Na českých polích by se jen těžko hledala ekonomičtější plodina, než je hořčice bílá. Přesto se od ní pěstitelé spíše distancují. Nejzávažnějším problémem je nízká a nestabilní výkupní cena. V roce 2006 a na počátku roku 2007 se tato plodina prodávala pouze za 6000 až 8000 Kč/t. Průměrný výnos je jedna tuna a náklady se pohybují kolem deseti tisíc korun na hektar, takže se nachází pod hranicí ziskovosti. V důsledku nerentabilního pěstování se snížily plochy, zhoršila se péče o porosty, a výnosy ještě více klesly.
Firmám se začalo této suroviny nedostávat. Výsledkem byl v závěru roku 2007 velký nárůst cen na 35 000 až 40 000 Kč/t. Prof. Ing. Jan Vašák, CSc., z České zemědělské univerzity v Praze předpokládá, že i z nové sklizně se bude nakupovat nejméně za 20 000 až 22 000 Kč/t. Do budoucna ovšem soudí, že se budou ceny opět srážet, a tak budou plochy kolísat mezi 20 000 až 40 000 ha. Přesto má Česká republika v rámci Evropské unie suverénně největší výměru hořčice na semeno.
Velkovýměrové zemědělství
Podle prof. Vašáka má mnoho zemí Evropské unie vhodnější klimatické podmínky pro pěstování hořčice než Česká republika. Hospodaří ovšem na pozemcích s malou výměrou. „Výsevem této plodiny na třech až čtyřech hektarech by se pěstitelé vystavovali obrovskému riziku z neprodeje. Navíc by nebyla zajištěna kvalita ucelené partie,“ soudí prof. Vašák.
Velkovýměrové zemědělství zůstalo pouze v ČR a na Slovensku a jak říká prof. Vašák, máme ideální podmínky pro pěstování speciálních plodin ve velkém množství. Zůstává tedy otázkou, proč nemají někteří zemědělci o pěstování hořčice zájem. Ředitel zemědělského podniku ZAS Bečváry, a. s., Ing. Alois Nouzák vysvětlil, že hořčici zasévají pouze jako náhradní plodinu, například po nevzešlé cukrové řepě. „Kdybychom se rozhodli tuto komoditu pěstovat, muselo by to být ve velkém rozsahu. Znamenalo by to, vyřadit z osevního postupu řepku a nahradit ji hořčicí,“ uvažuje agronom podniku Ing. Václav Nedvěd.
V soutěži musí obstát
Hořčice je suchomilná plodina, velmi dobře se jí daří na úrodné půdě. Nejvhodnější oblasti pro pěstování této komodity jsou řepařské až kukuřičné, zejména nížiny krušnohorského dešťového stínu a Morava.
V současné době musí hořčice obstát v soutěži s obilninami a řepkou. „Při průměrném výnosu a ceně sladovnického ječmene získáme po odečtení nákladů výtěžek z této plodiny přibližně 10 000 Kč/ha. Konkurenceschopná cena hořčice se tedy při průměrném výnosu 1 t/ha a nákladech 10 000 Kč/ha pohybuje kolem 20 000 až 22 000 Kč/t,“ vysvětlil prof. Vašák.
Ing. Jan Kudrle manažer nákupu společnosti Alima, a. s., připomněl, že stoprocentní zisk není u zemědělských komodit obvyklý. Podle něj by se nákupní cena vyčištěných hořčičných semen měla pohybovat na úrovni 15 000 až 17 000 Kč/t. Při této úvaze vycházel z reálných nákladů zemědělců na pěstování hořčice a rentabilního zisku.
Domácí produkce má přednost
Pro pokrytí domácí spotřeby stačí šest až sedm tisíc tun hořčice ročně. Velkým odbytištěm je ale vývoz do zemí EU- 15.
Jak uvedl Ing. Kudrle, společnost Alima ročně nakoupí 550 tun této plodiny. Na výrobu plnotučné i kremžské hořčice používají domácí surovinu, k produkci dijonské dováží hořčici černou z Kanady.
„V důsledku vysoké ceny domácí komodity jsme začali zkoušet hořčice ze zahraničí. Dovozy z Asie nebyly vhodné na výrobu stolní pochutiny, vysvětlil Ing. Kudrle a dodal: „V současné době se začíná objevovat hořčice bílá z Kanady a obchodníci ji nabízejí za nižší ceny. V porovnání s domácí plodinou nemá stejný obsah silic, chuť není tak výrazná. Semínko české hořčice má po rozkousání typičtější hořčičnou chuť. Nejde ale o žádnou jakostní závadu, a proto kanadská surovina může v případě potřeby nahradit českou.“ Na závěr Ing. Kudrle uvedl, že pro výrobu stolní pochutiny dávají přednost domácí produkci. „Důležité ovšem je, aby byla k dispozici a za rozumnou cenu,“ dodal.
Klíčové informace
Ceny hořčice bílé se v závěru loňského roku vyšplhaly na vysoké částky.
Mnozí zemědělci se od pěstování hořčice distancují, protože není zajištěna její stabilní cena.
