Inkové jim říkali papa, Španělé patata, v anglicky mluvících zemích se ujaly pod názvem potatoes. V německém jazyce jsou známy jako die Kartoffeln. Český jazyk pro ně má mnoho názvů, nevíce užívaný prý vznikl na základě toho, že se k nám dostaly z Branibor. Pocházejí zřejmě z oblasti poblíž jezera Titicaca, které se nachází 3800 m n. mořem, a vyšlechtěny byly pravděpodobně již před 8000 lety. Letos je jejich rok. Jsou to brambory.
O vyhlášení Mezinárodního roku brambor s mottem Skrytý poklad rozhodlo v roce 2005 Valné shromáždění Organizace spojených národů (OSN) na základě iniciativy peruánské vlády. „V Peru sídlí světové centrum pro výzkum brambor,“ připomíná Michal Broža z pražské pobočky OSN. Jak dodává, brambory jsou považovány za plodinu, které má velký potenciál k tomu, aby přispěla k řešení hladu ve světě, zejména rozvojovém. „Zmíním alespoň jedno číslo, v současné době přibývá asi sto milionů lidí za rok. Brambory jsou jednou ze čtyř nejvýznamnějších plodin a díky tomu, že jejich produkce roste nejrychleji, budou také nejvíce přispívat v boji proti hladu,“ soudí. Ročně se jich vypěstuje zhruba 315 milionů tun, s převahou ve třetím světě, což ale platí teprve krátkou dobu.
Jak OSN uvádí na svých stránkách věnovaným roku brambor, v Peru je známo na čtyři tisíce různých druhů této rostliny, které objevili a popsali v Mezinárodním bramborářském centru.
Plodinu lze pěstovat téměř po celém světě a za krátkou dobu dokáže vyprodukovat a uložit poměrně hodně živin. Hlavním limitujícím faktorem je teplota. Optimálních výnosů dosahuje, když se její denní hodnoty pohybují v rozmezí 18 – 20 °C, zatímco pro iniciaci tvorby hlíz je potřeba teplota pod 15 °C. Jejich růst je ale silně omezen, pokud vybočí z rozmezí 10 – 30 °C. Plodina potřebuje také dostatek vláhy, optimum se pohybuje v rozsahu 500 – 700 mm.
Dvě výročí a jedna kniha
Česká republika slaví shodou okolností letos dvě významná výročí, která jsou spo_1115_300x200.JPG)
jena s pěstováním této plodiny. Sto let uplynulo od vzniku Ústředního svazu pěstitelů zemáků a tři čtvrtiny století od vzniku Státních výzkumných ústavů bramborářských. Obojí výročí připomněl ing. Bohumil Vokál, CSc., z Výzkumného ústavu bramborářského Havlíčkův Brod (VÚB), u příležitosti slavnostního pokřtění výpravné knihy Škodliví činitelé bramboru, abionózy, choroby a škůdci. Knihu vydal ústav jako další v řadě publikací, které se této plodině věnují. Jak ale připomněl jeden z jejích tří autorů, doyen bramborářství, doc. Ing. Vlastimil Rasocha, CSc., jde o první monotematickou publikaci po padesáti letech, která se nemocem této plodiny věnuje. Na knize se podíleli další odborníci ústavu, Ing. Ervín Hausvater, CSc., a Ing. Petr Doležal, Ph. D. Ve dvoujazyčném textu podrobně pojednává celkem o 87 škodlivých činitelích bramboru.
Křest knihy za účasti Michala Broži, zástupce OSN, zahájil akce spojené s Mezinárodním rokem brambor v České republice. Jak doplnil Ing. Vokál, připravuje se unikátní výstava pod záštitou Národního zemědělského muzea Praha – začne v dubnu v hlavním městě republiky, přesune se na Kačinu a bude končit v období Bramborářských dnů v Havlíčkově Brodě. To je nás ale teprve čeká.
Přesuňme se spolu s přednáškou ředitele VÚB Ing. Jaroslava Čepla, CSc., do historie.
Lepší než zlato Inků
Dovoz brambor do Evropy se datuje k roku 1560, a většího využití se dočkaly v 17. a 18. století, konstatoval Ing. Čepl. „Brambory hrály velkou historickou roli. V osmnáctém a devatenáctém století dokázaly nasytit populaci v Evropě, která díky tomu mohla vzrůstat a vyvíjet se. Na druhou stranu krutě zasáhly nejméně ve dvou okamžicích. V polovině devatenáctého století jeden milión lidí zemřel a jeden se vystěhoval do Ameriky kvůli epidemii plísně bramboru. Zdecimovala porosty plodiny, na kterou se tehdy velké množství lidí spoléhalo. To samé proběhlo za první světové války v Německu,“ připomíná. V českých zemích byly brambory zpočátku neoblíbené, podle kronikáře se označovali jako „svinská strava“ což se velice brzy za hladomoru změnilo. „Nejlepší chleba jsou zemáky,“ tvrdila lidová slovesnost.
Příliš daleko od pravdy toto tvrzení nebude. Brambory obsahují vitamíny, ve významné míře především C a B; draslík, zinek i vápník, 16 – 20 % škrobu a 2 – 2,5 % proteinu, který je druhý nejkvalitnější po bílkovině vajíčka, připomíná Ing. Čepl. Ne nadarmo se o nich proto občas hovoří jako o zlatu z Vysočiny.
První svaz bramborářů
„V období mezi první a druhou světovou válkou byl Ústřední svaz pěstitelů zemáků nejvlivnější organizací zemědělců na Vysočině a podhorských oblastech. Měl krajské pobočky na mnoha místech Čech, Moravy a dokonce i na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Spravoval velký majetek, protože kapitálově vstoupil i do škrobáren, inicioval založení Sativy, nejen Výzkumných ústavů bramborářských,“ popisuje historii, která se už týká především České republiky, Ing. František Novák, CSc., předseda Ústředního bramborářského svazu ČR. „Byla to životaschopná organizace, která pro tehdejší zemědělce měla obrovský význam,“ dodává. Sílu svazu je třeba vidět také v kontextu ploch brambor, které se tehdy pohybovaly kolem půl milionu hektarů.
Jeho činnost byla násilně ukončena v roce 1943, protože fungovala na demokratických principech, což nacisté nemohli připustit. Majetek byl zabaven, přesunut do organizací, ve kterých měli Němci rozhodující vliv, vysvětluje dále Ing. Novák. Po roce 1945 se fungování svazu neobnovilo právě kvůli problémům s majetkem a po roce 1948 to vůbec nebylo možné. První snahy o vzkříšení se objevily v roce 1968, ale v důsledku normalizace neuspěly. „Současný Ústřední bramborářský svaz České republiky byl tedy oficiálně založen až před patnácti lety a přihlásil se k odkazu svazu pěstitelů zemáků,“ doplňuje Ing. Novák. V letošním roce plánují plodinu maximálně podporovat. Vyjít by měl také katalog odrůd pěstovaných v ČR. Bude zahrnovat nejen u nás registrované, ale také ty, které jsou ve společném evropském katalogu, nejsou u nás testovány, ale pěstují se zde. Podle Ing. Nováka by všech uvedených odrůd mělo být více než 180.
Jeden z nejstarších
Návrh na založení Státních výzkumných ústavů bramborářských vzešel z lůna Ústředního svazu pěstitelů zemáků, připomíná ve svojí přednášce Ing. Čepl. Myšlenka se poprvé objevila na zasedání předsednictva krajského odboru ÚSPZ v říjnu 1921 a hlavním průkopníkem byl jeho jednatel Dr. Ing. Emanuel Sova. Samotné ústavy vznikly v roce 1923 a skládaly se z několika částí, největší se věnovaly lihovarnictví a škrobárenství. Struktura ústavu, který lze zařadit mezi nejstarší v České republice, se v průběhu let měnila, některé složky byly přeřazovány jinam, jiné vznikaly či byly začleňovány. Podrobně popsanou historii z pera Ing. Josefa Zadiny, CSc., lze nalézt na internetových stránkách ústavu a je více než pestrá.
V současné době se dá rozdělit činnost Výzkumného ústavu bramborářského na dva základní směry, a to geneticko- šlechtitelský výzkum a výzkum zaměřený na pěstitelské technologie, popisuje Ing. Čepl. Pod první zmíněný lze zahrnout pracoviště genobanky, tedy zdrojů genotypů, které využívají šlechtitelé pro svoji práci. Dále také spolupráci se šlechtiteli na tvorbě nových odrůd či virologii, „Podařilo se zavést testování na virus S a ozdravení materiálu,“ připomíná Ing. Čepl. „Je to i laboratoř experimentálního šlechtění, což je mezikrok mezi geneticky modifikovanými plodinami a tradičním šlechtěním. Udržujeme i sbírku GMO pro další účely, ale přímo manipulacím se nevěnujeme,“ dodává. Činnost ústavu je saturována z grantů Národní agentury pro zemědělský výzkum MZe ČR a MŠMT( národní programy výzkumu).
Druhá oblast, tedy technologický výzkum, se zabývá ochranou plodiny proti chorobám a škůdcům a pěstitelskými technologiemi .To znamená zvláště ochranu proti plevelům, výživu a hnojení a tvorbu technologií až po fázi skladování. „Oddělení poradenství využívá poznatky z obou uvedených segmentů,“ uzavírá Ing. Čepl.
