkou letecké dopravy nehraje v tomto případě transport významnou roli,“ uvedl prof. Freyer.
O slabých a silných stránkách ekologického zemědělství ve vztahu ke klimatickým změnám hovořil Dr. Urs Niggli, ředitel švýcarského výzkumného ústavu FiBL ve Fricku.
Připomněl, že zemědělství obecně produkuje významné skleníkové plyny, tedy CO2, metan a oxid dusný. Pocházejí jak z přírodních procesů, tedy od hospodářských zvířat, z denitrifikace v půdě apod. až po antropogenní – z produkce pesticidů, hnojiv či spalování ropných produktů. Na celkových emisích těchto plynů se zemědělství celosvětově podílí 15 %, přičemž celý potravinářský sektor jich celkem produkuje 20 %.
„Pro zemědělství bude důležité se na klimatickou změnu adaptovat,“ zdůraznil Dr. Niggli. Je tedy potřeba snížit emise skleníkových plynů na tunu produkce, ukládat CO2 do půdy, vyrovnat se s vyššími cenami energií a nedostatkem vody. Dr. Niggli také porovnal konvenční a ekologické zemědělství a zdůraznil, že druhé zmíněné má z pohledu emisí skleníkových plynů mnoho „polehčujících okolností“. Od již zmíněné absence užívání syntetických pesticidů a hnojiv přes lepší ukládání CO2 do půdy a její šetrnější zpracování až po nižší zatížení dobytčí jednotkou na hektar. Jak vyčíslil, například na tunu produkce pšenice se v ekologickém zemědělství spotřebuje o 29 % méně energie, u mrkve o 25 % méně, naopak u brambor o 2 % více a rajčata potřebují o 30 % více. U chovu skotu na maso či mléko je to o 35 a 38 % méně, prasata spotřebují o 13 % méně. Naopak při produkci vajec se v ekologickém zemědělství spotřebuje o 13 % více energie a u drůbežího masa o 32 % více.
Trh stále roste
V České republice se ekologické zemědělství stále rozvíjí. Jak uvedl Ing. Jiří Trnka z Ministerstva zemědělství ČR, oproti konci loňského roku stoupl k 31. 5. počet zemědělských podniků o 19 % na 1146, výměra ekologicky obhospodařované zemědělské půdy o 12 % na 315 581 ha, a tvoří nyní 7,41 % zemědělského půdního fondu. Vzrostl také počet výrobců biopotravin o 17 % na 178.
Ing. Trnka také připomněl, že trh s biopotravinami tvoří 0,35 % celkové spotřeby potravin v České republice, což představuje roční obrat ve výši 760 mil. Kč. Vykazuje přitom dynamický růst v meziroční výši 58,5 %, s trendem 30 – 40 % v následujících pěti letech. Většina biopotravin se prodává prostřednictvím supermarketů (64 %) a specializovaných prodejen (33 %).
Dodal, že ministerstvo jednak poskytuje podpory ekologickým zemědělcům v rámci programu podpory rozvoje venkova, a jednak připravuje ve spolupráci se Státním zemědělským a intervenčním fondem osvětovou a informační kampaň. Ta má rozpočet 30 mil. Kč na tři roky a jejím cílem bude prezentovat ekologické zemědělství v médiích.
Na Slovensku se ekologicky hospodaří na 123 918 hektarech což je 5,9 % zemědělského půdního fondu, uvedl Ing. Rudolf Trebatický ze slovenského ministerstva zemědělství. Zdůraznil také, že velká část plochy jejich státu spadá do chráněných oblastí, proto je odkázané na šetrné zemědělské hospodaření.
Rakousko na špici
V Evropě obhospodařuje největší podíl své zemědělské půdy ekologickým způsobem Rakousko (15 %) a do roku 2010 chce dosáhnout 20 %. Nicméně počet podniků i plocha v posledních letech kolísá. Jak uvedl Ing. Alois Posch z rakouského ministerstva zemědělství, 90 % rakouských spotřebitelů kupuje biopotraviny alespoň příležitostně, přičemž 33 % je nakupuje často. Přitom 20 % konzumentů je zodpovědných za dvě třetiny spotřeby. Největší obrat vykazuje biopečivo, dále vejce a mléko. Malý zájem je naopak o maso, uzeniny, máslo a sýry. Třetina obratu se realizuje přes diskontní prodejny. Typickým spotřebitelem je člověk s vyšším vzděláním. Nejmenší zájem mají osaměle žijící mladí a staří lidé.
Jak Ing. Posch uvedl, hlavními argumenty pro nákup jsou „zdravá výživa“, potraviny „bez chemikálií“, podpora zemědělců, lepší chuť a známý původ. Jen malý význam naopak spotřebitelé přičítají nepřítomnosti GMO a dodržování welfare zvířat.
Hlavním důvodem proti nákupu je vysoká cena, obava z podvodu a nezájem o tyto potraviny. V průměru jsou biopotraviny v Rakousku o třetinu draží, konstatoval Ing. Posch. Ale například kilo biobrambor stojí 1,14 eur a je tedy o 75 % dražší než konvenční (0,65 eur). U masa a žlutých tuků je rozdíl 50 %. „V posledních letech rostl obrat téměř u všech biopotravin, především ale u mléka, ovoce a zeleniny“, uzavřel Ing. Posch.
Kontroverzní nová pravidla
V lednu 2009 začnou pro evropské ekologické zemědělství platit nová pravidla, se kterými se bude muset vyrovnat, uvedl Francis Blake, prezident evropské skupiny IFOAM (Mezinárodní asociace organizací ekologického zemědělství). Jde především o toleranci nezaviněné příměsi GMO do úrovně 0,9 %. Toto ustanovení bylo zástupci ekologických zemědělců značně kritizováno, protože zákaz používání GMO byl prezentován jako jeden z hlavních pilířů tohoto způsobu hospodaření. F. Blake upozornil, že nikde není stanoveno, co se rozumí pod pojmem „nezaviněná příměs“. Dále považuje ze nedořešenou otázku celoevropského biologa, které sice bude pozměněno, ale není jisté, jak se bude nakládat s logy dosavadními.
Konstatoval také, že poptávky po bioproduktech setrvale roste, ale spolu s ní by měla také stoupat nabídka, aby trh zůstal stabilní. V zemích kde je poptávka nízká, by se ale měla dále stimulovat. Jak F. Blake uvedl, znamená to nejen zlepšit marketing, ale také vzdělávat spotřebitele, například již děti ve školách. Výrobci by měli také vstoupit do oblasti stravování a cateringu, především v nemocnicích či školách.
Intenzifikace a specializace biofarem by ale měla probíhat tak, aby zůstaly dodrženy principy ekologického zemědělství, upozornila Isabelle Peutz, vedoucí sekce ekozemědělství DG Agri v Bruselu. Bioprodukce se také přesouvá do běžné tržní sítě, což s sebou přináší spolu s globalizací otázky spojené s certifikaci, dodržováním standardů a prevencí podvodů.
