Sója luštinatá si na našich polích už našla své stálé místo. Výnosy ovlivňuje celá řada faktorů, především povětrnostní podmínky daného ročníku a uplatněná agrotechnika. V současnosti se ověřují nové možnosti pěstování. Stále platí několik základních zásad. Zpracování půdy musí maximálně zohledňovat aktuální povětrnostní a půdní podmínky. Především nesmí docházet ke zhutňování půdy, které negativně ovlivňuje její vodní a vzdušný režim, hospodaření s vláhou, zvyšuje její acidifikaci, tlumí pro pěstované rostliny prospěšný půdní život.
Tím se zhoršují nejen podmínky pro růst rostlin, ale i ostatní funkce půdy.
Bez důkladné znalosti biologických nároků pěstované plodiny, stanovištních podmínek a s přihlédnutím k počasí nelze upřednostňovat minimalizační způsoby před orbou nebo opačně. Zásadou je, aby půda nebyla nejen příliš prokypřená, ale ani nadměrně zhutněná, kdy se zhoršuje vsakování a stoupá povrchový odtok srážkové vody. V utužené ornici se hůře vyvíjejí kořeny a je patrná nízká aktivita půdního edafonu. Půda musí být v rovnovážném stavu pevných částic a půdního vzduchu.
Velmi citlivě je třeba obdělávat nejen půdy těžší a těžké, u nichž nejvíce a nejrychleji dochází ke zhutnění, ale i půdy lehké až
lehčí a středně těžké na propustných substrátech, které mají malou využitelnou vodní kapacitu a rychle vysychají. Především
za účelem úspory vláhy v půdě musíme věnovat velkou pozornost jak základnímu zpracování půdy, tak i předseťové přípravě.
Výzkumem jsou prokázány některé negativní vlivy podzimní orby na fyzikální, chemické a biologické vlastnosti půdy. Zejména při včas neošetřené hrubé brázdě dochází nejen k velkým ztrátám vláhy, ale i k výraznému narušení půdního života. Řadu úskalí však má i povrchové zpracování půdy, hlavně na těžkých půdách, v poněkud vlhčích regionech a pro hlouběji
kořenící plodiny. V tomto případě se ukazuje jako vhodné skloubit přednosti obou technologií, uskutečnit podzimní bezorebné, ale hluboké, vertikální zpracování půdy (hloubkové kypření) s mělkou a kvalitní předseťovou přípravou. Při pěstování sóji lze využít jak konvenční technologii zpracování půdy (orbou), tak i různé minimalizační postupy. Vždy je třeba
vycházet z konkrétních podmínek. Zohlednit by se měly zejména půdní a klimatické podmínky, zařazení sóji v osevním
sledu, vybavenost mechanizací, ekonomická situace podniku, znalosti a zkušenosti pěstitele i aktuální problémy, například
přemnožení hraboši.
Různé možnosti zakládání porostů sóji popsal na semináři Systém výroby řepky uspořádaném Svazem pěstitelů a zpracovatelů olejnin v jihomoravském Hluku Ing. Pavel Procházka, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze. V úvodu přednášky upozornil na nutnost vysévání vysoce kvalitního osiva. Pěstitelům se mnohanásobně vrátí investice do inokulace osiva přípravky obsahujícími hlízkové bakterie i přimoření některým biologickým stimulátorem. V pokusech se mimo jiné ověřovaly výtažky z mořských řas, rostlinné extrakty a výluhy, pomerančový olej, pinolen nebo bakterie mléčného kvašení.
V roce 2023 při pozdním umrtvení pomocné plodiny klesl výnos v porovnání s čistou variantou širokých řádků o tři čtvrtě
tuny na hektar. V roce 2024 nebyly zjištěny podstatné rozdíly ve výnosech mezi porovnávanými variantami s pomocnou plodinou a bez ní. Z hlediska výnosů vyšlo jako nejlepší v poslední sklizni přesné setí do širokých řádků bez pomocné plodiny, ale jednalo se jen o malý rozdíl zhruba o 0,1 t/ha v porovnání s variantou s pomocnou plodinou. Přes nepatrné snížení výnosu ale přinášejí pomocné plodiny řadu výhod, především umožňují pěstování sóji na erozně ohrožených pozemcích. Přesné setí
s pomocnou plodinou se ukazuje jako perspektivní.
Ing. Hana Honsová, Ph.D.
Celý článek naleznete v týdeníku Zemědělec č. 4/2025.
