Genetické mapy pomohou určit původ osiva pro obnovu luk

Obnova druhově bohatých květnatých luk vyžaduje nejen vhodný výběr rostlin, ale také znalost jejich genetického původu. Výzkum Botanického ústavu AV ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy přináší nové poznatky, které mohou pomoci určit, odkud získávat osivo pro obnovu luk v jednotlivých regionech.

Druhově bohaté louky jsou cennou součástí zemědělské krajiny. Poskytují stanoviště mnoha organismům a jejich obnova představuje důležitý krok v ochraně biodiverzity. Při přípravě osevních směsí se obvykle sleduje druhové složení a vhodnost rostlin pro dané stanoviště. Neméně důležitý je však původ osiva. Populace stejného druhu mohou být v různých oblastech geneticky odlišné. Přenos osiva ze vzdálených lokalit proto může narušit genetickou strukturu místních populací a ovlivnit jejich další vývoj. „Při obnově luk nestačí řešit jen to, jaké druhy do směsi zařadíme. Důležitý je také původ osiva,“ vysvětluje RNDr. Hana Skálová, CSc., z Botanického ústavu AV ČR. Výzkumníci analyzují DNA vybraných druhů typických pro tradiční květnaté louky. Vzorky pocházejí z lokalit po celé ČR a jejich genetická příbuznost se převádí do map. První výsledky sedmi druhů ukázaly u všech gradient genetické variability ve směru východ–západ. Horská pásma se přitom neprojevila jako zásadní hranice genetické příbuznosti. Nepotvrdila se ani očekávaná odlišnost populací z nejteplejších oblastí Čech.

Výsledky pomohou připravit regionální směsi

Zjištění naznačují, že oblasti pro získávání osiva nelze spolehlivě vymezovat pouze podle přírodních hranic nebo tradičního geografického členění. Genetické mapy umožňují přesněji posoudit příbuznost populací a zohlednit rozdíly mezi jednotlivými druhy. Praktickým cílem projektu je využít výsledky při tvorbě regionálních osevních směsí. Ty se nyní připravují pro poměrně malá území, například Bílé Karpaty nebo Krkonošský národní park. Tento přístup omezuje riziko zavlečení geneticky odlišných populací, zároveň však zvyšuje nároky na sběr, produkci a dostupnost osiva. Přesnější vymezení oblastí podle genetické příbuznosti by mohlo usnadnit produkci regionálního osiva a současně zachovat místní genetickou rozmanitost. Výsledky tak mohou využít nejen ochránci přírody, ale také producenti osiv a hospodáři.

Rostliny nerespektují státní hranice

Genetickou variabilitu je třeba sledovat také v širším než národním měřítku. Populace v ČR geneticky navazují na ty v okolních zemích. U některých druhů proto vznikají mapy zahrnující také Německo, Belgii a severní Francii. „Pokud chceme určit oblasti, mezi kterými lze osivo bezpečně přenášet, musíme vycházet z genetické příbuznosti populací, nikoli pouze z administrativního členění krajiny,“ zdůrazňuje Hana Skálová. Výzkum podporuje Technologická agentura ČR (TAČR). Dalším krokem je dokončení analýz dalších lučních druhů a vytvoření souhrnné mapy propojující genetickou strukturu populací s údaji z okolních zemí. Výsledky mají být zpřístupněny také prostřednictvím odborných seminářů zaměřených na jejich praktické využití.

Zdroj: Botanický ústav AV ČR

Úvodní foto: Výzkum probíhá v rámci projektu „Genetická variabilita běžných lučních rostlin v ČR jako podklad pro regionalizaci osevních směsí a trvale udržitelnou podporu druhové diverzity“ s podporou TAČR Foto Lucie Poláková