Přestože jsou mák a řepka od sebe v botanickém systému značně vzdáleny, najde se u nich překvapivě mnoho společného v bionomii škůdců a jejich ochraně. Potřeba intenzivní ochrany proti živočišným škůdcům vychází u těchto olejnin mimo jiné z jejich vysoké koncentrace na území České republiky, kterou bychom nenašli asi nikde jinde na světě.
Součástí sympozia společnosti Dow AgroSciences, o jehož konání jsme již v týdeníku Zemědělec informovali, byla velmi poutavě podaná přednáška Ing. Jana Kazdy, CSc., z České zemědělské univerzity v Praze, ve které se zabýval právě škůdci a ochranou zmíněných olejnin.
Řepka je pro škůdce atraktivní
Jak upozornil Ing. Kazda, mák i řepka jsou v období vzcházení charakteristické drobnými rostlinkami, které jsou náchylné k poškození. Obzvláště řepka je pro škůdce atraktivní, protože začíná vzcházet v srpnu, kdy se okolní vegetace připravuje na zimu, rostliny žloutnou, zasychají a stávají se pro řadu živočišných škůdců nepřitažlivými.
V posledních dvou až třech letech škodí na podzim na řepce nejvíce plži, zejména plzák španělský (Arion lusitanicus). Aktivní je hlavně v noci, a proto jeho činnost přiblížil posluchačům Ing. Kazda záznamem, který pořídil kamerou s infračerveným světlem. Přestože škodí na kulturních plodinách již více než deset let, nebyl proti němu vyvinut žádný postřik a chemická ochrana se provádí pomocí granulovaných nástrah.
Před několika lety se pěstitelé ve velké míře potýkali s dřepčíky rodu Phyllotreta, kteří v suchých a teplých letech dokázali řepku zcela zničit. V současné době se vyskytují v menší míře. Podle Ing. Kazdy se už příliš nesetkáváme ani s dřepčíkem olejkovým (Psylliodes chrysocephala). Pouze lokálně se objevuje další škůdce – pilatka řepková (Athalia rosea), jejíž larvičky poškozují nadzemní části žírem.
Oproti tomu na řepce čím dál tím větší nebezpečí představují pět až šest centimetrů velké housenky osenic – Agrotis sp., varoval Ing. Kazda. Poškozují podzemní části rostlin, a protože vylézají v noci, ochrana proti nim je složitá.
Specifickým, avšak neméně významným škůdcem řepky je hraboš polní. Tato plodina mu poskytuje celý podzim hodnotnou potravu a ochranu před přirozenými nepřáteli. Ochranu proti němu je nutné provádět dlouhodobě v rámci celého osevního postupu.
Ohrožení nádorovitostí košťálovin
„Před sedmi osmi lety jsme nacházeli řepky se znetvořeným hypokotylem a kořenovým systémem po larvičkách krytonosce zelného,“ připomněl Ing. Kazda. Patrně tím, že se důsledně moří osivo, nacházejí pěstitelé tohoto škůdce v poslední době jen sporadicky.
Podobné příznaky na kořenech způsobuje ale také nádorovitost košťálovin. Jak upozornil Ing. Kazda, tato choroba, která by nás na řepce mohl hodně potrápit, se objevuje zejména na severní Moravě. Jedinou ochranou proti ní je dostatečně dlouhá izolační doba mezi dvěma brukvovitými plodinami (pět až sedm let), což si u řepky nemůžeme dovolit.
Proti podzimním škůdcům
Základem ochrany proti podzimním škůdcům řepky je moření osiva. To máme již zvládnuté, ale hůře na tom jsme podle Ing. Kazdy při ošetření pozdějších náletů škůdců. Pěstitelé mají k dispozici řadu registrovaných pyretroidů, které ale nejsou příliš výhodné. „Nálet škůdců bývá dlouhý, zatímco účinná doba pyretroidů je relativně krátká, což vede k opakovaným aplikacím,“ vysvětlil přednášející.
Mnohem lépe jsou na tom pěstitelé řepky na Slovensku, kde mají povolené organofosfáty (Nurelle D) s podstatně delší reziduální účinností. Navíc přípravek Nurelle D je účinný také proti osenicím, jejichž ochrana není v ČR oficiálně řešena.
Když mák vzchází
Na vzcházejícím máku se vyskytuje pouze jeden škůdce, který však dokáže, pokud není proti němu zahájena adekvátní ochrana, poškodit až 90 % rostlin a porosty se musejí zaorat. Jde o drobného nosatcovitého brouka – krytonosce kořenového (Stenocarus ruficornis). Podle Ing. Kazdy se nedá zaměnit s jiným druhem, protože má na zadečku typicky bílou tečku.
V současné době proti němu pomáhá setí mořeného osiva (nelze tohoto škůdce podceňovat, protože je rozšířen na celém území ČR). V případě, že by byl jeho nálet silný, doporučil Ing. Kazda aplikovat přípravek Nurelle D.
Stonky řepky ohrožují krytonosci
Poté, co pěstitelé zvládli ochranu vzcházejících rostlin proti škůdcům, přichází na řadu ošetření stonků. U řepky se stonkoví krytonosci objevují pravidelně a v současné době jsou asi nejrozšířenějšími škůdci. Ing. Kazda apeloval na posluchače, aby ochranu proti nim nezjednodušovali. Zapomínáme totiž, že jde o dva druhy – krytonosce řepkového (Ceutorhynchus napi) a čtyřzubého (Ceutorhynchus pallidactylus).
Krytonosec čtyřzubý se od řepkového pozná poměrně snadno – je zbarven dorezava, má rezavá chodidla, chloupky a relativně nápadnou, rezavě bílou skvrnu na krovkách.
Jak uvedl Ing. Kazda, oba druhy jsou v ČR rozšířeny nerovnoměrně. Na severní Moravě a části Českomoravské vysočiny se více v posledních letech vyskytuje teplomilnější krytonosec čtyřzubý, v okolí Prahy, severních, jižních, západních a částečně východních Čechách naopak jednoznačně převládá krytonosec řepkový.
Tito dva škůdci se svým chováním od sebe liší. Zatímco samička krytonosce řepkového klade vajíčka jednotlivě zásadně do stonku řepky, samička krytonosce čtyřzubého je o 10 až 14 dní opožděná a klade vajíčka ve skupinkách do řapíků listů. V době prodlužovacího růstu plodiny pak larvičky krytonosce řepkového významně poškozují žírem stonek řepky, ten praská a deformuje se. V té době však larvičky krytonosce čtyřzubého poškozují pouze řapík a způsobují maximálně žloutnutí již nevýznamného listu ve spodním patře (na asimilačních pochodech se příliš neprojevuje).
Ke konci vývoje larviček jsou stonky poškozené krytonoscem řepkovým zcela zničené, často napadené fómou a dalšími houbovými chorobami. Při malém výskytu krytonosec čtyřzubý skončí vývoj v řapíku, listy opadají a na řepce se to příliš neprojeví. V žádném případě však nelze podceňovat ochranu proti tomuto škůdci, protože při silnějším výskytu pronikne ze řapíku do stonku v době, kdy řepka kvete, nebo vytváří šešule. Stonek je sice pevnější, ale poškození je závažné a podporuje rozvoj houbových chorob, vysvětlil Ing. Kazda.
Jako nejvhodnější ochrana proti krytonoscům jsou podle Ing. Kazdy organofosfáty, případně je možné v prvním nebo druhém termínu ošetření použít pyretroid Talstar 10 EC.
Drobný škůdce velkého kalibru
Stonky máku podle Ing. Kazdy poškozuje škůdce zákeřnější, neboť je podstatně méně v porostu viditelný – žlabatka stonková (Timaspis papaveris). Jde o 1 až 1,5 mm velký blanokřídlí hmyz, jehož larvičky se chovají obdobně jako larvičky krytonosců na řepce – ničí stonek, který je poté náchylný na houbové choroby. Více než žlabatky si ale pěstitelé často všimnou chalcidky (přirozeného nepřítele žlabatky), která je nápadnější, a zahájí ošetření proti užitečnému pomocníkovi, varoval Ing. Kazda.
Zatímco u řepky se nemusíme starat o mšice či ploštice během růstu, u mák toto neplatí. Jde o plodinu velmi citlivou na jakékoli posátí. Jak uvedl přednášející, i malé výskyty těchto škůdců způsobují deformace, praskání a vyšší náchylnost máku k houbovým chorobám. Při větším napadení proto doporučil ošetřit porosty pyretroidy či organofosfáty. Pokud mák pěstitelé ošetřují Pirimorem 50 WG, chrání sice přirozené nepřátele mšic, ale přípravek nezabírá na klopušky, doplnil Ing. Kazda.
Květy a dozrávající semena lákají
V období tvorby poupat se na řepku hromadně stěhují blýskáčci (Meligethes aeneus). Ochrana proti nim je propracovaná, problémem však může být objevující se rezistence tohoto škůdce proti pyretroidům. Jak Ing. Kazda zdůraznil, pyretroidy je nutné aplikovat správně – ve vhodném termínu, dávce, nešetřit vodou, abychom nezadali příčinu ke vzniku rezistence.
Proti dalšímu škůdci, krytonosci šešulovému (Ceutorhynchus obstrictus), nedoporučil Ing. Kazda cílené ošetření. Larvičky podle něj nezpůsobují žádné velké škody, a navíc ošetření proti blýskáčkům nebo bejlomorce kapustové ho spolehlivě hubí.
Bejlomorka kapustová (Dasineura brassicae) pěstitele v minulých letech velmi potrápila (zejména mezi lety 2000 až 2003, kdy bylo v květnu teplo). V posledních letech ji ale vlhčí a chladnější květnové počasí potlačuje. V porostech se podle Ing. Kazdy často zaměňuje s užitečným blanokřídlým hmyzem, a proto je vhodné umístit do řepky žluté Mörickeho misky a zvyšovat je podle růstu plodiny. „Utopená bejlomorka se totiž pozná mnohem lépe než živá,“ konstatoval Ing. Kazda.
Vedle chemické ochrany proti tomuto škůdci je vhodné vzhledem k době aplikace přípravků použít látky nepesticidního charakteru, například nitrofenolát Atonik. Ten zvyšuje pevnost šešulí, které se pro bejlomorku stávají méně atraktivními, a pozitivně se projevuje na výnosu.
Krytonosec, bejlomorky i blýskáček
Také na máku škodí v období dozrávání semen krytonosci i bejlomorky. Krytonosec makovicový (Neoglycianus macula-alba) je v odborné literatuře popisován jako škůdce teplomilný, avšak postupně se šíří z Moravy do teplejších oblastí Čech. Dospělci jsou v porostech dobře viditelní. Larvičky se vyvíjejí v makovicích a jsou schopny je dokonale zničit – přemění je v černou mazlavou hmotu zapáchající po myšině, později se hmota rozdrobí na prášek.
Krytonosec makovicový podporuje napadení máku druhým významným škůdcem, bejlomorkou. Ochrana proti těmto škůdcům se rozvíjí, ale bohužel i správná aplikace přípravků sníží jejich výskyt maximálně o 60 až 70 %, informoval Ing. Kazda.
Přestože se na máku vyskytuje také hojně blýskáček řepkový, plodině neškodí. Podle teorie Ing. Kazdy jde ovšem o novou generaci tohoto škůdce, která přežila všechny postřiky v řepce, vylíhla se a živí se na máku. Pokud by bylo nutné ošetřovat mák kvůli krytonoscům nebo bejlomorkám, jde o první setkání nové generace blýskáčků s pyretroidy. V případě, že blýskáček aplikaci přežije, bude příští jaro silnější. Bylo by tedy vhodné ošetřovat mák a řepku jinými insekticidy. To však není možné, protože pěstitelé mají k dispozici velmi omezené protfolio inskticidů, které se bude dále zužovat. „Nebezpečí vzniku rezistence blýskáčků proti pyretroidům je proto čím dál tím větší,“ varoval na závěr Ing. Kazda.
Klíčové informace:
Přestože jsou mák a řepka od sebe v botanickém systému značně vzdáleny, najde se u nich překvapivě mnoho společného v bionomii škůdců a jejich ochraně.
U obou plodin je nutné se při ochraně proti škůdcům zaměřit na vzcházející rostliny, stonky, květy a vyvíjející se semena.
