Stimulace růstu rostlin: biostimulanty

V moderním zemědělství roste tlak na zvyšování produktivity plodin při současném snižování vstupů, zejména minerálních hnojiv a pesticidů. Vedle genetického zlepšování plodin proto stále větší pozornost získávají přípravky označované jako biostimulanty. Evropská unie proto vytvořila samostatnou legislativní kategorii těchto přípravků a jejich uvádění na trh upravila prostřednictvím Nařízení EU 2019/1009 (Nařízení o hnojivých přípravcích), které je účinné od 16. července 2022.

Definice biostimulantů

Toto nařízení definuje biostimulanty jako přípravky, které stimulují fyziologické procesy rostlin nezávisle na přímém dodávání živin, a tím zlepšují výživu rostlin, efektivitu využití živin nebo zvyšují toleranci k abiotickému stresu. Na rozdíl od klasických hnojiv tedy jejich účinek není založen na dodávání živin, ale na stimulaci metabolismu rostlin a jejich fyziologických funkcí, což umožňuje rostlinám dostupné živiny efektivněji využít. Současně legislativa vyžaduje, aby byla účinnost těchto přípravků prokázána prostřednictvím pokusů, uvádí v týdeníku Zemědělec (16/2026) Mgr. Jaroslav Nisler, Ph.D., vedoucí Izotopové laboratoře Ústavu experimentální botaniky Akademie věd České republiky, v. v. i.

Dělení biostimulantů

Biostimulanty lze podle tohoto odborníka rozdělit do několika skupin:

1. Humusové látky – patří sem huminové a fulvové kyseliny, které zlepšují půdní strukturu a dostupnost živin.
2. Aminokyseliny a proteinové hydrolyzáty – působí především jako metabolické stimulátory, které mohou podporovat regeneraci rostlin po stresu a zlepšovat růst zejména v období nepříznivých podmínek.
3. Extrakty z mořských řas – obsahují směs fytohormonů, polysacharidů, aminokyselin a minerálních látek, které podporují růst rostlin a zlepšují odolnost vůči stresu.
4. Mikroorganismy – prospěšné bakterie a houby, které mohou podporovat růst kořenů a zlepšovat příjem živin.
5. Anorganické sloučeniny a stopové prvky – například křemík nebo selen mohou posilovat strukturu pletiv a zvyšovat odolnost vůči stresu.
6. Růstové regulátory a bioaktivní molekuly – patří sem produkty s jednou čí více účinnými látkami, které mohou být přírodního i syntetického původu. Většinou působí ve velice nízkých dávkách a mohou mít široké spektrum biologické aktivity.

Příklad růstových regulátorů

Z pohledu autora článku jsou právě růstové regulátory jednou z nejzajímavějších skupin biostimulantů. Dobrým příkladem může být syntetická látka MTU – 1-(2-methoxyethyl)-3-(1,2,3-thiadiazol-5-yl)močovina, což je patentovaná látka na bázi močoviny vyvinutá českými vědci v Ústavu experimentální botaniky AV ČR a na Univerzitě Palackého v Olomouci. Tato látka zvyšuje množství fotosystému I (PSI) v listech, což vede k větší akumulaci chlorofylu (na PSI) a tím i dusíku (chlorofyl obsahuje hodně dusíku) v listu, vysvětluje Mgr. Nisler. V článku doplňuje i druhý příklad, syntetickou látku TFU, opět odvozenou od močoviny – 1-[2-(2-hydroxyethyl)phenyl]-3-[3-(trifluoromethoxy)phenyl]močovina a opět vyvinutou českými vědci z Ústavu experimentální botaniky AV ČR a Univerzity Palackého v Olomouci. Jedná se o látku, která inhibuje zároveň rozklad (inaktivaci) rostlinných hormonů cytokininů i auxinů skrze inhibici funkce jejich inaktivačních enzymů, vysvětluje odborník.*

Celý článek naleznete v tématu týdne týdeníku Zemědělec (16/2026).

Úvodní fotografie: Vlevo neošetřená kontrolní rostlina pšenice a vpravo ošetřená látkou TFU Foto Jaroslav Nisler