Doc. Ing. Hana Středová, Ph.D., z Ústavu aplikované a krajinné ekologie z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, se dlouhodobě zabývá problematikou krajinného managementu, ochranou půdy a funkcí vegetačních prvků v zemědělské krajině, zejména z pohledu jejich vlivu na mikroklimatické a půdní podmínky. Ve svém výzkumu se zaměřuje na monitorování a modelování přírodních procesů s využitím moderních senzorových, datových a prostorových technologií.
Ano – větrná eroze je nejen reálnou, ale i rostoucí hrozbou pro úrodnost půdy. Její intenzita a četnost jsou významně ovlivněny klimatickou změnou, především nárůstem teplot, zvýšenými evapotranspiračními nároky a rostoucí ariditou krajiny. Kombinace těchto faktorů spolu s některými krajinotvornými nedostatky – jako je omezený výskyt liniové vegetace, větrolamů nebo členité pozemkové struktury – vede k vyšší zranitelnosti půdy vůči větrné erozi, zejména na plochách s přirozenými rizikovými dispozicemi.
Současné poznání jasně ukazuje, že vegetační prvky, zejména dřevinná vegetace, mají potenciál významně ovlivňovat mikroklimatické podmínky, a tím i dynamiku erozních procesů. Přesto stále chybí systematická, dlouhodobá a prostorově detailní data, která by umožnila přesné hodnocení účinnosti těchto prvků napříč různými agroekologickými podmínkami. Významnou slabinou je rovněž nedostatečná integrace moderních senzorových a datových technologií pro detailní monitorování větrné eroze v reálném čase.
V agronomické praxi lze pak za klíčové považovat především uchování a obnovu vegetačního pokryvu. Již částečné zakrytí půdy vegetací může významně omezit ztrátu půdních částic unášených větrem. V praxi to znamená upřednostnění šetrných způsobů hospodaření, zkracování období, kdy je půda nekrytá vegetací nebo vegetačními zbytky, a zvýšení podílu meziplodin.
Vegetace zvyšuje povrchovou drsnost a snižuje přízemní rychlost větru, čímž chrání půdu před odnosem částic. Přesto v podmínkách ČR stále postrádáme datovou základnu pro parametrizaci faktorů pokryvnosti a drsnosti povrchu, které by bylo možné přímo aplikovat do výpočtů reálné ztráty půdy způsobené větrnou erozí. Aktuálně používané národní metodiky se často opírají pouze o odhad potenciální ohroženosti bez reálné kvantifikace ztrát v t/ha/rok.
Zásadní příležitost pro posun poznání procesu větrné eroze i pro hledání vhodných řešení k eliminaci jejích důsledků přináší integrace nových technologií – zejména nízkonákladových senzorů, UAV platforem, satelitních snímků a metod strojového učení. Ty umožňují detailní sledování mikroklimatu, zdravotního stavu dřevinné vegetace i stavu plodin. Tímto způsobem lze nejen lépe řídit umístění vegetačních bariér a agrolesnických systémů, ale také optimalizovat zemědělské činnosti v jejich blízkosti – od zpracování půdy až po aplikaci hnojiv či ochranných přípravků.
Závěrem lze říci, že větrná eroze není hypotetickým problémem budoucnosti, ale aktuální výzvou. Pokud chceme udržet dlouhodobou úrodnost půdy, musí být prevence větrné eroze nedílnou součástí krajinného plánování a agronomické praxe. Moderní technologie nám dnes dávají do ruky nástroje, které tento úkol činí zvládnutelným – otázkou zůstává, zda je dokážeme naplno a odpovědně využít.
Ing. Josef Kučera, Ph.D., z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy, v. v. i., je výzkumný pracovník, který se dlouhodobě věnuje problematice degradace půdy, hodnocení větrné eroze a efektivity vegetačních bariér. Podílel se na tvorbě metodických postupů a vývoji nástrojů pro hodnocení rizika větrné eroze v podmínkách ČR.
Větrná eroze je často vnímána jako okrajový problém, který se týká jen několika málo lokalit. Jenže skutečnost je jiná: jde o tichou a dlouhodobou degradaci, která se neprojevuje naráz – ale nenápadně, postupně a trvale snižuje kvalitu ornice. Tato forma degradace může při dlouhodobém působení způsobit významný pokles úrodnosti. Větrná eroze se může v zásadě objevit kdykoli během roku, za nejškodlivější je však považováno jarní období po suché zimě s nízkou sněhovou pokrývkou, kdy silné větry odnášejí vyschlou ornici z holé či jen řídce vegetací pokryté půdy.
Ztráty se netýkají jen půdy – větrem unášené částice odnášejí i organickou hmotu, živiny, zbytky hnojiv nebo pesticidů. Dochází k obnažování kořenového systému rostlin, snižuje se infiltrační schopnost půdy a zvyšuje se její náchylnost k dalším stresům. Problém je ještě akutnější v obdobích sucha, kdy je půda lehce narušitelná a vegetační kryt často nedostatečný.
Větrná eroze tedy není hrozbou jen pro jižní Moravu nebo Polabí – ale pro všechny intenzivně obdělávané pozemky, zvláště tam, kde chybí krajinné prvky jako například větrolamy. I těžší půdy v některých regionech (např. pod Bílými Karpaty) mohou být silně poškozeny, pokud se spojí klimatické extrémy s nevhodným způsobem hospodaření.
V současné době existují nástroje, jak ohroženost půdy větrnou erozí hodnotit a účinně řídit. Jedním z nich je webová mapová aplikace Řízení rizika větrné eroze (geoportál VÚMOP), která umožňuje na základě půdních a klimatických údajů posoudit míru rizika, navrhnout umístění vegetačních bariér a vyhodnotit jejich účinnost. Aplikace vychází z podkladů certifikovaných Ministerstvem zemědělství a slouží nejen projektantům a státní správě, ale i samotným zemědělcům jako vodítko pro cílené návrhy technických opatření proti větrné erozi (větrolamy) v rizikových oblastech.
Klíčovým pilířem ochrany je však i důsledný terénní monitoring. V tomto směru hraje významnou roli Státní pozemkový úřad, který v rámci systému monitoringu erozních událostí zaznamenává a vyhodnocuje konkrétní projevy vodní a větrné eroze. Právě spojení terénních dat ze zaznamenaných erozních událostí umožňuje lépe cílit opatření, například v rámci pozemkových úprav.
Závěrem: větrná eroze není jen teoretická hrozba. Je to realita, která už dnes zasahuje českou zemědělskou krajinu – „méně viditelně“, ale trvale. S využitím současných vědeckých poznatků jsme schopni identifikovat nejohroženější místa a cíleně zde navrhovat vhodná protierozní opatření. Otázkou zůstává, zda jsme připraveni jednat včas – než bude pozdě a ztráty půdy budou nevratné.*
