Na počátku září uspořádala Evropská iniciativa pro udržitelný rozvoj zemědělství Zemědělskou výměnu v Hildesheimmu v Dolním Sasku, které se zúčastnilo čtyřicet pět zemědělských odborníků z osmi zemí Evropské unie. Poprvé byli přizváni také zástupci z České republiky, Maďarska a Polska. Akce se zabývala nejen integrovaným zemědělstvím, ochranou přírody, půdy a vody, bioenergií a výrobou cukru, ale zaměřila se také na to, jak lze veřejnost informovat o společné zemědělské politice a jejím zavádění v zemědělských podnicích v Evropské unii.
Cílem Evropské iniciativy pro udržitelný rozvoj zemědělství (EISA) a Evropské komise (EK) je založit sdružení, jež bude propagovat další rozvoj integrovaného zemědělství a zvyšovat informovanost veřejnosti o zemědělské politice v celé EU.
Důležitá součást – ukázkové podniky
Na akci zdůraznili zástupci Evropské komise úlohu integrovaného zemědělství. „Pokud se zahledíme na problémy spojené se zajištěním zásobování potravinami ve světě, integrované zemědělství nabývá stále většího významu,“ upozornil posluchače během panelové diskuse Dr. Martin Scheele z generálního direktorátu Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova. „Síť ukázkových zemědělských podniků Evropské iniciativy pro udržitelný rozvoj zemědělství poskytuje vynikající základnu pro informování evropské veřejnosti o udržitelném zemědělství a společné zemědělské politice,“ dodal.
Významnou součástí výměny byla proto návštěva zemědělských podniků v Dolním Sasku. Jörg-H. Scheibe ze Sdružení producentů bioplynu hovořil o zemědělství v této oblasti. Největší zastoupení na orné půdě měly s 928 911 ha v roce 2008 obilniny (bez kukuřice na zrno, která zaujímá 115 007 ha), což je podle Scheiba 5,7% nárůst proti předchozímu roku. Výnos této plodiny stoupnul v porovnání s rokem 2007 dokonce o 25 %. Plocha řepky naopak v Dolním Sasku zaznamenala se 114 215 ha v roce 2008 pokles téměř o 24 %. Podobná tendence nastala také u okopanin – více u brambor (114 395 ha, pokles oproti roku 2007 o 4,9 %) než u cukrové řepy (98 536 ha, pokles o 2,1 %). Jak dále J.-H. Scheibe upozornil, rozmach bioplynových stanic znamená nárůst produkce silážní kukuřice. Oproti roku 2007 se plocha zvýšila o 6,4 % na 359 782 ha.
Se zaváděním integrovaného zemědělství do podniku seznámil zemědělce na rodinné farmě v Laatzenu nedaleko Hanoveru Karl-Heinrich Ostmeyer. Hospodaří na 63,2 ha půdy, z toho 38,5 ha zaujímají trvalé travní porosty a 23 ha orná půda. K.-H. Ostmeyer se orientuje na chov koní. Pěstuje cukrovou řepu (8,76 ha), oves (7,49 ha), dále ozimou a jarní pšenici. Strojová vybavenost podle slov zúčastněných zemědělců připomíná spíše muzeální kousky (traktory John Deere – 85 kW, 74 kW, 46 kW a sklízecí mlátička Claas Dominator 68 – 3 m). Jak později K.-H. Ostmeyer vysvětlil, mnoho farem má společnou techniku, zejména sklízecí nebo nákladní auta na přepravu produktů, například cukrovky.
Eick von Ruschkowski z Hanoverské univerzity, člen Sdružení pro ochranu přírody, navázal zajímavou přednáškou o systému ochrany vodních toků. Upozornil, že pro kvalitu vody je velmi důležité udržovat v okolí toků trvalé travní porosty. Tyto pozemky sdružení věnovalo místním farmářům, kteří z nich nemusí platit nájem, ale zavázali se k jejich sečení (řídí se obdobím hnízdění ptáků) a dodržování určitých pravidel. Nesmí například používat žádné přípravky na ochranu rostlin ani hnojiva.
Jako houby po dešti
V Německu rostou nové bioplynové stanice (BPS) jako houby po dešti, některý rok méně, některý více. Jejich nárůst se mimo jiné odvíjí od výkupních cen zemědělských komodit. V roce 2004 a 2005 se ceny dostaly na nízkou úroveň, v důsledku toho vyrostl v následujících letech rekordní počet nových BPS (podle Jörga-H. Scheibe v roce 2005 – 630, 2006 dokonce 820). V současné době se jejich celkové množství pohybuje kolem 3800.
V roce 2004 začala z výše jmenovaného důvodu přemýšlet o stavbě bioplynové stanice také kooperace pěti farmářů z Dolního Saska z Algermissenu. O rok později již byla zemědělská BPS, která zpracovává cíleně pěstované plodiny, uvedena do provozu. Pro mnoho účastníků Zemědělské výměny se právě tato stanice stala nejzajímavější zastávkou. Dirk Ernst, ředitel stanice, několikrát během výkladu zdůraznil, že pro správnou funkci a dostatečnou výtěžnost bioplynu potřebují výborný a rozmanitý vstupní materiál. Z toho důvodu se mimo jiné vrátili ke klasickému osevnímu postupu. Roční přísun materiálu činí 10 000 tun, z čehož 60 % tvoří kukuřice, 20 % žito, 10 % slunečnice a 10 % cukrová řepa.
Bioplynová stanice se skládá z fermentoru (2200 m3), dohnívací nádrže (2200 m3) a zásobní nádrže na fermentovaný substrát (3300 m3). Instalovaný výkon generátorů je 2 x 300 kW. Jak uvedl Dirk Ernst, stanice pracuje v mezofilním režimu, tedy při teplotě 42 °C. Obsah metanu se pohybuje kolem 53,4 %. Výsledkem fermentačního procesu je každoročně 7500 m3 digestátu, jenž je po sklizni používán jako výborné organominerální hnojivo. Mimochodem jeho výkupní cena se podle provozovatele pohybuje mezi 12 – 13 eur/m3.
Dirk Ernst na závěr prozradil pořizovací cenu stanice, která byla 1 600 000 eur bez pozemku. Z jedné třetiny se na nákladech podíleli samotní zemědělci a zbytek peněz si zapůjčili od banky. Roční obrat činí 900 000 eur.
Posezení s odborníky
V panelové diskusi, která se konala 4. září, hovořili odborníci o tom, do jaké míry jsou občané EU schopni sledovat a chápat cíle společné zemědělské politiky. Všichni účastníci diskuse (Dr. Martin Scheele, Clemens Neumann ze Spolkového ministerstva pro potravinářství, zemědělství a ochranu spotřebitelů, Jörn Dwehus ze Svazu zemědělců Dolního Saska a předseda EISA Tony Worth) se shodli, že Brusel má zjevně problém s komunikací.
Následující den ráno byla uspořádána snídaně s novináři. Diskuse řešila otázku, zda politika EU vede ke zvyšování cen potravin. Účastníci posuzovali tento problém dosti rozporně. Zatímco Udo Hemmerling ze Svazu německých zemědělců a Dr. Martin Scheele byli přesvědčeni, že se žádný účinek evropské politiky na zvyšování cen neprojevuje, Dr. Gibfried Schenk z FNL, Tony Worth a zvláště Claudia Michelová z Evropského sdružení pro ochranu zemědělských plodin (ECPA) v Bruselu hovořili o vývoji, který může krátkodobě ohrozit stabilitu cen uvnitř EU. Podle jejich odhadu je nezbytné drasticky zvýšit efektivitu produkce na zemědělské půdě, která se v současnosti využívá – jak v celosvětovém měřítku, tak v Evropě. „Jakmile povede nová legislativa o ochraně zemědělských plodin, která se v současnosti projednává v Bruselu a ve Štrasburku, k postupnému zákazu mnoha účinných látek přípravků na ochranu rostlin, nebudou již zemědělské plodiny přiměřeně chráněny proti škůdcům a chorobám. Nedostatek ochrany se však rovná zvýšeným ztrátám z hlediska kvality i kvantity a tento dopad nevyhnutelně ovlivní ceny, které nakonec zaplatí zákazníci za potraviny,“ uvedla Claudia Michelová.
Klíčové informace
● Evropská iniciativa pro udržitelný rozvoj zemědělství uspořádala Zemědělskou výměnu v Hildesheimmu v Dolním Sasku.
● Cílem výměny bylo informovat účastníky o zemědělské politice v Evropské unii.
