Vápník v půdě a potřeba vápnění

Letní a podzimní období je často využíváno k doplnění odčerpaných živin sklizenými plodinami. S ohledem na klimatické změny a průběh počasí jsou však snahy posunout aplikace většiny živin až do období jejich hlavní vegetace a odběru. To však zcela neplatí o vápnění, pro které je letní (podzimní) termín obvykle nejvhodnější. Obecně je možné konstatovat, že v tomto případě platí „raději dříve, než nikdy“.

Avšak i působení vápníku je ovlivněno mnoha faktory, které bychom neměli přehlížet, píše ve svém článku v časopisu Farmář č. 7/2025 Ing. Jindřich Černý, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze.

Potřeba vápnění

Vápnění je nutné vztahovat k půdním vlastnostem, systému hospodaření i pěstovaným plodinám. Od půdních vlastností se odvíjí dávka, případně druh použitých vápenatých hmot, a také doba působení. Ve vztahu k pěstovaným rostlinám se jedná především o nároky plodin na pH, vápník i další živiny, jejichž přístupnost můžeme vápněním ovlivnit. Mezi rozhodující faktory pochopitelně patří i ekonomika, tj. cena hnojiva, možnosti aplikace (vlastní/službou) a proti tomu stojí pravděpodobnost zvýšení výnosů. Vápnění půd zvyšuje mikrobiální aktivitu, což urychluje rozklad organické hmoty. Dochází tak k rychlejšímu uvolňování živin, které se stávají dostupnější rostlinám. Zvýšení pH půdy a dostupnosti živin obvykle vede přímo ke zvýšení výnosů. Nepřímo je také ovlivňován růst kořenů, půdní struktura, zdraví půdy i rostlin, u bobovitých plodin se zlepší podmínky pro fixaci dusíku hlízkovými bakteriemi.

Podle mobility vápníku v půdě a s ohledem na potenciální přístupnost pro rostliny je vápník rozdělován do tří kategorií: 1) nevýměnný (pro rostliny nepřístupný/nepřijatelný), 2) výměnný (potenciálně přijatelný), 3) v půdním roztoku (přijatelný). Každá z uvedených kategorií má důležitý význam nejen ve vztahu k pěstování rostlin, ale především s ohledem na fyzikální, chemické a biologické vlastnosti půd.

Nevýměnný Ca

Vápník je v půdě chemicky vázán v mnoha primárních i sekundárních minerálech. Tato vazba Ca je poměrně pevná a neumožňuje jeho rychlé uvolňování a zpřístupňování pro rostliny. Proto je tato forma Ca označována jako nevýměnná. U jiných živin bychom se do těchto podrobností nepouštěli. Nevýměnné formy živin se totiž obvykle při rozborech půd nestanovují. Představují sice určitý potenciál půd, ale v krátkém časovém období (jednotek až desítek let) se téměř nemění. V případě vápníku však existuje u jedné skupiny minerálů výjimka, neboť má velký význam pro udržování pH půdy i zásoby Ca pro rostliny. Jsou to vápenaté soli odvozené od kyseliny uhličité (H₂CO₃), přičemž nejčastější formu představují uhličitany vápenaté (CaCO₃). Díky přítomnosti uhlíku jsou mineralogicky označovány jako karbonáty, ale v tomto případě se nejedná o organické látky, ale vždy minerální (anorganické). V přírodě jsou uhličitany krystalické látky s různými vlastnostmi. Obecně však platí, že jsou pomalu rozpustné ve vodě. Avšak v půdním roztoku spolupůsobí také oxid uhličitý (CO₂) vznikající biologickými procesy, zejména činností mikroorganismů a rozkladem organických látek, dýcháním kořenů apod. Dalším faktorem, který ovlivňuje rozpustnost uhličitanů, je pH. Větší rozpustnost je při nižších hodnotách pH půdy (půdního roztoku). V zemědělské praxi se s uhličitany nejčastěji setkáme v podobě vápenců, které se využívají pro vápnění půd, přičemž výše uvedené poznatky pro ně také platí.

S ohledem na význam uhličitanů se jejich přítomnost stanovuje při půdních rozborech i v rámci agrochemického zkoušení zemědělských půd (AZZP). V laboratorních podmínkách je využíván 10% roztok kyseliny chlorovodíkové (solné ~ HCl), ale pro orientační zkoušku můžeme též využít běžný kuchyňský ocet. Pokud do něj ponoříme vzorek půdy a je vidět šumění, jsou uhličitany v půdě přítomny. Šumění vzniká uvolněním CO₂ z rozkládaných uhličitanů působením octu či roztoku HCl. V případě nepatrného nebo žádného šumění bychom měli co nejdříve uvažovat o vápnění.

Celý článek najdete v časopisu Farmář č. 7/2025.