Péče o půdu – základ udržitelného zemědělství – 1. díl

Půda je jedním z mála bohatství, které (ještě) máme a podle toho by se s ní mělo nakládat – s citem a rozumem, abychom toto bohatství mohli s klidným svědomím předat dalším generacím. O část půdy se takto pečuje, máme tisíce dobrých hospodářů. Výsledky měření a analýz jsou ale varující. Vyplývá z nich, že převážná většina našich půd je poškozena a jejich stav se stále zhoršuje. Informuje o tom ve svém článku v časopise Úroda (12/2024) prof. Ing. Miloslav Šimek, CSc. (Ústav půdní biologie a biogeochemie, Biologické centrum AV ČR, Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity České Budějovice).

Význam půdy

V České republice je podle katastru nemovitostí k dispozici kolem 4 200 000 ha zemědělské půdy, z toho tzv. pravidelně obhospodařovaná půda má výměru kolem 3 500 000 ha (ČSÚ 2023). Na jednoho obyvatele ČR tedy připadá asi 0,3 ha obhospodařované zemědělské půdy. Jakou má tato půda kvalitu? Zpráva ministerstva zemědělství o naší půdě (MZe 2021) uvádí, že kvalita zemědělské půdy není valná, neboť „pouze přibližně 20 % půd je středně až velmi vysoce produkčních, zatímco 80 % půd je málo produkčních až produkčně nevýznamných“. Naše půdy tedy příliš kvalitní nejsou, ani klimatické podmínky nejsou všude příznivé pro zemědělství, a navíc je většina zemědělské půdy do jisté míry poškozena a toto poškození (degradace) se stále prohlubuje, uvádí prof. Šimek.

Deset principů hospodaření

Hospodaření na půdě, nakládání s půdou a pěstování plodin mají své zásady, které vycházejí z dlouhodobých zkušeností a které potvrzují i vědecké poznatky. Zásady správného hospodaření, tzn. hospodaření, které nejen usiluje o přiměřené výnosy zemědělských plodin, ale které je zároveň šetrné k půdě a prostředí (moderně nazývané udržitelné zemědělství), lze shrnout do deseti bodů:

• vytváření a udržování drobtovité struktury půdy,
• střídání plodin podle známých principů,
• pěstování bobovitých a víceletých rostlin,
• pravidelné hnojení hnojem, komposty a jinými organickými hnojivy,
• vápnění kyselých půd,
• udržování vhodného obsahu živin v půdě,
• pečlivé hospodaření s vodou,
• citlivá kultivace, neutužování půdy,
• omezování a nepoužívání pesticidů, podporování života,
• ochrana půdy před vodní a větrnou erozí.

Více informací naleznete v prosincovém vydání časopisu Úroda (12/2024).

Úvodní fotografie: Vyježděné „koleje“ na poli nahrazují zrušenou cestu. Lokální zhutnění půdy v důsledku opakovaných pojezdů zemědělské techniky, často vyvolané zanedbanou údržbou polních cest, představuje jednu z forem „zbytečné“ degradace našich půd. V důsledku poškození půdní struktury a pórovitosti se v půdě vytvářejí anoxická prostředí, vsakování vody je minimální, nadbytečná voda odtéká „kolejemi“ po svahu a způsobuje erozi Foto Miloslav Šimek